Jednoho nedávného dne jsem dospěla k rozhodnutí, že Berry už mám výchovně zvládnutou, a že jediná další možnost, jak pomoci v adopčních programech, je nabídnout některémů z pejsků dočasný domov . Rodina a přátelé nechápali, že po opravdu těžkých začátcích s Berry, probdělích nocích a i dnešní aktivitě naší slečny, mám odvahu jít do toho znovu. Ano rozhodla jsem se a vnitřně jsem to cítila. Cítila jsem, že nejen chci pomoct, ale chci zažít a poznat duši a povahu greye. Proto jediná jaká si podmínka byla , že dočáskem bude jedině vysloužilá greyhoundí holčička. Dle povahy a zařazení do smečky jsem vytypovala čtyři holčičky. Nakonec jsem v pátek jela do Heroltic pro Nelly Eily. Myslím, že jsem se snažila nevkládat do oné situace přílišné emoce, jela jsem klidná , připravená , poučená z předchozí adopce.Ale očekávání se prostě člověk nevyhne. Takže stručně řečeno, očekávala jsem vše a jen si přála, at to není horší než s Berry. Eilinku jsem poznala hned jak se otevřela postranice vozu. Stála tam tak odevzdaně, její výraz nebyl nešťastný, byl spíš odevzdaný, apatický. Při přendávání na krásný martingal to ale všechno začalo.Už během prvních dvou hodin, kdy jsme se ještě s Merlinkem procházeli po areálu , jsem cítila jak se Eilinka zklidňuje . Byla jsem s ní i s Beruškou až do půlnoci na jídelně. První výskoky na stůl a touha po jídle šla velmi rychle eliminovat zákazem.Venkovní hemžení a volné běhání holčinu trošku vyburcovalo, a bylo vidět jak ráda by se zapojila. Pro mě v tu chvíli začal znít rajská hudba. Ptáte se proč Vratte se k mým článkům o počátcích s Berry, kdy nám nestačilo používat kšíry či martingal, ale musela jsem jistit mnoha způsoby. Nelly Eily stačilo jen pevněji přidržet, promluvit, nabídnout pamlsek. První noc v chatce , byla jsem připravena , že ji probdíme. Nic takového . Holky si našly svá místečka a hned usnuly. Při každém probuzení mě Eilinka přišla olízat , pomlátit ocáskem a neraději by vlezla ke mě do postele. Po mazlícím rituálu znova zalehla na pelíšek a spala do šesti hodin. V sobotu už bylo vidět , že mezi náma vzniká pouto.Eilinka reagovala na mé odchody ,a příchody byly ve znamení ocáskového tanečku :-) Další překvapení mě čekalo při odjezdu. Bezproblémový náskok do kufru auta, přijetí Berušky na vedlejší těsnou pozici a jelo se. Asi po deseti kilometrech jsme s kamarádkou přemýšlely , zda vůbec vezeme v kufru dvě chrtidla. Holky nebylo vidět ani slyšet. Do teď nevím jak se tam poskládaly, ale celou cestu bez jediného zvuku a pohybu prospaly. Seznámení se smečkou proběhlo zcela bez potíží, klukům ještě voněla tak to zkusili, ale Eilinka se umí ozvat, tak že jim situaci vysvětlila po svém a byl klid. Je zajímavé jak se ještě i dnes po pár dnech chovají doma. Je to takové psí oťukávání. Nikdo si nic svého nebrání a všichni ji tak nějak ustupují.Přenechají pelíšek, hračku....Je velmi zajímavé sledovat jejich vztahy a sbližování. Člověk u toho mnohem lépe pozná i svoji smečku. Osobně mě překvapil obrovský ostych jinak suverénní Berušky. První noc dokonce odmítala jít spát do svého pelíšku a uchýlila se do jiné místnosti než byla Eilinka . Další noc jsem ji přemluvila , ale opravdu jsem ji musela uložit, pomazlit, uklidnit. Dnes už je to vpořádku, ale na společné těsné spinkání si ještě asi počkáme. Eilinka měla nepatrné problémy , schody , plovoucí podlaha. Ale žádné strachy které si s sebou přivezla Berry jsem nezaznamenala, je hravá , zvědavá. Její dokonalost mě překvapila i v čistotnosti. Umí si říct a při každém vyjítí ven se bez pobízení vyvenčí a to vykonáním obou potřeb. Na rozdíl od Berry které dlouho trvalo než si zvykla na pobyt uvnitř domu , Eilinka vnitřní prostory miluje, pokud dovolím všude chodí za mnou , pokud řeknu že má počkat , tak čeká. Žádný stres ze zavřených dveří, z televize, ze zvuků. Dokonce jsem zjistila, že miluje hudbu. Když je neklidná , vyžaduje si pozornost a já nemám zrovna čas , pustím CD a je klid, uloží se k spánku . Láká ji kuchynská linka, ale stačí říct nesmíš a je klid. Zatím nic neřeší, má ráda hlavně lidskou společnost, děti. Co se týče smečky zatím je na ni ta naše moc velká, cítím její zdrženlivost. Dnes poprvé jsem malou chvilinku zaznamenala náznak výzvy ke hře , ale hned se stáhla. Jak umí běhat nám předvedla hned druhý den :-D Prostě je to takový černý anděl, který mi dal šanci poznat jak je to s tím opravdovým chrtem :-D Nevím kolik času máme spolu vyměřeno, co stihnu ještě poznat , ale i jen těch pár dnů se mi hluboko vryje do srdce a zanechá nesmazatelnou stopu. Jsem moc ráda že jsem tohle rozhodnutí udělala a díky že mi bylo umožněno Nelly Eily poznat.
Černý andílek už zase spinká a bílá dračice mi tu napovídá , že nesmím zapomenout napsat jak ji miluju, a že ONA je prostě jedinečná Ale myslím, že spíš než abych to psala Vám , chce to cítit ona. Ano Berry jsi jediná jedinečná a jsi naše i kdyby tímhle domem prošel další tucet pesanů.....