Náš čtyřnohý člen rodiny se jmenuje Blacky ( Black Selene také znám jako Slemish Socks - dříve ), nyní je to Blacky, Blekáček, Blekouš, Blekule, Bí, a jíné 
. Bývalý dostihový greyhound z Irska je s námi od 26.9.2008. Narodil se 16.6.2005 a s námi je od 26.9.2008. Vyzvedla jsem si Blackyho v pátek odpoledne .. hned jak jsem ho uviděla přisál se mi k noze a bylo to . Ze začátku chtěl i svůj klid..vše bylo nové a trochu stršidelné možná, ale vše čas uklidnil. Projevoval se postupně..jak se zabydloval. Pořád u nohy i na záchod se mnou chodil, jakmile jsem se pohnula on taky. Ze začátku jsem jej musela i odstrkovat ke keři, aby šel v klidu čůrat venku .. že mu mezi tím nikam neodejdu, vše se naučil dle mě rychle. Do schodů jsem to zvládl po týdnu a teď je běhám raz dva, vyšetření na veterině zvádl taky v pohodě, ani nemá strach.. Odběry krve a přeočkování atd.. vše jsme zvládli. Má rád společnost jiných pesanů, ale také má rád svůj klid .. jak kdy, záleží jaké je nálada 
. Jedno je ale jisté, že je to náš úžasňák a bez něj by to u nás doma nebylo doma.
Ano i dnes je to tak trochu mamánek, ale troufám si říci, že i vychovaný. Chodíváme na cvičák teďuž méně, doporučujeme všem také ..nebo nazveme to psí školu poslušnosti .
Zdravíme Šťastná trojka z Čelákovic
tereyska
Hned po Novém roce smutně
článek ze dne: 02. 01. 2011
Omlouvám se všem, že nepotěším tímto příspěvkem, ale zase jsem se nedokázala zavřít oči.
Tito dva asi 1rok staří lurcheři byli pověšeni - jako nějaká věc z mostu, tohle není usmrcení, ani nedokážu popsat slovy co je to za hnusný čin, vražda, pomsta, krutost, hyenismus jistých lidí, co mohli udělat, aby je jejich majitel oběsil 
, kruté a bezpáteřní.
Celý článek zde: http://www.mirror.co.uk/news/top-stories/2011/01/01/help-find-sick-yobs-who-hanged-two-lurcher-puppies-from-canal-bridge-115875-22818528/
(dadynka, 03. 01. 2011)To je také tvář světa, v němž žijeme. Zdánlivě daleko.... Krutost, bestialita, zvrácenost. Pak člověk propadá beznaději, co se to vůbec děje, jak tohle může někdo udělat. Myslím, že jsem člověk, který zrovna nepropadá beznaději, ale tohle mě vždy posune někam hodně dolů. Pak jsou tu ale ty jiskřičky....chrtíci.....že to děláme, proč to děláme, že to chci dělat apomáhat, jak nejlépe mohu a umím. Je mi hrozně smutno za všechny ty živé tvory.
(jcmsvoboda, 03. 01. 2011)Krev ve mně vře vztekem nad odporností tohoto skutku. Těžko se mi píše, cítím se najednou zase tak nějak znechucen povahou lidskou... Naštěstí i mezi těmito temnými momenty prosvítají příklady obětavosti a lásky, svorných vůlí a pomocných rukou, jež přinášejí lásku a teplo domova alespoň některým pejskům vyrvaným ze spárů smrti. Přestože se na mé posteli coby ve svém domově zatím ještě neuložil spokojený chrteček, hádám, že snad alespoň část dluhu, který člověk ke svému čtyřnohému příteli má, jsem vyrovnal - nejméně dva z pejsků, kteří u mne našli domov, jen o vlas unikli zlovolné záhubě... Všem, kteří ukazují pejskům, že lidská tvář může stát za láskyplné olíznutí, že lidská ruka i hladí a nejen bije, že hlas člověka též chválí a že vztah přátelství mezi člověkem a psem může být oboustranný, ze srdce děkuji.
V případě setkání s pachatelem neručím za mé chování. Nejpravděpodobněji bych putoval do vězení!!! Mája.
