Těžko se mi začíná jakýsi úvod -- proč-co a jak mne-nás vedlo k tomu, adoptovat,vzít si- a milovat právě holčičku Sally... 
Dávno jsme koketovali s myšlenkou adoptovat chrťáka,obcas sledovali dřívější transporty, ovsem..: jednoho dne, jsem díky své známé chovatelce otevřela "chrty v nouzi" a četla- a koukala- četla a koukala... Začala jsem najednou tyto stránky sledovat "nějak častěji" a jednoho dne, z nich na mne vykoukla Sally..! Bylo vymalováno...zírala jsem na její fotku, na ta její kukadla, a od prvního okamžiku jsem vedela, že " tam TY OČI prostě NEnechám"!! Až později jsem si přečetla a zjistila, že má těsně po amputaci přední nožičky,ale to už jsem byla rozhodnuta, že mne nic nezastaví. Doslova jsem tu noc drasticky probudila partnera, přitáhla ho k pc a oba jsme ani na chvilku nezapochybovali, že tahle holčička bude naše štěstíčko, oba jsme meli stejné srdeční pochody, " dát ji VSE"...
Bylo nám jasné, že práve tato slečna si zaslouží plnohodnotný psí život, navzdory svému handicapu, který jsem díky své zkusenosti jaksi nevnímala ani jako handicap, či "něco strašného"..... : cca před rokem jsme měli u sebe doma tři měsíce 13letou babičku Donu- stafordičku, fenku po zesnulém rodiném příteli, dobrém známém, která právě neměla přední běh následkem autonehody ze štenecich let... Místo předního běhu měla necitlivý pahýl a to od svých 4 měsíců, tento náš dobrý známý a přítel se kdysi rozhodoval, jak "dál"..., rozhodl se dobře, (za což jsem si ho tenkrát nesmírně vážila), i přes nabádání veterinářů atd, mu fenka Dona byla celý život nejlepším přítelem , jasně z ní čisel elán, láska a nesmírná radost ze života... I se třemi tlapkami... Hodně lidí by tohle mělo vědět, že jakkoli handicapovaný pejsek má právo na plný život,a tak, jako člověk s jakýmkoli defectem,je schopen se s tím prostě vyrovnat, a jít dál, ba dokonce : o to více se tesit a radovat ze zivota... Dona u nás pobyla chvilku, kdyz se nad ní vznášel ortel útulku po smrti známého, vzali jsme si ji prostě k sobě,byl to čas, kdy dcera po zemřelém řesila jiné věci, vyrovnávala se se ztrátou otce atd.. Dona plná vlastního smutku u nás částečně pookřála, legračně pobíhala venku za naší "trhlou whippetkou", do měsíce jakoby pochopila částečně ztrátu svého pána a vrátila se opet do zivota ...Už jsme si uz tak nejak mysleli,že nám zustane a dozije u nás, vratila se ale i rodině po svém pánovi.. Dodnes se navstevujeme když se nám stýská, Dona je pořád plná života a vše je tak, jak má být...
I práve díky teto zkusenosti, a dlouhodobé známosti s touto feneckou,pro nás Salinčina "nožička " neznamenala žádnou překážku.... Při dalších představách, kdy mi pracovalo srdce naplno, uvědomovala jsem si i její podobu s naší minulou whippetkou Sárou s jejíž ztrátou jsem se vyrovnávala hodně dlouho..., byl to prostě osud.
Když jsme si pro ni v pátek jeli, a ona skutečně vystoupila po dlouhé cestě z auta, brečela jsem jako malá, emoce byly více než obrovské...
Salinka je moc silná a úžasná holčička....Od začátku nás překvapila svým báječným elánem..., samozřejmě, první den se zračily v jejích bezedných očičkách obrovské otazníky,nejistota..... Ovšem, za tím vším se dalo přečíst i obrovské odhodlání a chuť do nového života....
S naší čtyřletou praštěnou whippetkou se seznámila přirozeně, obě jakoby k sobě přisupovaly s jakousi úctou.. Vyštěknutí bylo jen jediné-- a to kdyz si holky ujasňovaly pravidla, že se prostě budou u svým misek střídat, a hotovo.. Co je Sally, je i Eni a naopak..... At už se jedná o granulky, či o vodu... Pouze když jsem uvařila vývar a vonělo maso, pro jistotu jsem jim podala chod každé do jiné místnosti..
Salinka přivítala báječně i naše šestileté čertisko- dceru Viktorku.., vlastně to byl první člen rodiny,ktereho počastovala obrovskou pusou...!
S naším gaučem se seznámila důvěrně hned, aniž bychom ji nějak museli pobízet,pohodlně se rozvalila a loupala očkem po místnosti hned tu noc, co jsme si ji přivezli.. Jakmile se někdo vzdálil ,následovala jej....dokonce i k wc..:-)
Venku je spokojená, zvědavá,nakukuje do krámků, lapá a čichá ruzné vůně...., nejraději sleduje lístečky padající ze strromů, laškovně pohrabuje nožkou..:-) Naše čtyři malé schůdky ze zahrady vnitrobloku vyhupsne jako laňka,je neskutečná...Rano jdou obě fenky společně , Sally pak jeste následně na delší pomalejší procházku, jde spíše o poznávání nových vjemů,pachů.. Dnes jsme dosly až na ořechovku, a byla to ona, kdo udával právě rychlejší tempo...:-)
Dnes je to třetí den, co mame holčí doma, mam pocit, že je to den zlomový..... Ráno zustaly fenky spolu poprvé sami cca na hodinku sami doma,vše bez uhony..:-) Salinka na muj příchod zamávala ocasem, Enča byla uvrtaná kdesi v peřinách..:-) Mám pocit, že vymizely obavy a otazníky z její dušičky.., dnes se vse umocnilo jeste první veterinarní prohlídkou,kterou také bravurně zvládla.. Když jsme vyjíždeli autem--- sluzebním tranzitem, pohledem se ptala CO PROC ZAS...? Ano, byla maličko nervozní, zvlaste pak kdyz jsme se ubírali kolem Vltavy do Roztok, bylo jasné, že má otázku, "kampak zase jedeme"......Bylo mi jasné,že se ji hlavičkou patrně muze honit cokoli, a pak ještě ta ordinace ... Ale : vážíme 21 kg, náš prima veterinář shledal její nožku ok,odběr krve proběhl taktéž zdárně, Salinka se opět ukázala jako silná a statečná holka... Návrat domů byl odměnou ...... a jistotou že se domů vždy bude vracet.........
