V České republice 1 i v okolních evropských státech se greyhoundi dožívají 12 až 13 let. V Irsku průměrně 3 až 4 let. Část z nich má vyměřeno ještě méně času. Řeč je o greyhoundech dostihových. Proč ta krátkověkost, ptáte se? Trápí je snad ošklivé nemoci? Ne, nemocní nejsou, ba naopak, irskou krev lze považovat za vysoce kvalitní světovou špičku. To, co je trápí jsou lidé, potažmo postoj většinové2 společnosti k těmto psím šlechticům. Dle legislativy jsou zde totiž bohužel postaveni na roveň hospodářským zvířatům.
A jak si to celé představit v praxi:
1) VRH ŠTĚŇAT
- počet 6-8 jedinců
- jsou zapsána do plemenné knihy
- zůstávají u chovatele v kennelu3
- zpravidla mívají dobrou péči, bez ní nemohou vyrůst v potencionálně kvalitní jedince
- období: cca do 1. roku života
- některá štěňata jsou v této době prodána budoucím majitelům
2) MLADÍ PSI, tzv. "SAPLINGS"
- věk cca 12-14 měsíců
- období tvrdé diferenciace
- začínají trénovat, přicházejí první tréninkové běhy
- někteří z rúzných důvodů neuspějí -> jsou odstraněni4
- „lepší“, rychlejší a šikovnější získávají právo na další život
- dále trénují
- zpravidla mívají dobrou péči
3) ZÁVODNÍCI
- věk zhruba 2-4 roky
- získávají dostihovou licenci
- někteří jsou v této době prodáni dalším majitelům (Část putuje přes kanál do Velké Británie.)
- trénují
- zpravidla mívají dobrou péči, bez ní nemohou podávat uspokojivé výkony
- šampiony sezóny se stává hrstka psů z tisíců zúčastněných
4) BÝVALÍ DOSTIHOVÍ GREYHOUNDI
- věk 3-4 roky
- už netrénují
- nezávodí
- část se díky předchozím úspěchům na dráze kvalifikuje na chovné jedince = nárok na několik dalších let života; tato část tvoří velmi malé procento z celku
A co tedy ti ostatní chrti?
Dosloužili a nejsou potřební. Jako domácí mazlíčci ale nekončí. To je v Irsku vyhrazeno jiným rasám. Jejich konce bývají velmi smutné. Někteří umírají v likvidačních zařízeních zvaných dog pound. (Zde mají vyhrazeno pět dnů života, pokud jsou nalezeni. Pokud psa do tohoto zařízení odevzdá jeho majitel, může být utracen bezprostředně bez nároku na čekací lhůtu.). Jiní se ocitnou na pořadníku čekatelů jednoho z mála útulků, které pro ně ale v rámci Irska prakticky nemají umístění. A protože pořadník je velmi dlouhý, ztratí někteří majitelé již v průběhu čekání trpělivost a psi jsou odstraněni4. Velkou část těchto psů majitelé do žádného pořadníku ani nezapíší (neexistuje zákon, který by to přikazoval)… Část skončí jako majetek etnika žijícího v Irsku kočovným způsobem života. Doslova tedy chrti v nouzi.
Greyhoundi v UK jsou na tom o něco lépe. Nelze je jen tak odstranit4. Zákony zde nedovolují zlikvidovat greyhounda, který se majiteli už nehodí. Za další osud vysloužilého dostihového greyhounda je plně odpovědný jeho poslední majitel a to je dobré. Ve Velké Británii začali dříve s osvětou a tamní lidé už zčásti přijali fakt, že greyhound není jen „takový ten pes, který rychle běhá“, ale inteligentní aristokrat s něžnou povahou a úžasný společník.
Byla vybudována rozsáhlá síť útulků. Ty jsou však plné smutných, chrtích očí, které na cosi čekají… Vždyť cca 35 anglických dostihových drah vyprodukuje ročně několik tisíc vysloužilců.
Ale tolik volných náručí ani tam zdaleka nemají.
Adopce… To je slovo, které znáte v mnoha různých souvislostech. Adopce je také mezinárodní odpovědí na "krátkověkost", i na ty smutné oči.
Víme, že odpovědi je nezbytné hledat především v dotyčných zemích.
Víme rovněž, že časem se to povede. I tamní lidé pomalinku začínají chápat… a změny se začínají zvolna dít. Ale tak jako strom nevyroste přes noc, změny v myšlení a nastavení společnosti se dějí pomalu. Někdy to trvá celé generace. A mnohdy je nutný impulz zvenčí.
Nejsme zdaleka a naštěstí jedinou organizací, která se v Evropě i jinde chrty v nouzi zabývá. Nechceme a nemůžeme čekat, až si dotyčné země „svůj problém vyřeší samy“. Tolik času totiž ty nádherné oči, nad kterými momentálně visí ortel, nemají. Naopak, čas, který mají kýmsi vyměřen je děsivě krátký. A mezitím se narodí, vyroste a bude k „vyřazeno“ ještě velmi mnoho těchto krásných dlouhonožek. Z těch čísel nás mrazí. Nechceme, aby tisíce greyhoundů umíralo proto, že systém je špatně nastaven. Sami se bránit neumějí. Chceme jim pomoci.
A co vy, milí přátelé? Máte ještě kousek místa v srdci a na gauči?
Jako domácí mazlíčci jsou velmi skladní, za to vám ručíme.
1 Rádi bychom zdůraznili, že popisované problémy se týkají situace v Irsku a Velké Británii. V našich zeměpisných podmínkách je chov greyhoundů i jejich závodění na zcela jiné úrovni. Jde o zájmovou činnost, provozovanou milovníky tohoto plemene. Tyto skupiny plně respektujeme, jsme otevřeni dialogu a v neposlední řadě nás těší, že mezi nimi máme přátele, kteří myšlence pomoci ohroženým chrtům fandí a všemožně nás podporují. Děkujeme vám!
2Také v Irsku žijí lidé, kteří greyhoundy upřímně milují. Ať už jsou to lidé z organizace PAWS, lidé z dostihové federace nebo tamní chovatelé a trenéři, kteří jsou při adopcích nápomocni, velice si vážíme každého jednoho z nich a činností, které vykonávají s cílem celkovou situaci zlepšit. Věříme, že jejich počet se postupně rozroste.
3Kennel znamená obecně psinec, zařízení v němž žijí psi.
4Výrazem odstraněni se rozumí likvidace, zpravidla uspáním.
Prostudujte si také:
Domov hledají
Chrt jako domácí mazlíček
Péče o chrta
