Marianka

Marianka dorazila v sobotu ve 22.15 h., hned přijala nabídnutý pamlsek a bez problémů se seznámila s matčinou fenečkou bichonka, s níž jsme vykonali okamžitě první krátkou společnou procházku. Ukázalo se, že Marianka zjevně nezná prosklené dveře, ježto při vstupu do domu chtěla projít a do skla narazila. Do výtahu pak vkročila úplně beze strachu, ale byla zmatená ze zrcadla v něm, stejně tak i u mne doma.

Doma začala svým zvědavým nosánkem okamžitě zkoumat příbytek včetně všech škvír a skulin, jež objevila, a jakmile našla misku již předem připraveného krmení, bez váhání se do jídla pustila. Nedlouho nato bez jakékoli plachosti vložila hlavičku do mých i matčiných dlaní a za nějakých 40 minut po vstupu do bytu se spokojeně uložila v pelíšku a spala až do rána.  Následující dopoledne při první delší procházce se na ni ne právě přátelským štěkotem utrhla větší fenka (vypadala jako kříženka Airedale terriera), Marianka reagovala úžasně a prostě jen v klidu přešla na mou druhou stranu, aby se za mnou cítila chráněna. Následující noc (a dosud všechny další) opět spala úplně klidně a k ránu již dokonce na zádíčkách, což již provádí úplně běžně. Doma se zatím Mariance nepřihodila žádná hygienická nehoda.

Při procházkách se chová úplně klidně, nikoho a ničeho se neleká, při seznamování je přátelská a kontaktní. Je nesmírně zvědavá a ráda by prozkoumala prostor za všemi otevřenými dveřmi, jež míjíme, včetně místního novinového stánku. V porovnání s Mariankou byla Anička mnohem plašší a ostýchavější, první večer nechtěla jíst a několik prvních nocí doma prochodila, do pelíšku si našla cestu až po několika dnech a na zádíčkách spala poprvé až po dlouhé době.

V čem naopak Anička Marianku předčila, je chůze na vodítku – Anička byla od začátku naprosto ukázková a vzorná, Marianka dost táhne a občas má sklon nepředvídatelně měnit směr, zdá se mi ale velice chápavá a postupně se lepší, již se nehrne do silnice a též mi dopřeje klidu, když potřebuji uklidit výsledek její úlevy. Rovněž při vstupu do domu již ví, že je třeba počkat, až otevřu - z nárazu do skla se poučila opravdu rychle.

Doma je nesmírně tichá a klidná, velice ráda spí a občasné (nijak prudké) projevy dominance bichonka akceptuje s naprostým klidem. Podobně jako Anička je velmi chtivá jídla, avšak je méně zdrženlivá – má dokonce tu a tam snahu vyskočit na kuchyňskou linku či sporák a dokonce i do dřezu, pokud je v něm ještě neumyté nádobí – tuto věc řeším jednak co nejdůslednějším odstraňováním jídla z dosažitelných míst i pokud možno okamžitým mytím nádobí, věřím však, že se ji podaří zvládnout i ve výchově.

Již od neděle se snažím připravit Marianku na svou nepřítomnost doma, což zvládá velmi dobře – v pondělí musely být poprvé fenečky ponechány asi 3 hodiny bez dozoru, což zvládly zcela vzorně.

Závěrem mohu říci, že Marianka se mi jeví jako velice pohodová a chápavá chrtečka, takže nepochybuji, že i ve zmíněných oblastech, na nichž budeme muset ještě zapracovat, se vlídným vedením její chování usměrní. Jsem nesmírně rád, že po dlouhém vyčkávání nevyhnutelně odloženého transportu dorazila pod mou střechu a těším se na léta prožitá se společností této milé a krásné fenečky