Tak máme za sebou skoro 3 dny doma. Až se nechce věřit, že to jsou JEN 3 dny. Je úžasný. Ale hodně rezervovaný. V podstatě neví, co se po něm chce. Všechny články a materiály jsme pečlivě pročetli a jsme připravení. Ale snad mi dáte za pravdu, že ať se člověk připraví teoreticky v podstatě na všechno, nikdy ta realita není tak, jak si to představoval.

Vzhledem k tomu, že jsme z Plzně, tak cesta sama o sobě byla dlouhá. Nicméně Ringo byl šikovný. Ještě kousek za Brnem postával a koukal zadním oknem ven, ale netrvalo dlouho a lehl si a prospal cestu až domů. Dorazili jsme až kolem jedné ráno. Ale ani to nám nezbránilo zkusit si hned schody do prvního patra. Nahoru, dolů a nahoru. Sice nám to hodinku zabralo, ale nenesli jsme ho ani jednou, další dny jsme zkoušeli ještě několikrát, vždycky musel po svých a teď už běhá po schodech nahoru i dolů jen s minimálním povzbuzením :) no není to šikula po třech dnech? 

Druhý den jsme seznamovali s naším prvním, Tačíkem (čínský chocholatý pes, naháč) na procházce venku. Ringo smozřejmě netušil, co má dělat. Jestli teda lovit, nebo si nevšímat nebo co. Dávali jsme velký pozor. Ale zvládají to kluci naši. Ringoušek už tak nějak zjistil co a jak, že teda to je parťák a ne králíček. Pod dozorem jsme doma sundali už i vodítko a náhubek. Ale jsme ve střehu, je vážně ještě brzo. Nicméně není on šikovný takhle po třech dnech? 

 Venku je na vodítku neskutečný. Jde u nohy, ani by ho nenapadlo tahat, nic ho nerozhodí. Je to dokonalá relaxace taková procházka. Je šikovný!!! (Samozřejmě, že jsme pořádně jištění a ve střehu, stát se může cokoliv) Zatím tedy chodíme na vodítku i na zahradě, zítra už možná zkusíme pomalu bez něj.

Čekali jsme to, ale přecejen je to nezvyk, že nezná jméno. Tak to se snažíme co nejčstěji používat a už i sem tam zareaguje alespoň pohybem uší nebo očí. Také používáme stejné povely, které opakujeme vždy ve vhodnou chvíli. To samé pravidla. Od začátku má dané co ano a co ne a to dodržujeme. Na NE reaguje dobře.

Má svoje dva pelíšky, které střídá a spí na pelechu i přes noc a vypadá, že mu to naprosto vyhovuje. Zrovna teď spokojeně odfukuje na jednom z nich. Na postel se pokusil jednou, pak už to nezkoušel a na gauč nechtěl sám od sebe. Ten bysme mu dokonce i povolili. Tak uvidíme do budoucna.

A jak si jistě podle fotek všimnete, máme trochu podváhu. Je opravdu skoro kost a kůže.  Měla jsem trochu strach, že stresem nebude jíst, ale omyl  Moc mu chutná. Což jsme moc rádi, aspoň tu váhu rychle doženeme.

No a nakonec, dneska byl doma sám celých 8 hodin a až na pár louží a hromádky a trošku kosmeticky poupraveného rozprašovače nic neprovedl.

Nejvíc nás zajímá jak se ještě projeví  teď je ještě hodně zakřiknutý. Věřím, že je kliďas už v povaze, ale bůh ví, jestli nepřijde separační úzkost nebo nějaká jiná komplikace. Ale jak jsem už psala, snažíme se veškerým problémům předcházet a kdyby měly přijít, tak jsme připravení 

Tak my se zase někdy ozveme.