Co je pro naše pejsky nebezpečné a jiná povídání, rady a zkušenosti nás všech....
(Autor blogu:
dadynka |
Zobrazit přehled článků blogu)
PIEDAD
článek ze dne: 10. 03. 2012
Posílám pro všechny, kteří se ptají a zajímá je příběh ztracené adoptované Piedad, která se téměř po roce našla:
PIEDAD
PIEDAD. Mnozí, kteří sledujete naše stránky, naši skupinu na FB, příběhy adoptovaných pejsků, se ptáte na příběh ztracené Piedad, která se téměř po roce našla. Slíbila jsem, že napíši více. Předně fenečka je už tři týdny doma, v pořádku, začíná se krásně projevovat, vítá paničku, chodí si pro pohlazení. Ostatních členů rodiny se zatím ještě bojí, ale začíná se osmělovat. Je až k nevíře, že byla schopna téměř rok přežít venku. První týdny po jejím ztracení jsme věděli, kde se zhruba pohybuje, zahlédlo ji několik lidí, ale jelikož je fenečka nesmírně plachá a vůči lidem nedůvěřivá, veškeré pokusy ji chytit byly marné. Věřte, že to byly prochozené a proježděné noci nás všech, kteří pomáhali, především pak Danky a její rodiny. Jen mýma rukama prošly stovky letáčků, které jsem vylepovala všude, kde se dalo, po měsících mě lidé oslovovali s otázkou, zda se stále nenašla….Byly to stovky rozeslaných dopisů, inzerátů, telefonátů, avíz a inzeráty v novinách, v různých krajových periodikách, korespondence směrem na polskou a německou stranu… Nic. Pak dlouhé měsíce beznaděj, žádná stopa. Stále jsme s Dankou doufaly, že se Pidi drží na nějakém klidném místě, někde na vesnici či okrajové části města. Piedad je nesmírně houževnatá fenečka, která byla schopna venku i ve Španělsku přežít dlouhé měsíce, než se ji podařilo záchranářům odchytit. Byla to naše noční můra, zlý sen, ale pořád jsme doufaly. Přišel podzim, začátek zimy a my dostaly zprávu, že se Piedad objevuje v jedné lokalitě zhruba 20 km od Ostravy, kde se zaběhla. Že by to podle popisu snad mohla být ona. Snad….Danka tam ihned jela a opravdu fenečku v poli zhruba na vzdálenost 30 m viděla. Velký problém byl s jejím odchytem, mohli jste se k ní přiblížit zhruba na 20-30 m, blíže ne. Její velký strach z lidí to nedovolil, utíkala bezhlavě pryč. Radila jsem se se všemi možnými odborníky, odchytovkami počínaje, veterináři, specialistou na uspávání zvířat v ZOO konče. Ta nešťastná vzdálenost byla tak velká, že nebyl možný způsob, jak fenečku chytit. Nejdůležitější bylo Pidi nevyplašit, zamezit jakémukoliv pokusu o odchyt, nepolekat ji, abychom ji neztratily z očí. Podat jí do jídla uspávací prášky či pastu bylo vzhledem k počasí velice nebezpečné. Danka vozila do té lokality krmení, vylepovala letáčky, aby lidé byli informováni a fenečku nevyplašili, podala inzerát do místních novin.Pidi si vyhlédla několik baráčků, kam se chodila najíst, hodní místní lidé pomáhali, často volali, že ji viděli tam či onde. Byla to doslova tajná akce, nikde jsme o tom mimo tuto lokalitu nepsaly, nemohly jsme, abychom předešly zbytečnému vyplašení a všem, kteří podali informace či nabízeli pomoc, moc poděkovaly. Věřily jsme, že se bude pomaličku osmělovat, přiblíží se k jídlu někam, kde se ji podaří zavřít. Dokonce se i stalo, že došla společně s jednou paní a jejím pejskem do chodby domu, ale když se k ní paní přiblížila a než stačila zavřít dveře, dala se opět na bezhlavý útěk. Pak přišly ty ošklivé mrazy a v zápětí mohutná nadílka sněhu. Bály jsme se, několik dnů se Piedad neukázala. Ale i toto zvládla. Začala se častěji přibližovat k jednomu domu, kde bydlela stará paní a Piedad krmila. A jednoho dne se podařilo, fenečka vešla až k ní do domu. Bylo to pozdě večer, paní volala Dance hned ráno a já v zápětí dostala tu nádhernou zprávu, že Danka pro ni jede s připravenou uspávací pastou do jídla, aby byla bezpečně převezena, jela ihned na veterinu a já dostala v poledne další krásnou zprávu, že je v pořádku. Samozřejmě špinavá, unavená, s bolavými pacičkami od krutých mrazů, ale opravdu dobře vykrmená. Bylo znát, že si holčina navykla chodit na baštu a o jídlo neměla nouzi. Měly jsme po rentgenu, sonu a odběrech radost, že je v pořádku. Dnes, po třech týdnech, co je opět doma, běží ke dveřím uvítat vracející se paničku a vrtí ocáskem. Skutečný příběh ztraceného pejska, který dokázal venku přežít téměř rok. Rok hledání, obrovského úsilí a námahy, které stálo za to. Také díky hodným lidem, kteří se snažili pomoci, především díky paničce Dance, která to nevzdala a věřila. Moře krásných dnů s tvojí rodinkou a smečkou, Piďulko.
