Naše cesta k k adopci nebyla myslím příliš dlouhá, ale ne úplně jednoduchá.
Jednou mi dcera na FB poslala odkaz na Chrty v nouzi , s tím, jestli je nechci podpořit . Stránky jsem prohlédla , pročetla a proto že máme dva velké psy vůbec o adopci neuvažovala. Vzhledem k tomu ,že v současné době nepracuji, jsem nějak příliš nezvažovala ani jinou formu pomoci. Čas od času jsem nakoukla , ale na adopci ani nepomyslela.
Až jednou......Při takovém letmém kouknutí se na mě zahleděla očka ... a ne ledajaká. Smutná,něžná ,prosící, toužící.Několik dní jsem se na Taru chodila dívat a přemýšlela co by mému nápadu asi řekla rodina, hlavně manžel.Nakonec jsem odkaz poslala dceří a začali jsme vážně uvažovat o adopci ,odeslali dotazník a přemýšleli. Bohužel jsme se jako rodina dohadovali tak dlouho,až Tara našla domov jinde. /moc ji super paničku a kámoše přejeme/
Co teď ,nechat to být ,nebo ...? Poslali jsme alespoň nějaký finanční příspěvek ,abychom pomohli , ale nám to nějak nestačilo . Připadalo mi škoda nevyužít toho , že manžel není vysloveně proti a tak naše debaty o adopci pokračovaly dál.
Vcelku rychle jsme došli k závěru adopce ANO , ale byly dány určité podmínky-jelikož máme doma dva psy, musí být náš budoucí přírůstek kastrovaná fenka,dále pak ,protože psy máme velké ,musí jít o fenku menšího drobnějšího vzrůstu, nejen ohledně toho abych je fyzicky zvládla , ale i ohledně financí , prostoru, auta ,nu a dalších věcí které vyplývají z chodu rodiny.Poslední podmínkou byla hladká krátká srst protože máme doma astmatika, sice díky léčbě pod kontrolou, ale jistota je jistota.
Tak začalo pravidelné koukání na stránky a hledání vhodné fenečky, která by navíc měla být tak kolem dvou let a spíše klidnější. Vcelku rychle jsem pochopila že moc malých a drobnějších pejsků tu není,ale přece.Zrovna v té době byla na stránkách drobounká Ema a KIKI .Rodina byla pro KIKI ,ale u Emy nakonec zvítězila hladká srst /pro jistotu / a dle našeho úsudku asi i klidnější povaha.
Takže REZERVACE Emičky, těšení .Ještě jsme si zajeli na dovolenou a pak začaly přípravy. Pár dnů před příjezdem jsem neodolala a zakoupila dva krásné obojky.Bohužel, velmi často se věci nedějí tak, jak bychom si představovali .První zpráva, že Emička není připravena k odjezdu a není díky nezodpovědnosti její majitelky vykastrovaná, byla nemilá,nicméně děvčata projevila velkou snahu a ochotu tuto situaci řešit .Bohužel ale nastala ta nejhorší varianta ,majitelka změnila zcela své rozhodnutí a sen o Emičce se rozplynul . Potoky slz protekly naším domem, obojky jsme vrátili a jen těžko se smiřovali se situací.
Možná to byla zkouška, možná výzva , možná měl tady náš příběh skončit..... Neskončil . Ale o tom někdy příště.