BAYA

Dnes 27.11.je to přesně dva roky ode dne ,který můj / a Buddyho /život obrátil naruby. Dva roky ode dne , kdy jsem se plna očekávání těšila dlouhé hodiny na tu svou ,vysněnou .....
Rok jsem sem nenapsala ani řádečku , a dnes , po té dlouhé době jsem otevřela tenhle blog a opravdu poctivě pročetla naše příspěvky, naše vzpomínky i vaše odpovědi. Musím říct, že to bylo hodně emotivní čtení ....

Druhý rok našeho společného žití byl úplně jiný než ten první. Asi mě tak nějak opustilo nadšení i síla a nastalo období rezignace, ke kterému přispěla složitá životní situace. Prostě jiné starosti, méně času.
Jaký tedy byl celý ten rok ? Vyzkoušeli jsme canisterapii,výcvikový tábor u Ivo Eichlera, pár výcvikových víkendů v Herolticích , první společnou dovolenou v kempu v Českém Ráji.
U Iva na táboře jsem myslím hodně pronikla do nitra dušičky té moji holky a hodně nám to dalo , posunulo nás to o velký kus dál. Díky typu výcviku jsem odkryla třináctou komnatu Berry a pochopila, kde a jak asi žila než se dostala k nám. Byl to jeden z nejtěžších týdnů co jsme spolu prožily , ale výrazně nám oběma prospěl. Pak jsem výcvik značně omezila , základy máme, Berry mě výborně poslouchá a na nové věci letos nebyl moc čas. Ale věnovala jsem se hodně socializaci, věcem ke kterým u nás v malém městě není tak blízko. Města, vlaky, rušné ulice. Nechybělo ani hodně výletů s přáteli.
Prostě takový normální život o kterém není ani co psát :-D

Trošku jsem se musela smát při čtení starých blogů. Berry princezna . Berry divožka. Berry strašpytel.
Berry je i dnes po dvou letech fenečka mnoha tváří. Podařilo se nám opravdu mnoho ve výchově , pokud je se mnou, rozumí všemu , leckdy se stačí jen podívat , vyslovit tiše jméno a hned ví o co jde. Musím říct že je asi nejvychovanější z mých psů :-D S výcvikem ostatního je to už trošku horší, moc ji to nebaví. Udělá to, protože to po ní chci, ale chybí tam to nadšení a radost.Zcela jiná je ale pokud si žije svůj neomezený život bez povelů a příkazů.... to pak člověk vidí tu živočišnost, spojení s přírodou a radost ze života.
Často ji nechávám si takto užívat a ráda ji u toho sleduju. Je divoká , nespoutaná a šťastná.
Chtěla jsem původně napsat daleko rozsáhlejší úvahu, ale jelikož je Berry prostě jiná, nebudu tu mást ty pravé chrtaře co si užívají něhy, gauče , klidu, procházek bez bláta až za ušima a všeho toho , co si člověk přečte na FB i ve vyprávění zde.
Naše holka je divoká, uštěkaná, věčně špinavá, nevadí ji žádné počasí a nejraději je venku na zahradě a poctivě hlídá, z čehož mají sousedi opravdu radost :-D Kdo slyšel Berry štěkat ví o čem je řeč. Ani ten gauč nijak nemiluje a nejraději se plácne na podlahu jak široká tak dlouhá. Vstává s železnou pravidelností před šestou ráno a usíná kolem desáté večer. Kdybych doma neměla Buddyho, ani bych nevěděla jak se má chovat správný chrt.

Co mě trošku mrzí je, že právě kvůli Buddymu jsme adopci tohoto plemene zvolili aby měl partačku vhodnou k jeho submisivní povaze, a on se ji troubelín prostě i po těch dvou letech bojí. Ne doma v běžném životě, ale nedává ty její venkovní divoké hrátky :-(

No a snad poslední zmínka k té naší prokleté velikosti :-D Berry mi dělá co mi na očích vidí a tak se letos, aby mě potěšila , zmenšila o sedm centimetrů :-D Ocásek už je zahojen a krásně zarůstá .

Všem přejeme nadcházející hezký Vánoční čas a uvidíme co nám přinese další společný rok.