Co je pro naše pejsky nebezpečné a jiná povídání, rady a zkušenosti nás všech....

V naší skupině Chrti v nouzi na FB jsme měli příspěvek o „nehodě“ adopťáčka s jiným pejskem při společném venčení – běhání našich adopťáčků, která skončila šitím. V příspěvcích je jednoznačná shoda – vždy s košem. Nicméně na FB se příspěvky rychle ztratí, proto píši sem do blogu. Přiznám se, že je to věc, která mě skutečně znepokojuje právě kvůli našich úžasných pejskům, v neposlední řadě kvůli nám samotným. A protože všichni kolem chrtíků na facebook nechodí, chci napsat něco více právě do tohoto blogu. Rozhodně je zcela bezpředmětné polemizovat, kdo byl vinný. Žádný. Nebudu tady psát, jací jsou naši adoptovaní chrti přátelští, laskaví, milující člověka, kontaktní a snášenliví s jinými psy /výjimky jsou samozřejmě jako ve všem, ale toto je jistě jejich obecná charakteristika/. Chodíme na společné procházky, venčení, společné akce, doposud všechno dobře. Občas necháváme naše pejsky společně vyběhat v chráněném oploceném prostoru, taky dobře, ať se vyběhají, pohrají, vyřádí. Před čím chci však velice vážně a s nejlepším svědomím varovat – běhání volně bez košů. Zde vůbec nejde o to, že ten či onen pejsek je naprosto bezproblémový, přátelský, kontaktní. Jsou to smečkoví psi, určeni k lovu. Stačí sebemenší kňuknutí, zavrčení, ve chvíli jejich úžasného a rychlého běhu se dostávají do patřičných „adrenalinových stavů“, oni závodí. Jejich běhání jim přináší velkou radost, avšak svým způsobem se dostávají do transu a stávají se „neřízenou střelou“. Nemá to nic společného s agresivitou, ani v nejmenším, je to jejich přirozenost /jako ostatně většiny psů/ a malé škobrtnutí mezi dvěma jedinci může vyvolat řetězovou reakci a neštěstí. Že to tak není vždy? Ne není, ale riziko v těchto situací je opravdu veliké. Jsou skutečnosti, které by člověk rád zasunul někam hodně daleko, úmyslně se trošku rozepíší o tom, co bych nejraději nevěděla a napíši i pro nás všechny. Vyhnu se těm hodně zlým detailům, slibuji.
….Jeden útulek v Irsku, z něhož už mnoho pejsků našlo domov také u nás. Menší skupinka greyů volně pobíhá v oploceném prostoru, u nich tři lidé, ošetřovatelé, veterinář, bez sebemenšího očekávání, impulsu, aniž by mohli přítomni jakkoliv zasáhnou, se strhla mela, přesněji rvačka, která vyústila v okamžiku v napadení jednoho z greyhoundů. Než psy stačili odtrnout, bylo to pro jednoho z nich smrtelné, ani přítomný veterinář nedokázal pomoci.

…..Společné venčení adopťáčků v jednom našem městě, rozběhaní pejskové, honící se, závodící, najednou kňuknutí jednoho z nich, situace obdobná, jeden napadený byl ve stavu,kdy zůstal ležet, zranění velice vážná, jeho stav kritický, pejsek naštěstí zvládnul.
……Jedna z nás, která má smečku adopťáčků měla návštěvu s mladou fenečkou dobrmana, hodnou, přátelskou, nikdy neměla žádný konflikt. Její pejskové měli při běhání koše, ona ne. Je úplně jedno, že ona nebyla první, která zavrčela, byla to greyhoundí fenka s košem, a právě ta skončila potrhaná s patnácti stehy.
……V jiném městě – pár greyhoundů pobíhá, závodí, honí se na oploceném hřišti pro pejsky, připlete se mezi ně menší pejsek…skončil s vážným poraněním.
Společný jmenovatel – psi neměli koše. Více psát nebudu, věřím, že tyto řádky postačí. Jen to nejdůležitější nakonec – nikdy není vinný ten čí onen pes-fena, jsou to řetězové reakce rozběhané a dovádivé smečky, které mohou skončit tragicky. Na vině jsme pak my. Chceme-li jim dopřát to, co mají tak rádi, moc prosím, vždy jen bezpečně, při volném běhání vždy jen koše a pro všechny. I ten nejmírumilovnější jelimánek se ze strachu může po někom ohnat a může to mít nedozírné následky.