Ema ,Ema...pořád mi to leželo v hlavě . Jak to vymyslet , jak se k ní dostat a zachránit ji z místa ve kterém živoří. Ale realita je neúprosná a nezbývá než zapomenout.
Otázek v hlavě neubývá. Bylo to znamení , náhoda, osud ? Říká mi ona situace, že není ten správný čas, nebo naopak , že někde někdo jiný potřebuje pomoc víc a naléhavěji ? Nejspíš nic z toho ,jen běžná životní realita, ale kdo ví.....
Přeskočím všechen ten boj mých myšlenek a vrátím se zpět na stránky DOMOV HLEDAJÍ.......
Jenže ... KIKI už je adoptovaná a další malá fenečka BARBIE je v předběžné rezervaci . Koukám i na stránky spřátelených organizací v Německu .Všude spousta pejsků, ale fenečky jsou asi vzácností, a navíc ty drobnější . Pak mi dávají děvčata zprávu , že je na stránkách nová fenečka Baya. Věk asi rok a půl ,ne sice tak malá jak byl původní úmysl, ale údajně drobnějšího vzrůstu.Zárověň přichází zpráva že KIKI je zpět v útulku Tam je ale rozhodnutí rychlé ,srst a poměrná živost Kiki není to nejvhodnější pro naši smečku .
BAYA - z foteček je vidět jen hlavička, což mě trošku znervozňuje. Je sice opravdu krásná, ale na tom až zase tak nezáleží. Dcera je zrovna v Anglii tak nám komunikace trošku vázne , informace má i od Terezky , která ji též doporučuje. Možná někdo odsoudí co teď napíšu , ale já zde otevřeně popisuju naše prožívání a realitu. Chápu ,že informací o pejscích vzdálených 2500 km je málo , ale ....tady je trošku dle mě kámen úrazu . Beru li si prvního psa , asi na tom záleží zcela nepatrně , ale beru li si do smečky dalšího psa , jsou pro mě informace důležité. To jak zapadne se určitě předvídat nedá , ale určité vlastnosti dokáží napovědět. Také pro to člověk vyplňuje dotazník a vyjadřuje se k tomu jaký by asi nový člen smečky měl být.
V podstatě celý den probíhá komunikace Litomyšl- Londýn - CHVN. Upřímně přiznávám, že mé srdce je ještě pořád zaplněno Emou a poprvé si pokládám otázku , zda není moc brzo, zda situace neměla doznít.... V mé hlavě se ale honí i zkušenost s Tarou , teď se budeš rozmýšlet a zítra už může mít domov jinde .Pořád dokola řešíme jak je asi Baya velká , já dumám i nad tou uváděnou hravostí Zvládnou naši už tak trochu líní chlapíci tento mladý temperament ? Asi by Vás nebavilo číst o mých stavech a hnutí mysli , takže závěr -
BAYA REZERVACE - a zase čekání , už jsem ale opatrná, snažím se mít odstup , říkám si dokud nedorazí, nevěřím.Žádné nakupování, žádné přípravy. I tentokrát jsou trošku potíže se situací ve Španělsku , ale vše nakonec dobré a domů se chystají čtyři slečny . Na cestu vyrážejí v pátek dopoledne a v Praze mají být v sobotu v podvečer. Na cestě 2500 km se může stát cokoli a dopravit pejsky k nám není vůbec jednoduchá záležitost. Jako by nestačila nepřízeň počasí , přidá se i úřední šiml a porucha na vozidle. Chudinkám se cesta domů řádně prodlouží a tým CHVN si prožije náročnou a dlouho noc. Berou to ale opravdu jako věc , která k jejich práci patří a ač unaveni a vymrzlí dovezou i poslední dvě fenečky až do svých domovů.
Tak tedy ne v sobotu odpoledne v Praze, ale v neděli ráno o půl čtvrté stojíme na benzině v Litomyšli a očekáváme příjezd
Jsou tady , Lucie a Baya- přicházejí přes parkoviště k nám . Nevěřím svým očím ... to poskakující stvoření co se mi vrhá na ramena a strká mi čumák do kapsy s piškoty ... to že má za sebou tak náročnou cestu ???
Skáče na nás jako na staré známé , vrtí si ocáskem ....Jen do auta se ji nechce - nu ani se ji po dvou dnech cestování nedivým. Sepíšeme potřebné formality, loučíme se a jedeme domů ..
Jsem trošku zmatená a hlavou se mi honí milion otázek . Možná teď nechápete proč, ale o tom zase až příště .....
