Blog greyhounda Fatboyz Crackers
Nástěnný kalendář vznikl ve spolupráci se Základní uměleckou školou Vranovská v Brně. Škola v roce 2024 oslavila již 100 let od svého založení. V současné době nabízí vzdělávání ve 3 oborech - výtvarný, hudební a taneční. Focení probíhalo se svolením paní ředitelky Mgr. Bronislavy Schoříkové na zahradě ZUŠ a děti se zde prezentovaly nejen ve svém uměleckém zaměření, ale i dalších mimoškolních aktivitách a zájmových činnostech. zusvranovska.cz
Fotky vytvořil mladý fotograf Pavel Hermann z Moravského Krumlova. Miluje zvířata, pohyb a dobré lidi. Proto zvířata také často fotí. Jak sám říká: "Zvířata nám mnohdy ukazují, co je v životě opravdu důležité. Často nám na naší cestě dělají společníky spoustu let a zažívají s námi šťastné i smutné chvilky." Sám má pejska, křížence středního vzrůstu Buddyho, který mu je skvělým parťákem. Fotografovi patří náš obrovský dík za čas, energii, trpělivost a preciznost, kterou nafocení kalendáře věnoval. facebook.com/hermiphotofotograf
Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z vašich rodinných archivů. Za vynikající spolupráci na vzniku kalendářů děkujeme grafičkám Pavlíně Tesařové a Leoně Černotové.
Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč.
Cena stolního kalendáře ve formátu A5 je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za dopravné a balné, která je ve výši 90,- Kč.
Kalendáře budeme distribuovat prostřednictvím Zásilkovny. Nepotřebujeme tedy vaši doručovací adresu, stačí si níže vybrat výdejní místo, které máte nejblíž a které vám nejlépe vyhovuje pro vyzvednutí balíčku.
zasilkovna.cz/pobocky
Objednávky s typem kalendáře, počtem požadovaných kusů, vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem
zasílejte na chrtiaukce@seznam.cz.
Objednávat můžete za 3, 2, 1... TEĎ! 🙂
Blog greyhounda Fatboyz Crackers
Každý pes miluje mazlení. S tímto přesvědčením jsem přebírala u dočasné maminky Crackera a těšila se, jak vedle mě bude ležet na gauči a já ho budu hladit - prostě rodinná idylka. Jenže můj plán dostával drobné trhlinky hned od začátku - Cracker prý trochu vrčí, je to asi mrzout. No co, pejska si vychovám, ne? První týdny byly oťukávací, to jsme si všichni drželi trochu odstup. Jenže jakmile si na nás i nový byteček zvykl, šli jsme do toho. Mučení Crackouše! V praxi to znamená, že když si Cracker způsobně lehne, přijdeme k němu a hladíme. A Cracker vrčí. A my hladíme. A Cracker vrčí.. :-) Rada by určitě zněla, abychom ho hladili pouze když stojí...Také by to šlo (a děláme to tak), ale prostě nám to nedá. Naše snaha už nese první ovoce, Cracker se nechá hladit v dopoledních hodinách, když si odpočine po snídani. A hned ráno, když vstane. To má kolikrát tak dobrou náladu, že sám od sebe se o mě vzepře nožičkami a nechá si hladit bříško!!! Konečně máme jeho důvěru a sem tam si ho můžeme pohladit, aniž by vrčel. Nevíme, zda mu hlazení vadí všude, ale nejraději má drbání na zadečku a za uchem, asi jako každý pes. Také víme, že hladit ho po sedmé hodině večer nesmíme. Tedy můžeme, ale šťastný z toho rozhodně není, prostě chce spát (aby mohl v pět ráno vstávat a zkoumat, jestli už jsme vzhůru také). Ve snažení nepolevujeme, mým snem je, aby si ke mě lehl a třeba si alespoň odložil hlavu na má kolena, jako to má spousta z vás ve svých profilech. A věřím, že se mi to povede. A pak prý, že starého psa novým kouskům nenaučíš!
Jste stateční, že to s ním pořád zkoušíte. Je důležité mu nechat tu svou dobu na odpočinek, ale pak právě jak to děláte ho tomu "mazlení" nenásilně ale často učit. Já bych doporučila hrst granulek nebo nějaké dobroty a u toho hlazení ho prostě těmi dobrotami prokrmovat, aby si to začal spojovat s něčím příjemným. A chválit. Čím častěji to budete opakovat, tím dřív mu dojde, že je to vlastně fantastická zábava:-)) Ne každý je hned od začátku ten dokonalý mazlík, načit se to ale určitě naučí:-) Držíme palce !