foto: Pro připomenutí posílám společnou fotku, jistě omluvíte zhoršenou kvalitu fotografie, vždyť zachytit 5 pesanů v klidu je nadlidský výkon :-) -
Komentáře k článku
(marta, 10. 03. 2012)Kájo, díky že jsi pro nás sepsala tento příběh, krásný právě proto, že je pravdivý. Mnozí jsme před tím rokem ztrátu Piedad velmi prožívali, a i když daleko, vylepovali a vylepovali, a pak... pomalu ztráceli naději. Až skoro zapomněli. Zvláštní, den před tím, než se na fb objevil dotaz, zda někdo neví, kde by se dala sehnat odchytová klec, jsem na chatě smutně hodila do kamen hrst barevných letáčků s Piedadinou smutnou tvářičkou. Den mi trvalo, než mi došlo, k čemu se asi shání ta klec. Bylo to až neuvěřitelné, zbývalo jen doufat, že se to týká Piedad, že je tak šikovná a silná a dokázala tu dlouhou dobu přežít. Pak udeřily ty mrazy, nebylo to hezké pomyšlení. To už ale, jak je z příběhu vidět, bylo vícero lidí, kteří zřejmě dobrým krmením – zdrojem energie – pomáhali zachránit Piedad život. Je fantastické, že to nikdo nepokazil! Obrovské díky jim všem! Přejeme Piedad a celé její rodině i té krásné smečce loveckých pejsků už jen život plný veselí a pohody. Marta (a Corri a Fox také – já jim to vyprávěla:-) )
Pieded
(Lada, 10. 03. 2012)Skvělá zpráva, už jsem ani nechtěla myslet na to, kde je a co se ji mohlo stát. A skvělá panička, že to nevzdala - ne každý je takový a Pieded má štěstí, že se dostala právě sem :-))
(Cindy, 10. 03. 2012)Piedad je ta nejsilnější a nejstatečnější holčička, o které jsem kdy slyšela. Pře vámi všemi smekám!! je to nádhera, přeji Pidince a její rodince mnoho radosti, teď už bude jen a jen dobře :)
(Cindy, 10. 03. 2012)Piedad je ta nejsilnější a nejstatečnější holčička, o které jsem kdy slyšela. Pře vámi všemi smekám!! je to nádhera, přeji Pidince a její rodince mnoho radosti, teď už bude jen a jen dobře :)
(Žaneta, 11. 03. 2012)Když se objevila zmínka o odchytové kleci, doufala jsem, že je pro Píďu. Zdálo se mi to sice neuvěřitelné, ale něco mi říkalo, že se klec shání pro ni. Děkuji všem, že je Píďa doma. Celý rok jsem na ni vzpomínala.
Piedad
(Alice, 11. 03. 2012)I já jsem na Piedadušku (jak jí v duchu říkám) nezapomněla, často na ni myslela a jsem dojata, že je konečně doma a v bezpečí.Vždyť to trvalo téměř rok,nemýlím-li se,od 1.3.2011, kdy se zaběhla v okolí Polského domu. Obdivuji její rodinku, že to nevzdala, a přeji Piedadušce už jen samé krásné dny a roky plné štěstí a lásky.
Tassa
(:-), 11. 03. 2012)Tak to je teda pecka ... přiznávám se tady, že jsem již byla přesvědčená, že Piedad už není, nevěřila jsem, že by pejsek mohl tak dlouho a sám přežít ... znám jich několik, co to zkoušeli a nezvládli (by) to (alespoň ne tak dlouho) a je to pro mě opět poučení, že matka příroda je mocná a naši pejskové se jí přece jen vzdálili daleko méně, než my ... Přeji Piedad, aby si to teď všechno vynahradila a byla tím pravým domácím mazlíčkem.
Napsat nový komentář