Naše nejmilejší holčička Skylor slaví sedmé narozeniny. Až na to, že začíná trochu šedivět na čumáčku, je ve skvělé kondici a stále veselá a hravá jako štěně. Nedávno si dokonce z neustálého vrcení a mávání ocásku přivodila drobný úraz - sedřela si ho na špičce kdoví o co a aniž by si všimla, že krvácí, vymalovala nám s ním předsíň, že to u nás vypadalo jako na místě činu. Je velmi závislá na svých domácích lidech, zejména na lidské mamince. Má ráda rituály a když je něco naruší, například je ponechána sama doma mimo obvyklé hodiny, dává nespokojenost najevo tím, že si nanosí do pelechu a rozcupuje odložené papírové pytlíky na hovínka. Žádné jiné škody ale doma nikdy neudělala, což opravdu obdivujeme a chválíme. Hrozně nesnáší yorkšíry, zejména jednu místní smečku, která na ni vždycky štěká. To udělá podřízený postoj a maže domů. Je evidentní rasista, bez výhrad totiž toleruje jen chrty všech velikostí. Jiní kluci si můžou čuchnout, i pokud náležejí k odlišné ráci, ale s holkama je to podle nálady, většinou se na ně Skylor zježí jako drak a kamarádit se moc nechce. Doma je ohromně milá. Ráda přihlíží vaření a někdy pomáhá umýt nádobí, když jsou na talíři chutné zbytky. Baští granulky, občas dostane nějakou rybičku a hlavně miluje různé pamlsky, kvůli kterým se naučila sedni, dej pac a lehni, i když jí to otravuje (často ty cviky udělá i bez povelu a všechny po sobě s výrazem "tak už nedělej fóry a dej sem tu tyčinku"). Taky s námi mluví různými kňučivými zvuky - snažíme se odpovídat stejnou řečí a někdy si i docela pokecáme, jen nevíme o čem to bylo. Celkově můžeme říct, že péče o adoptovaného chrta je velmi náročná, a to z toho prostého důvodu, že se od něj nedokážeme odloučit. Víme, že by se o Skylor na pár dní dobře postaral i někdo jiný, ale strašně by nám chyběla. Tak si přejeme, aby tu s námi ve zdraví byla co nejdéle. Happy birthday, Skylor.