Jeho Lordstvo Magnus

Tenhle první report bude asi o něco delší. Přece jen Magnusek je u nás od začátku února a to je už celkem doba.
Kde začít? Prvním dnem ...
"Tak nám dovezli Magnuse" Říkám Ondrovi a letím pro klíče abych šla otevřít. Otevřu vchodové dveře a tam holky z ChvN a černý elegantní poník v černočerveném kabátě. Rozummnějte, greyhoundy znám, ale už to byl dobrý půlrok co sem nějakého viděla po delší dobu a Molly a Annie od Leušky jsou o něco menšejší. Ale já velké psy miluju. Nahoře v chodbě už čeká netrpělivě Ondra, kterému se mírně vykulili oči, ale neříká nic. Holky nás zasvěcují co všechno můžeme čekat. Respektive, že můžeme čekat neočekávané. A je to. Máme dočasně ustájeného poníka :) Nebojte Magnusek je veliký jen na první setkání :) Ondra se stálé dívá na Magnuse, poškrábe se se za uchem "No toliko k tomu, že jsme se dohodli na psoj střední velikosti maximálně do 15 kil" což řekl jen proto aby mě pozlobil, protože sám s azylem pro nosana souhlasil a od vyplnění dotazníku přecházel a vymýšlel kam mu dát misky a tak dál. A co na to Magnusek? Nervozní přecházení, funění a očichávání. Ale jen do chvíle než se do cesty připletl gauč. Rozvážně vylezl a zaujal pozici lorda a s výrazem "tak sem tady, nemáte něco dobrýho? A nejlépe byste mi to mohli donýst sem" se na nás podíval. Připravenou hračku očichal a výrazem "copak sem štěně" ji vzal do tlamy a shodil z gauče. Naštěstí jsem ho stihla cvaknout ještě než se tak stalo. Takže Magnuskova první fotografie z dočásku je i zároveň jeho poslední s nějakou hračkou. Po chvíli se zvedl a s provinilým výrazem si počůral spacák. Tak hadr, jar, ocet. Naštěstí to nebyla velká nehoda a přičítám to nervozitě z nového prostředí, protože byl venku ani ne před hodinou.(Magnus asi ví, že ho "pomlouvám", protože ležím nemocná v posteli a on mi dělá společnost. Spí a samozřejmě se mu zdá něco běhacího a kope mě seš mu síly stačí, dobře dobře Magnusi, řeknu jim to ... od té doby si spacák už nepočůral). Pokračujem :)
První noc
"ale do postele nesmí" říká Ondra s nesmlouvavým výrazem. Zkouším psí oči, ale nezabírá. Oukej, gauč je taky pohodlnej. Zalehli jsme a z obýváku se linulo jen příjemné ticho. "to si zvykl rychle" říkám Ondroj, sotva sem to vyslovila ozvalo se z obýváku táhlé zakňučení. A znovu a znovu. Dobrá tohle nebude klidná noc. Zvedla jsem se z postele a šla uklidňovat. Zabralo to, asi tak na hodinu. A pak znovu a znovu. Naštěstí po pár nocích už to bylo jen trochu toho citového vydírání aby mohl za námi do ložnice, ale to už taky přestalo. Teď už může do postele jen na zvláštní povolení jako je třeba právě moje chřipka :)
Magnus a ostatní psi
S klidným svědomím můžu říct, že čím menší tím lepší :)) Zhruba 95% psů ho zaujme a rád se s nimi očuchá, pozdraví. Na těch pár zavrčí, jednou štěkne, ale po rázném nesmíš štěkne poslední "máš štěstí, holomku, že sem poslušnej, jinak bych ti vyprášil kožich" a je ticho, sice pak ještě dvacet metru vykračuje jako lord aby neztratil tvář, ale pak už zase všechno v normě. Tohle předvede tak max jednou za 14 dnů, podle toho jak se vyspí :) a většinou na psy jeho velikosti. Ti malí jsou mu sympatičtí. Moji rodiče mají 8 měsíční fenečku srnčího pinče, poprvé jsme nechali náhubek aby si jí nespletl třebas s veverkou, ale bylo to zbytečné. Ihned se dali do kupy. Ve chvíli kdy se ale začli nahánět po bytě jsme to zatrhli, mini verze psa a kapesní poník by z malého bytu udělali kůlničku na dříví. Jinak na vodítku chodí krásně. Společně ráno i běháme. chvilku mu trvalo si zvyknout, že já tak rychle fakt neběhám (netvrdím, že sem to nezkusila, ale dva dny sem pak usikávala bolestí při každém kroku, ale Magnusek se zdál pouze znaven a prospal celé den).
Co na to kočičky, veverky a ježci?
Všechna zvířena těchto druhů v okolí Lužánek už ví v kolik hodin venčíme a nevyskytují se na dohled. Naposledy když jsme potkali veverku mi vytrhl vodítko z ruky, ale jak si uvědomil, že ho nikdo nedrží tak zastavil. Ale celou cestu Lužánkama se otáčel a kontroloval každý kočárek, protože tam se ta veverka musela schovat, to dá přece rozum. Taky už jsme kvůli kočičce na druhém břehu řeky koupali, ale studená voda ho přesvědčila, že to byl hloupý nápad, že ten kočičí posměváček za to nestál :) a ježci? ježci nás zajímají a moc. Ovšem my nezajímáme ježky, což nás vytáčí asi víc než to, že si to nějaký ježura šine přes cestu. Že Magnusi :) (zafunění beru jako souhlas:)
Dobrá je toho ještě víc, ale pro dnešek to stačí. Udělali jsme nějaké fotky na vycházce, tak brzy ještě přihodíme i s nějakým příběhem z natáčení (je jich dost:)