Emmička

Moc zdravíme Emmičku! Je krásné číst, jak se učíte překonávat určité nesnáze a jde prostě vidět, že když se chce a člověk v tom tvorečkovi vidí tu jeho úžasnou dušičku, jde všechno:-) Jen bych chtěla připojit naši zkušenost s tím strachem "z venku". Nám se osvědčilo pár věcí. Hlavně jakmile pejsek jakkoliv projevuje strach, nehladit, nemluvit konejšivě, nelitovat. Naopak, prostě se vrhnout do té situace sebevědomě, dávat tělem najevo, že máte všechno pod kontrolou a že strach prostě není to, co chcete. Jak se rozejde a hafík se uvolní, chválit. Taky opatrně s jednou věcí. Pokud se pejsek bojí např. kočárku (u nás to bylo taky všechno..hlavně cyklisti, auta, lidi, kočárky...tak nějak všechno:-)), nikdy neudělat to, že se třeba pejsek kočárku lekne a vy se otočíte, budete ho uklidňovat a půjdete pryč, "utečete" z dané situace. Naopak, postavit se tomu čelem. Jak se blíží kočárek a pejsek začně třeba vyšilovat, dát si ho k noze třeba s povelem "k noze" a projít sebevědomě okolo a jak začne táhnout nebo vyšilovat, prostě přitáhnout vodítko a povel opakovat. Pokud táhne příliš a hrozí, že vás povalí (to jsem si musela dávat pozor), tak třeba zastavit s povelem "stůj" a nechat kočárek projet. Já chodila cvičit na cyklostezky, prostě přímo do toho provozu (ale musí se to odhadnout..jít s Aret hned do vřavy kol je moc...musí kola jezdit ale prostě sem tam někdo..a postupně přidávat:-)) Pejsek se pak velice rychle naučí, že kolo projede a ono nic..a je klid. Pak jsem doma vytáhla kolo a schovala různě po stojícím kole kousky párečku, aby si kolo očichala a zjistila, že přináší i něco dobrého. Dneska vedle kola běhá. POkud to jde, odlákat pozornost od kola i pamlskem nebo po přejetí "nebezpečí" dát pamlsek. Ono té situaci stejně neutečete, stejně je budete pořád potkávat a podle mého názoru čím dřív se hafík toho strachu zbaví, tím lépe. Ideální je zůstat třeba v místech, ve kterých má strach delší dobu...první hodinu je stres, pobíhání, zrychlené dýchání, úplná ignorace vás i pamlsků, druhou hodinu se pejsek uklidňuje, už si i třeba nějakou dobrotu dá...teprve jak se na daném místě zklidní, můžete tu situaci opustit. Aby si spojil dané místo nebo situaci s klidem, ne se stresem. Nicméně pořád se to musí odhadnout na míru, pokud je stres moc veliký, musí se začít v méně rušném prostředí. Ale to jak rychle se pak dokážou "otřepat" je naprosto fantastické a pak vás budou táhnout ven:-) Hlavně klid, přemluvte sami sebe, že i když se pejsek bojí a třeba trochu třese, nic zlého se mu neděje..je s vámi, vy ho chráníte před světem, je napapaný, jen prostě ta nervozita musí odejít. Strach není nepřítel, strach se musí jen překonat. Moc vám fandím a těším se na další zprávy o pokroku:-)

Přesně tak, odhadnout situaci, co pejsan zvládne, dělat, že se nic neděje a jít. Já takhle jednou řešila prázdný igelitový pytlík, kterej se válel na chodníku. Sonny se málem strachy zbláznila. Tak jsme se šly na toho bubáka podívat zblízka. Já párkrát kopla do sáčku, Sonny si ho očichala a byl klid... :-)

Je hezké, že se snámi podělíte o své zážitky a zkušenosti. Určitě nám hodně pomůžou při likvidaci bubáků. Emmička je moc šikovná dámička. Dnes je to tři dny, kdy šla sama ráno ven. Prostě nádhera. Mějte se hezky a ještě jednou díky.

Moc krásně se to četlo a věřím, že Emička se bubáků zbaví. U některých je to hold na trochu delší lokte, ale povede se, uvidíte :) Vám, Emmičce i jejímu psímu příteli posílám hodně sil do dalšího překonávání :)