Romy 6. den doma aneb trpělivost se vyplácí
článek ze dne: 12. 09. 2012
Takže zase musím poděkovat naší "tetě" Štefi a taky Káje za radu a pomoc.
Ukázalo se, že vzdor, opravdu není vzdor, jen nás lidi asi ani možná někdy nenapadne, čeho všeho se může pejsek bát.
Taky smutnění bylo opravdu krátké, vše se otočilo takřka přes noc o 360 stupňů- ráno byla holčička už vysmátá, je aktivní-obchází celý byt a vždycky u někoho zakotví-nejoblíbenějším místem je samozřejmě kuchyně-ta vede:D.
Jinak je naprosto zlatá, počůrala se jen první den a od té doby už není problém, taky mě překvapilo, že už několikrát byla sama doma a nic nezničila-když odejdeme, tak si lehne do předsíně a čeká na nás.
Jelikož se v sobotu chystáme na Vyšehrad a nebudu mít k dispozici auto, tak jsme dnes nacvičovali cestování MHD. Zvládli jsme výtahy v metru i nějaké ty schody-dolů nám pořád moc nejdou, nahoru muselo být přemlouvání a piškot v půlce cesty na posilnění:D. Zvládla v pohodě nástup i výstup z metra a pak ještě cestu nízkopodlažním autobusem. Za odměnu pak dostala králičí ouško:).
Takže nejen, že se učí Romy, ale hlavně se učím já-trpělivosti a vcítění se do druhého a hlavně je s ní každý den úplně jiný a pokaždé mě něčím překvapí:).