Nejlepší pes mého života
Nástěnný kalendář vznikl ve spolupráci se Základní uměleckou školou Vranovská v Brně. Škola v roce 2024 oslavila již 100 let od svého založení. V současné době nabízí vzdělávání ve 3 oborech - výtvarný, hudební a taneční. Focení probíhalo se svolením paní ředitelky Mgr. Bronislavy Schoříkové na zahradě ZUŠ a děti se zde prezentovaly nejen ve svém uměleckém zaměření, ale i dalších mimoškolních aktivitách a zájmových činnostech. zusvranovska.cz
Fotky vytvořil mladý fotograf Pavel Hermann z Moravského Krumlova. Miluje zvířata, pohyb a dobré lidi. Proto zvířata také často fotí. Jak sám říká: "Zvířata nám mnohdy ukazují, co je v životě opravdu důležité. Často nám na naší cestě dělají společníky spoustu let a zažívají s námi šťastné i smutné chvilky." Sám má pejska, křížence středního vzrůstu Buddyho, který mu je skvělým parťákem. Fotografovi patří náš obrovský dík za čas, energii, trpělivost a preciznost, kterou nafocení kalendáře věnoval. facebook.com/hermiphotofotograf
Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z vašich rodinných archivů. Za vynikající spolupráci na vzniku kalendářů děkujeme grafičkám Pavlíně Tesařové a Leoně Černotové.
Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč.
Cena stolního kalendáře ve formátu A5 je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za dopravné a balné, která je ve výši 90,- Kč.
Kalendáře budeme distribuovat prostřednictvím Zásilkovny. Nepotřebujeme tedy vaši doručovací adresu, stačí si níže vybrat výdejní místo, které máte nejblíž a které vám nejlépe vyhovuje pro vyzvednutí balíčku.
zasilkovna.cz/pobocky
Objednávky s typem kalendáře, počtem požadovaných kusů, vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem
zasílejte na chrtiaukce@seznam.cz.
Objednávat můžete za 3, 2, 1... TEĎ! 🙂
Nejlepší pes mého života
Ten čas tak rychle utíká, že než se člověk otočí, je týden pryč. Potřebovala bych, aby den měl 30 hodin, nestíhám být na PC, volný čas z 90% věnuji psům, byl to můj koníček a díky Georgíkovi je z toho kůň. Takového mazlíka a zároveň i záprdeláka jsem ještě nepoznala, kam se hnu, tam je i ON. Opravdu nevím, jestli to byl ten 6.smysl, že jsem si vybrala zrovna jeho. Ale padli jsme si do noty až tak moc, že mi to připadá skoro až neskutečné.
V hodně věcech mám výhodu oproti adoptivním rodičům bývalých závodních chrtů, tolik bych vám chtěla o Geovi napsat, že nevím co dřív, a zároveň, aby to nevyznělo jako sebechvála, kterou nemám ráda. Navíc v době, kdy se ztratil další přivezený pejsek.
Moje druhé já (Geo) nepoznalo trénink na dostihy (aspoň si to myslím, protože je nalezenec). Asi nemá špatné zkušenosti - nebojí se lidí, psů, hluku.Všechny vítá jako největší kamarády. Není čistokrevný grey, má v sobě krev asi border colie – je to poznat podle zalomeného ocasu. Ale to neznamená, že kočky a jiná lovná zvěř ho nechává chladným. Trochu o psech něco vím (o chrtech až teď). Tak vědoma si rady jednoho velmi uznávaného kynologa – pořád jedno oko na psovi (mám 3 psy, tak brzo budu šilhat). Proto se mi dařilo vysledovat, co Geo zamýšlí. Když „podsadil“ zadní nohy, že se chystá vystartovat, už v zárodku jsem to tlumila svým hlučným NE. Možná si moji známí ze začátku mysleli, že jsem blázen, když se s nimi bavím a nedívám se na ně, ale někam jinam - po psovi.
Jsou v tom hodiny a hodiny času, který jsem věnovala Geovi, ale vrátilo se mi to v podobě absolutní důvěry „pán-pes“. Geo byl od začátku bezvadný – doma, mazlil by se až do úplného vyhlazení, nezničil nic, přestože měl přístup ke všemu – papuče, oblečení, spížírna, odpadkový koš (voňavé věci tam nepatři, ale musí přímo do popelnice)… Po příchodu z práce byl doma větší pořádek než když měl manžel mateřskou dovolenou kvůli němu. Nikdo by nepoznal, že náš domek obýval během dne jen sám pes. Jenže venku na vodítku ho zajímalo kde co, páníček byl až někde na dalších místech. To jsem chtěla změnit.