My jsme s naším chrtem měli podobný problém. Vše se vyřešilo časem a získanou důvěrou. Po příjezdu nebylo prakticky možné si vedle psa lehnout nebo sednout a dotýkat se ho. Nyní po dvou letech sednu na gauč a mám psa okamžitě celého na klíně:) Takže vydržet a odměnou vám bude ztráta citu v nohách preležených chrtíkem:)
Je to těžké. Každý pes je jiný, to je to samé u lidí, že každý má svoji osobnost a u chrtů to platí dvojnásoně. Jsou to aristokrati (tedy, co se mazlení týče). Měl jsem za svůj život tu čest poznat čtyři psí "osobnosti". První byl oříšek Punťa, který se k nám domu dostal jako nalezené štěňátko a tak jsme ho vzali do naší smečky. Byl to vděčný pejsek, ale také trochu cholerik. Nesnesl jiné psy (klidně by skočil z okna), nejvíce ze všech miloval maminku (protože mu dávala dobroty), pak otce ( prostě alfa samec) a já se sestrami jsme byli jen spočníci na hry. Samozřejmě s nejmladší sestrou soupeřil o místo ve smečce a tak občas bylo i nějaké to kousnutí na důkaz hierarchie. Jinak mazel, dělení se o postel byla úplně normální věc, ale vzhledem k jeho deseti kilům to nebyl problém. Když potom zestárnul a zdravotně na tom nebyl zrovna nejlépe, tak opravdu chtěl mít svůj klid a byl schopný zavrčet i na ty nejvýše postavené. Tak jsme to tolerovali a spokojeně dožil.
Další byla fenečka křížená snad s úplně vším. Vzali jsme si ji z útulku, když byla měsíční štěně, nějaký dobrák ji našel v popelnici a donesl ji do záchranné stanice. Bývalá žena měla tenkrát nadbytek mateřského mléka a tak Baruška dostávala mlíčko od své nové maminky. Vyrostla z ní střapatá čubina, která milovala každého. Byla velice společenská, nekonfliktní, ale histerická ( i přesto, že byla celá černá, tak ji nejvíc děsili černí psi). Stačilo jít ven, když byla tma a ona s každým nádechem poblafla. Trávil jsem doma málo času Kvůli zaměstnání, ale pokaždé, když jsem se vrátil, tak Baruška mi ležela na klíně, když jsem jedl, tak "spala" u nohou a čekala co upadne a v noci si vždy počkala, až alfa samice usla a vlezla si ke mě pod peřinu. Byla můj miláček. Pak rozvod, stěhování a už jsem ji nikdy neviděl.
Další by Gaston, irský setr. Taktéž pořízen s bývalou ženou. Měli jsme ho od štěnete a musím napsat, že opravdu aristokrat loveckých psů. Úžasná povaha, skvělý společník, základní výcvik poslušnosti a téměř neunavitelný pes. Vydržel lítat po lesích celý den. Doma se přišel pomazlit a i s jeho 32 kg se sápal na klín, že se pochová. Naprosto důvěřivý ke všem ostatním psům a mockrát kousnutý od těch, co "zrovna" neměli náladu. Lidi miloval taky a bez rozdílu úplně všechny. Měl jsem ho rád, byl to můj nejlepší kamarád a konec stejný jako u Barušky.
Poté jsem chtěl mé stávající a užasné ženě trošku zpestřit žití a tak jsem do ní začal vrážet klíny, že zachráníme chrta a netrvalo dlouho a už jela Twinkie z Irska k nám. Přijela k nám vystrašená "hromada kostí", která se bála úplně všeho a všech. Sám jsem si byl mockrát nejistý, jestli po mě nvyjede ze strachu. Ale jak plynul čas, tak se otrkala a už je dobře. Je z ní hrozný mazel, který okupuje gauč (když jdeme kolem, tak na nás hrabe nožičkou, že by chtěla drbat :-) a naší postel. Velice často dělá to, že ke mě přijde a čeká, že ji budu hladit. Nedělá nic, jen stojí a když se pohlazení nedostává, tak začne nahlas odfrkovat, jako že tam pořád ještě je a má málo lásky. Pomalu už má vyhlazenou pleš :-)
Večer si lehne ke mě do postele a pokračujeme v hlazení. Dělá mi splečnost (spíš já jí), než přijde moje alfa samička a ta naše chrtice se způsobně odebere do svého pelíšku, který máme u nohou a tam je až do rána. Ale problém tu je taky. Když potkáme jiného psíka, tak máme co dělat, abychom ji udrželi a nedošlo ke střetu. Když jsou protivníci menší, tak jim chce ukousnout hlavu a když větší, tak štěká hlubokým hlasem a asi je chce zahnat. Zažil jsem za těch devět měsíců, co ji máme, jen dvakrát, že se nechala očuchat a dokonce i vrtěla. Jeden byl jezevčík a druhý malý knírač, tak nevím, jak má nastavená měřítka :-)
Jinak je skvělá. Když se vrátíme domů, tak vrtí tolik, že by jí oháňka upadla, začne pobíhat a poskakovat jako splašený kůň. Postupně jsme ji naučili sednout a lehlonout a taky nesomrovat (ale návštěvy ji stejně krmí od stolu) a slyší na zavolání (na zahradě obehnané plotem). škoda, že se nedá pustit z vodítka na procházce, protože je to doslova kocert koukat, když chrt beží.
Mějte se moc fajn a ať se Vám podaří překonat všechny útrapy ve smečce. Snad Vás nebudou bolet oči ze čtení.
S pozdravem Olin a Twinkie.
Moc všem děkuji za rady, tipy i povzbuzení a nebojte, Crackouš u nás rozhodně netrpí, vše děláme s mírou..Včera dokonce aportoval, asi se v něm už začíná něco lámat...Eva
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)