Luk
(Autor blogu:
Modrej.Hrnek |
Zobrazit přehled článků blogu)
.......zítra je to rok........
článek ze dne: 11. 11. 2011
.....Dnes je sice "Martina", a leckde si to opravdu užívají....pečou a smaží a tak podobně, ale Luk má svůj den zítra. 12.11. jsme spolu právě rok. Psa jsem nechtěla, protože mě doslova drtí to očekávání se kterým se na svého člověka pes dívá a těší se! Těší se na něco o čem jsem byla přesvědčená, že nebudu schopná naplnit. Z práce ve fabrice jsem byla vyčerpaná a nemocná.Fungovala jsem už jen v plnění nejzákladnějších povinností a na nic jiného už mi energie nezbývala. Když mě zdravotní stav dohnal do čekárny plicního oddělení rokycanské nemocnice, všimla jsem si malého letáčku, který mezi ostatními letáčky s různými medikamenty jako jediný zaujal. Chrti mají mé sympatie dávno, a to jsem živého viděla jen jedenkrát, asi před čtyřiceti lety, na výstavě psů. Není to impozantní exteriér, co mě přitahuje, ale charakter chrta popisovaný v odborných publikacích. Když pomineme jeho vášeň pro lov,chová se spíš jako kočka. Nemá naprosto žádnou potřebu nějak se zavděčit.........No a dál už to znáte, tak dlouho jsem chodila na "Chrty v nouzi",až jsem 12.11.2010 čekala na příjezd toho našeho LUKA. Tak a delší článek psát nebudu, jen dlužno dodat, že v našem případě není vůbec jisté, jestli jsme zachránili LUKA nebo LUK nás. Takže zítra slavíme rok a to do úplného ušoupání všech zúčastněných pacek!
foto: pán či pes..........u nás........jedno jest
foto: příroda se mi tu svléká před očima
foto: Nebojsovo domácí divadlo o jednom opeřeném herci
Komentáře k článku
rok s Lukem
(Zdeňka, 12. 11. 2011)Moc Vás zdravím a přeji Vám, že už máte svého pejska. Na Chrty v nouzi chodím taky už několik měsíců, obdivuji krásu a povahu těchto nádherných psů a doufám, že i nám vyjde to, že budeme moci jednoho z nich "zachránit". Potřebné kroky jsme již podnikli, tak snad to vyjde i nám...
Hodně krásných dalších dnů s adopťáčkem přeje Zdeňka.
(dadynka, 13. 11. 2011)Přeji Vám moc a moc radosti v dalším společném člověko-pejskovském životě, nemám k Vašemu povídání co dodat. Jen snad ta předposlední věta - "kdo vlastně koho"....ta mne vzala hodně u srdce. Já myslím, že to bylo a je naprosto vzájemné. Oni opravdu dokážou dát neskutečně mnoho a hodně hodně podržet,když je nám zle. Rozumím Vám. Kája s pejsky
Napsat nový komentář