Hodně mi pomohl výcvik poslušnosti. Žádný dril, kdy si každý představí jen ovčáka, jak poslušně plní příkazy pána. Pouze trpělivost a důslednost, u takového zlatíčka to ani jinak nejde. Po měsíci návštěv cvičáku, kdy Geo v autě pozná, že už jsme přijeli na místo a nedočkavě kňučí, jak se těší, se jeho chování venku otočilo o 180 stupňů. Užije si tam volnosti a pejsků, ale zároveň ví, že také on musí mít jedno oko na páníčkovi, hlídá si mě, abych se mu neztratila. Klasický výcvik mu nedělá žádné problémy, za měsíc zvládl víc, než psi, co tam chodí půl roku – chůze u nohy, obraty, polohy, odložení, štěkání na povel, překážky. Přivolání má u začátečníků snad nejrychlejší. Něco okoukal od mých dvou psů, ale většina je jeho práce, jak jsem o povaze chrta četla – dělá to proto, aby se zavděčil pánovi a navíc ho to viditelně baví. A moc rád běhá u kola, záměrně vyhledávám místa, kde jsou srnky i zajíci. Je ve střehu, ale jeho panička je přednější (jsem opravdu ráda, že nepoznal trénink na chrtí dostihy, asi bych měla v sádře nějakou tu končetinu). Také se naučil, že otevřené dveře domu nebo auta neznamenají „volno“, po přečtení několika příběhů útěků jsem si to dala za hlavní úkol, hlavně proto, že je Geo tak kontaktní a nemá z ničeho strach.
Ale aby to nebyla jen chvála na chrtíka, musím požaloval dvě věci – na cvičáku narušuje výcvik ostatním psům (i těm, co už mají nějaké ty zkoušky za sebou), protože jim asi „voní“. Jsou z něho úplně na větvi, i ti největší rváči mu nadbíhají, a každý by ho rád nakryl. Geo neodbytné nápadníky musí zavrčením a jemným kousnutím do krku odhánět.
No a další je přes to žrádlo – nedávno jsem smažila 6 kuřecích stehen. Manžel slíbil - jak vychladnou, tak je schovám. Samozřejmě, že zapomněl a nechal je na sporáku. Ráno na mě spustil, jestli jsem měla v noci hlad – ze 6 stehen zůstaly na talířku jen 2 krásně urovnané uprostřed a nikde žádné drobky. Georgík správně usoudil, že tohle jídlo bez dozoru je jeho a 2 stehna nám budou bohatě stačit. Je od něho pěkné, že se s námi rozdělil. Ať mi pak někdo vykládá, že chrti jsou hloupí. To může jen ten, kdo se s nimi nesetkal – donedávna jsem to byla já.
Ještě musím napsat, jak mi Geo dodal odvahu – při včerejším nočním venčení poblíž zahrady se tam objevilo něco moc velkého černého. Nevěděla jsem, co to je za obludu. Geo tlumeně vrčel a přitiskl se mi k noze. Věřil, že se mu se mnou nic nestane a já věřila jemu, že by mě v tom nenechal, tak jsme šli společně kupředu prozkoumat, co to je. Řekla jsem si, že jsme dva a obluda je jen jedna, to musíme zvládnout. Pak jsem se styděla - byla to jen hromada větví, kterou tam soused složil a ve tmě to vypadalo hrůzostrašně.
Život s Georgíkem dostal nový rozměr, přestože mám psy odmalička, pořád objevuji něco nového. Je to náročnější na čas – nemyslím teď výcvik, ale nemám tolik volnosti, co dřív, z práce pospíchám, vše podřizuji Geovi,. Zatím jsem toho nelitovala a jak to vypadá, ani litovat nebudu, naopak jsem ráda, že mi život dal takovou výzvu. Na chrty jsem se dostala omylem, ale asi to tak mělo být a já jsem za to vděčná. Poslušné psy jsem měla i předtím, ale tohle je něco víc, někdy mi chrt připadá klonovaný člověkem.
