Marianka

Po dlouhé době přináším pár zpráv o Mariance, jež u mne před 6 měsíci našla domov. Leccos se naučila a zvládla, s něčím jsme trochu obtížně bojovali, s něčím se ještě musíme poprat, ale nepochybuji, že je nyní fenečka šťastná.

Marianka, jež před adopcí zjevně vůbec neznala život v domě či bytě, se vší svou chrtí láskou přisála ke mně i k matce a naše odchody z příbytku nesla velmi těžce - zhruba měsíc po adopci propadla separační úzkosti a začala se chovat trochu pustošivě. Přestože mi žádné velké škody v bytě nezpůsobila, má matka dost běsnila, takže jsem se již chystal i na možnost, že se Marianky budu muset vzdát... Nakonec pomohlo důsledné zabezpečování ohrožených prostorů a předmětů, změna doby, již matka musí trávit u lékaře, a v neposlední řadě i diffusér s extraktem z valeriánských kapek. Již po mnoho týdnů se žádná Mariančina ničivá nehoda nepřihodila - zdá se, že se poněkud zklidnila a začíná chápat, že odchody a příchody páníčků prostě k životu patří.

V chůzi na vodítku se Marianka neobyčejně rychle zlepšila, chodí zcela spořádaně, nijak zvlášť netáhne a ochotně reaguje na pokyny - řekl bych, že po 2 měsících doma se naučila více než Angie (matčin bichonek) za celá léta. Velmi ochotně a empathicky zmírnila tempo i v době, kdy jsem byl poměrně na dně se silami, ježto jsem bojoval s onemocněním Covid-19. Je veselá a nesmírně kontaktní, velice ráda navazuje přátelství s lidmi i s většinou pejsků.

S úplně maličkými hladkosrstými pejsky (chihuahua, pražský krysařík) jsme zatím k úplné pohodě nedospěli, ježto je Marianka jednoznačně pokládá za kořist a občas jsou její reakce natolik bouřlivé, že mám co dělat, abych ji zvládl - totéž se pak týká i divokých zvířat, na něž při procházkách narazíme (zajíci, ježci, kočky...). Mariančiným loveckým choutkám neuniklo dokonce malé sousoší surikat, jež matka před léty dostala od jednoho ze svých vnuků, takže jsme je nakonec museli schovat.

Při krmení je Marianka velmi spořádaná a překvapivě se ani nesnaží při procházkách sbírat odpadky. Doma již přestala skákat na sporák a vytahovat nádobí z dřezu, avšak jedlíky (matku, návštěvy) stále dost nevybíravě obléhá a nepochybně i dost obtěžuje. Tohoto zlozvyku se zbavuje opravdu velmi nesnadno. Mám ale radost, že jejím útrobám svědčí zvolené krmivo, ježto Marianka netrpí žádnými zažívacími problémy, jež mi dělaly tolik starostí u Aničky.

Velmi dobře zvládá bouřky a zdá se, že ji nebude nijak zvlášť děsit ani pyrotechnika - zatím se nám jednou při delší večerní procházce přihodilo jedno setkání s nedaleko odpalovanými rachejtlemi. Přestože se Marianka lekla, za několik sekund se uklidnila, takže jsme ještě nějakých 20 minut pokračovali v procházce zcela v pohodě. Naprosto v klidu zvládla i stříhání drápků u veterináře a vypadá to, že občasné návštěvy veteriny bude pokládat za příjemné zpestření života.

Úplně pohodově Marianka zvládla i sprchování, jež musela podstoupit, abych z ní smyl podsadu, jíž byla zpočátku hodně zarostlá a každodenní vyčesávání nevedlo nikam. Odstranění podsady odhalilo velké množství jizev na jejím tělíčku - některé ukazují i na dosti ošklivá zranění: je s podivem, že po takových zážitcích oplývá Marianka tak veselou, přátelskou a důvěřivou povahou, jež jistě řadu let bude přinášet štěstí mému domovu.