Nejmilejší Skylor,
dnes máš 9. narozeniny. Nebýt šedivějícího čumáčku a zažloutlých, obroušených zoubků, tak by ti ten věk nikdo nehádal.
Už víc jak čtyři roky jsi součástí naší lidské smečky – zanedlouho to bude polovina tvého dosavadního života. Máš nás dokonale přečtené, rozhodně lépe než my tebe. Každý den prožitý s tebou je starost i svátek zároveň. Náš život se řídí tvými potřebami. Miluješ společnost, ale když jsi s námi, skoro si nás nevšímáš. Nesnášíš vedro, a když se ochladí, musíme tě oblékat. Občas vypiješ misku vody na ex a pak nutně potřebuješ ven. Dlouhé procházky tě unavují, ale když tě na zahradě pustíme z vodítka, lítáš tak bláznivě, že to pokaždé skončí nějakým šrámem. Jsi dáma. Umíš se elegantně složit do pelíšku, nožku přes nožku, radost pohledět. Předvádíš celou škálu vtipných ksichtíků – od vyděšeného „bojím se jorkšírů“ přes žadonivý „nechoď nikam, prosím“ až po americký úsměv pro kameru. Rozená herečka. Nejraději ležíš s plyšákem pod hlavičkou, až by si jeden řekl: „Ejhle, člověk!“ Někdy tě ale chytne rapl a to pak děláš psí kusy. I když nejsi úplně vzor chrtí elegance a mezi svými vypadáš spíš malá a tlustá (promiň - ostatně jaký pán, takový pes), máš kinderstube a nikdy by ses nesnížila k ničení věcí v domácnosti nebo ke krádežím jídla od stolu (ano, ty sežrané špagety s kečupem v den, kdy jsme si tě přivezli, jsou už dávno odpuštěny). Samozřejmě, po každé misce granulí očekáváš dezert v podobě nějaké smradlavé psí pochoutky, to dá rozum. V kuchyni bys klidně vystála důlek. A když na tom trváme, tak za pamlsek předvedeš i nějaký ten cvik sedni-lehni. Jsi prostě naše štěstí a život s tebou je mnohem, mnohem krásnější a zajímavější. Tak pac a pusu a hodně zdraví, zlatíčko!
Eva a Bětka
