Skype: Spojte se s námi
Romy a Tereza
(Autor blogu: Terezka Praha | Zobrazit přehled článků blogu)Blog začínajícího pejskaře
Období vzdoru
článek ze dne: 11. 09. 2012
Tak se nám to doma začíná zajímavě vyvíjet. Včera celá rodina najela na běžnější režim, to znamená odchody do práce, do školy a pak příchody. Úplně prvně nás Romy šla vítat, pak už projevovala nezájem, také je od včerejška smutnější, asi se jí stýská a taky možná trochu trucuje a chce být víc sama. Nechala jsem jí tedy prostor.
Taky se začala víc prosazovat, včera se nejdříve zarazila před schody, které už zná, vím, že je umí chodit, ale taky vím, že je to pro ní těžké, takže jsme udělali malé kolečko a napodruhé schody krásně sešla.
Cestou do lesoparku se pak "zasekla", prostě odmítla jít dál (měla už za sebou delší ranní procházku, tohle bylo večer), v tu chvíli nereaguje na mé povely, na tah vodítka také nereaguje a odvrátí ode mě hlavu. Obešla jsem to tedy tím, že jsme zvolili jinou trasu.
Další souboj vůlí nastal při přecházení silnice, kdy se mi zarazila uprostřed a samozřejmě jelo auto a jelikož s ní nešlo hnout, tak jsem jí prostě musela odnést (myslím, že řidič se asi bavil:DD), pak asi minutu stála uraženě na chodníku a musela jsem počkat až se sama rozejde.
Netuším, jaká je tady příčina, zda mi ještě dostatečně nevěří nebo prostě nechtěla jít na procházku a chtěla už zamířit domů, nebo prostě truc. Vystrašeně nevypadala i když to nemůžu tvrdit s jistotou, ale například kola se leká a když kolem nás projede cyklista, tak sebou třeba cukne nebo uskočí do strany, ale na auta nijak nereaguje, navíc, když jsme pak už nabrali směr domů a přecházeli tu samou silnici, tak už nebyl problém.
Jinak je v některých věcech až překvapivě stoprocentní, hygienu už zvládá na jedničku, pravidelně jí, sama doma je zlatá, nic neničí.
Takž teď mi asi nezbývá než obrnit se trpělivostí:)))
BTW mám pod okny dětské hřiště a občas slyším maminky, jak marně přivolávají své potomky, tak já jsem na tom podobně:DD
Taky se začala víc prosazovat, včera se nejdříve zarazila před schody, které už zná, vím, že je umí chodit, ale taky vím, že je to pro ní těžké, takže jsme udělali malé kolečko a napodruhé schody krásně sešla.
Cestou do lesoparku se pak "zasekla", prostě odmítla jít dál (měla už za sebou delší ranní procházku, tohle bylo večer), v tu chvíli nereaguje na mé povely, na tah vodítka také nereaguje a odvrátí ode mě hlavu. Obešla jsem to tedy tím, že jsme zvolili jinou trasu.
Další souboj vůlí nastal při přecházení silnice, kdy se mi zarazila uprostřed a samozřejmě jelo auto a jelikož s ní nešlo hnout, tak jsem jí prostě musela odnést (myslím, že řidič se asi bavil:DD), pak asi minutu stála uraženě na chodníku a musela jsem počkat až se sama rozejde.
Netuším, jaká je tady příčina, zda mi ještě dostatečně nevěří nebo prostě nechtěla jít na procházku a chtěla už zamířit domů, nebo prostě truc. Vystrašeně nevypadala i když to nemůžu tvrdit s jistotou, ale například kola se leká a když kolem nás projede cyklista, tak sebou třeba cukne nebo uskočí do strany, ale na auta nijak nereaguje, navíc, když jsme pak už nabrali směr domů a přecházeli tu samou silnici, tak už nebyl problém.
Jinak je v některých věcech až překvapivě stoprocentní, hygienu už zvládá na jedničku, pravidelně jí, sama doma je zlatá, nic neničí.
Takž teď mi asi nezbývá než obrnit se trpělivostí:)))
BTW mám pod okny dětské hřiště a občas slyším maminky, jak marně přivolávají své potomky, tak já jsem na tom podobně:DD
Komentáře k článku
Ještěže mám psí "tetu" Štefi. Dnes jsem hned aplikovala její rady a ukázalo se, že jde opravdu o strach a ne vzdor, takže to pomaličku zkoušíme a je to pořád lepší a lepší.
Napsat nový komentář
Aktuálně
Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)
