článek ze dne: 16. 01. 2015
Konečně přišlo to krásné období, které někteří psi milují a někteří nenávidí. Ostatně stejně, jako my lidé. Konečně napadl tolik očekávaný sníh! Z našeho skorohowavarta energie a radost doslova čišela, od časného rána se válel ve sněhu a domů nešel ani za nic. Radost byla nakažlivá, takže jsme doma Crackerse prostě neudrželi a museli ho pustit ven, aby si dal pár kondičních koleček ve studeném sněhu. A bez oblečku.
Samozřejmě, že oblečky doma máme. Pochopili jsme, že patří k základní výbavě každého chrta, a protože jsme si Crackerse brali zrovna v tom jediném týdnu v roce, kdy teploty dosáhly -20°C, měli jsme ho hned v první objednávce. Po radách zkušenějších jsme na podzim zakoupili jakési spodní tričko v prodloužené variantě a doufali, že si ho oblíbí více než teplou softshellovou bundu, kterou měl zatím ve výbavičce. Upřímně, je to prašť jak uhoď. Prostě to nemá rád. Chápala bych, kdybychom koupili nějakou mikinu moderního střihu s kapucou, že se bude mezi ostatními psy stydět, ale hadříky z dog gearu jsou přece tolik tradiční! Na jednu stranu je docela zábava ho pozorovat, jak se úporně snaží z oblečku vysvléci, na druhou stranu stačí, aby kolem prošel pták a na obleček rázem zapomene...Je to jako s dětmi - nádherně umí demonstrovat svoji nespokojenost, ale když máte po ruce bonbón, je vyhráno! Ani nemusím připomínat další podobnost - půl hodiny je oblékáte, aby byli za patnáct minut zpátky doma s tím, že je to tam vlastně nebaví.
Nebudu se tvářit, že mu nebývá zima - jakmile se při nízkých teplotách na chvíli zastaví, klepe se jako drahý pes, takže o nutnosti obléknout ho na zahradu není pochyb. A doma být nechce, nesmí si nechat ujít jediný kočárek, který projede okolo. To jsou s Joeym jedna ruka. Takže má smůlu a pokud jde na zahradu, má na sobě i obleček. A basta.