Clancy
Miláček, mazel, mimino veliké - náš pátý dočásek, překrásný pes, evidentně nosan s nedostatkem lásky. Každý pes je jiný, ale každý je k zulíbání. Clancy je nejmladší z našich dočasných nosánků. Všichni ( celkem 5) u nás byli docela dlouho na to, abychom je poznali, v průměru 4 měsíce, Jack dokonce měsíců 14!!
Všichni u nás doma můžou s čistým svědomím říct – jsou všichni úžasní a skutečně téměř dokonalí!!! A když si člověk navíc uvědomí, čím vším prošli… o to víc klobouk dolů.
Clancy je vlastně adolescent (2roky a 3měsíce) – první „ dítě“ u nás
. Evidentně má špatné zkušenosti, stále se ještě bojí prudkých pohybů, ale přitom se vrhá na každého člověka pro pohlazení. Ta láska k lidem, potřeba kontaktu je až dojemná. Děti ho naprosto fascinují a my ho doma schválně mazlíkujeme, někdy trošku i bezohledně, abychom zjistili jeho případné prudší reakce, malinko na něj i naleháme (on na nás to zkouší rád taky a víc
) – ale pořád vypadá, že je v ráji a vyžaduje další kontakt. Jen v případě velkého leknutí venku nebo agresivity cizího psa se, sice s ocasem až pod hrudníkem, umí ohradit a dát najevo, že není žádné „béčko“, ale jen vrkne a event. se ožene, zloba nebo vztek ani náznakem. Podle mě, moc dobrá reakce.
Clancy už má svoji rodinku a u nás je teď „jen“ na hlídání. I tenhle hodný chlapec ale potřeboval, jako všichni tvorové, jasná pravidla, aby se, když přijel, mohl zorientovat a dělat vše „dobře“ – a to nosánci moc chtějí – dělat nám radost!!! Samozřejmě zkouší, zda nastavené hranice není možné trošku posunout, ale od toho je už páníček... Když pes udělá něco „přes čáru“ - stačí přísné NENE, příp. zvýšený hlas a nějakou chvilku žádné muchlování. To u nás fungovalo u všech. Už máme systém „zabydlování“ - hned na začátku nachystáme „pastičky“, abychom pejska co nejdříve poznali a zjistili k čemu má spády: V předsíni jsou staré boty, na kuchyňské lince rohlík, apod. Hned po příjezdu a po nakrmení ukážeme nosánkovi pelíšek a jdeme všichni pryč. Na 5, na 10 a pak na 15 minut – tohle děláme klidně i o půlnoci… Nosánek tak může pochopit (než se stačí rozkoukat), že tady se odchází a hlavně i přichází a že je to normální… pak je lehčí učit je na dlouhé „sám doma“ a jít do práce. Rozhodně nejsme s pejskem na začátku celé dny doma, i když je někdy těžké vymýšlet kam na hoďku, na dvě pořád odcházet
.
Zatím tenhle postup u nás vždycky zafungoval, stejně tak povolení na gauč a jiné psí radosti, nejsou hned samozřejmostí – jen náš první dočásek Kirby a tenhle tulínek Clancy, byli v křesle už asi po týdnu, Clancíkovi pohledy do očí a hlava klíně se nedala moc dlouho vydržet… Ostatní postupovali pomaleji a vše bylo za zásluhy...
Ale proč hlavně píšu – Clancy má na příští týden naplánováno stěhování do nového doma a u nás zase vypukne smutnění
– ale těšíme na konec srpna, kdy se potkáme jak s Clancym, tak i s Jackem, po kterém se nám pořád hodně stýská – ale jsme moc rádi, že je kluk šťastný a rodinka ho opravdu miluje!!!