Tedy obrovská gratulace. Koukám že jsme úpní břídilové a musíme pěkně máknout :-) Geo je nejen krásný ale i šikovný a učenlivý. Ale jedno nám jde stejně, jen Beruška nás asi nemá tolik ráda, neb na talíři nám nikdy nic nenechá at už jde o buchty /12/ či karbanátky./8/ Máte fain že jste nalezli cvičák kde můžou psi být i navolno a kde se jen nedriluje. Tak Geo ty šikulo, užívej si i nadále se svou báječnou paničkou.
A ještě dotázek - zminujete rady uznávaného kynologa, můžu se zeptat koho máte na mysli ?? Pokud čerpáte z něčeho konkrétního ráda se přiučím.
Děkuji za komentáře. Všechny rady čerpám 20 let od pana Květoslava Štibory z Vlkoše u Přerova, je to předseda kynologického klubu, mezinárodní rozhodčí sportovní i záchranářské kynologie, prezident Severomoravské záchranné brigády a bůhví co ještě. Díky jeho vedení je na cvičáku nastaven individuální přístup ke každému psu, protože jak lidé mají různou povahu, tak se psy je to stejné. Hodně mi také dalo sledování Znalce psí duše na National Geographic, kde on spíše trénuje lidi, jak se mají ke psům chovat a jak je cvičit, protože většinou bývá chyba u člověka.Tak teď se letím obléct a jedu s Georgíkem na kole do polí a někde vyzkoušíme, jestli bude u něj zájem o stopování - klasické, ne to, že si sám vytýčí směr a cíl a popádí do neznáma. Mějte se pěkně aspoň tak, jak se mám i já s chrtidlem.
P.S. Ten červený pelíšek na posledních fotkách není Georgíka, je to od malého Edíka, ale Geo v něm rád leží, ať je mi co nejblíž, když jsem na PC.
Ahoj Magdi a rodinko,
úžasné čtení, zážitky a radost :-). Určitě "cvičák", polušnost či školičku doporučuji všem, trpělivou formou se dá zvládnout hodně, pokud člověk vede správně psa. s tím chozením na volno, je to vždy risk, u chrtů velký - pokud je v okolí kočka, srnka, jiný, silnější pud. Georgík je výjimka. krásná práce Magdi. Jste velcí šikulové, hodně pozdravů a pohlazení :-)
Terez a Blacky
Ahoj šikulové, mám radost, jak jste to všechno zvládli s psími kámoši a samozřejmě kočičkami, možná si Magdo vzpomínáš na můj proslov "na co všechno dát pozor".
Opravdu se usmívám: když čtu, jak vám to spolu jde.
Prosím Tě, Magdo, o jedno - při tom stopování ho opravdu nepouštěj na volno.
Může se zranit, nebo ztratit. Potom z toho nespím..., mám hodně černé myšlenky a je nás víc.
Díky, papa.
Já vím, Lucky, že poslední dobou bylo několik psů, co se ztratili a pátrání po nich zabírá čas i síly mnoha lidí.
Při nácviku stopování nebudu pouštět Georgíka z vodítka. Jinak navolno ho pustím, až budu vědět, že má lepší přivolání od zvěře než moji zbývající 2 psi, kteří ho mají stoprocentní. Všechno se dá vypozorovat, i to jestli ten čas už nastal (v místech, kde je provoz, si to netroufnu nikdy, jen v odlehlých končinách). Zatím se to vyvíjí moc slibně. Ale nebudu předčasně riskovat, že o Georgíka příjdu kvůli svojí hlouposti.
Já vím, Lucky, že poslední dobou bylo několik psů, co se ztratili a pátrání po nich zabírá čas i síly mnoha lidí.
Při nácviku stopování nebudu pouštět Georgíka z vodítka. Jinak navolno ho pustím, až budu vědět, že má lepší přivolání od zvěře než moji zbývající 2 psi, kteří ho mají stoprocentní. Všechno se dá vypozorovat, i to jestli ten čas už nastal (v místech, kde je provoz, si to netroufnu nikdy, jen v odlehlých končinách). Zatím se to vyvíjí moc slibně. Ale nebudu předčasně riskovat, že o Georgíka příjdu kvůli svojí hlouposti.
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)