Luk

No hlavně že se nic nestalo jsem ráda za vás vůbec nevím co bych dělala kdyby se mi něco podobného stalo,asi bych si pěkně nadělala strachy o ni do kalhot přeji aby se vám už nic tak strašidelného nestalo

Když ono aby pes mohl být na volno nestačí aby byl poslušný. Musí mít za sebou výcvik k přivolání na daný povel, a to musí být prostě stoprocentní. Musí být naučený na spoustu věcí , že do brány či vrat smí první jen panička a bez dalšího povelu se dál nesmí.Já jsem zastánce všechno tohle psa naučit i pokud ho člověk nechce nikdy pouštět, a to právě pro tyto náhodilé situace, které se prostě čas od času stávají. Nu tak hlavně že to dobře dopadlo a Luk je zase v bezpečí .

...jsem stejného názoru.Mou nemalou překážkou v další výchovných krocích je,že je pro mě obtížné udržet si ve vztahu se psem (nejen)postavení alfa. Vím,že když má pes poslouchat,tak vás jako dominantního tvora musí chápat. Takže...uvidím,co se dá v té věci udělat.V každém případě budu muset začít opět hlavně u sebe.

Jo jo , když ono se tak snadno podléhá tomu jejich pohledu :-)   Berunka umí házet taková očka a říkat mi že je skvělá i bez výcviku, že se přece umí krásně tulit a mazlit .........

V zájmu našich dalších aktivit s Lukem jsem pečlivě pročetla Váš celý blog.Jste dobří.Nechám se inspirovat.Určitě je pro každého z Vašich psů přínosné,že není sám,ale pro větší smečku nedokážu,alespoň zatím,vytvořit podmínky. Zvládám s odřenýma ušima Luka. Má nechuť k jinému než demokratickému přístupu je v tomto případě na škodu.Pro větší bezpečnost psa to bude dobré  trochu změnit.Dík za všechny podněty.Buďte všichni v pohodě! Soňa

Přejeme Vám ať se daří. Sama nemám žádnou zkušenost s vysloužilým greyem a z hovorů s lidmi , kteří je mají vím, že je to s nima ve směru výchovy a výcviku přece jenom o dost složitější. Ale stejně stojí za to vyzkoušet co Luk zvládne . Ona je ta cesta stejně cestou zábavy a pozitivní motivace, tak že když nic jiného, přinese Vám spoustu nádherných zážitků s Lukem. A ty chlapečku už nikam neutíkej at se nestane nějaký malér.

Zdravím Soničko, jsme ráda, že to dopadlo dobře a Lukem. Moc jej hladí a zdraví tetina Terez a Blacky :-)

Začala jsem s uplatňováním své přednosti ve dveřích,vrátcích atd......Zatím mi můj gentleman Luk sám od sebe přednost nedá a pokaždé se chvíli o nově zavedeném pořadí dohadujeme,ale to se poddá.Co bych také honem chtěla,když mi předešlých 7 měsíců Lukovo frňák razil cestu ven! I jinak trošku víc pracujeme-je to nutné-štěstí přeje připraveným. Hezký den!      Soňa

Přiznám se, že jsem se potřebovalo trochu vydýchat, než jsem se rozhodla tento komentář napsat, protože mně hlavou šlo, co všechno se mohlo stát. Děkuji Přírodě, že nestalo. Vím, že tohle byla nešťastná náhoda - a přesto - či právě proto: prosím všechny, dbejte na to, aby k nim nedocházelo - než psy pouštíte na zahradu, na dvůr atd., prosím, kontrolujte, že je brána (vrátka) zavřená...

Závěrem, pro ty, kteří nevědí, nechápou, PROČ adoptovaní chrti nesmějí běhat navolno, malé shrnutí:

Chrti, jak snad víte, jsou psi "tak trochu jiní". Nebudou nikdy fungovat na "drilování" atp., takovým způsobem může dojít maximálně k tomu, že se chrtisko a) psychicky zlomí nebo b) "odpojí", uzavře někam do svého světa, resp. pravděpodobně dojde ke kombinaci a + b.

Ano - dá se s nimi pracovat, a to docela dobře, jsou schopni se mnohé naučit, klidně i klasické "sedni, lehni, místo" (i když zrovna to sedni opravdu nedělají moc rádi, jejich kostnaté nožky a pánve jsou trochu potíž) - ale při tom všem se k nim musí přistupovat jedině opravdu po dobrém, chválit, odměňovat, chválit, odměňovat atd atd. Klasický cvičák pro ně určitě není. Je to o individuálním přístupu.

A ano - chrt se může naučit přivolání, jde to. Existují různé psí školičky a kurzy s osvícenými instruktory, kteří si nechají vysvětlit, že chrt je opravdu někde jinde než německý ovčák či labík... a taková nějaká příjemná školička určitě pro chrtidlo není špatná věc...

ALE - a to je k čemu chci dojít - může bezpečně zvládnout přivolání v psí škole nebo klidně na vaší zahradě (to už je v principu jedno), to není až tak těžké, to umějí i moje greyhoundky, aniž jsme to nějak speciálně cvičili - prostě znají svá jména, když je volám, přijdou (většinou )... ale ve chvíli, kdy se chrťák přepne do režimu: "lovím", stává se z něho jiný pes, než předtím.

Do režimu "lovím" se přepínají zpravidla tehdy, když zahlídnou "něco" - a nemusí to být nutně jen rychle běžící zvíře, moje fenečky se jsou schopny nabudit i když jsme spolu na poli na kopci a ony na obzoru (několik km od nás!!) vidí "hýbající se tečky" - rozumějte auta jedoucí po vzdálené silnici - co v tu chvíli považují za potencionální "kořist". (Může to být klidně i papír na poli, který poletuje ve větru - vlastní zkušenost.)
V takovou chvíli, když máte psa navolno a vystartuje za "tím", nemáte šanci ho odvolat. Není to proto, že pes by byl neposlušný. Je to proto, že je chrt - jsou takoví - je to v nich historicky zakořeněno: tito psi vždy lovili samostatně - vypustili se dopředu, třeba půlkilometru před skupinu lovců a štvali zvěř. V tu chvíli také museli samostatně vyhodnocovat, zda kořist mají šanci dohnat, nebo to naopak vzdát atd. Takže, když vezmeme v potaz to, čím chrt doopravdy je, fungují vlastně správně.

A v tuto chvíli už prostě můžeme jen doufat, že se pes dokáže vrátit zpět. Riziko, že se nevrátí, je obrovské.

Zkusím to rozvést.

1) obyčejně a prostě - nemusí najít cestu zpět, to se může stát chrtovi, nechrtovi - jakémukoli psovi
2) při štvaní "kořisti" si chrtidlo může neskutečně ublížit, víte, když se přepnou, opravdu zapomínají na vše ostatní - jsou schopni běžet i třeba se zraněním, se zlomeninou, dokud se nevysílí, dokud nepadnou
(zkuste hledat psa, který padnul vysílením a je tedy zticha, pouze leží, někde v terénu...)
3) při takovém šíleném běhu v terénu plném výmolů si mohou potrhat svaly, zlámat všechno možné včetně vazu - to nejsou teoretické úvahy, bohužel
4) mohou zkolabovat - obyčejně řečeno - přecení svoje síly natolik, že dojde k celkovému kolapsu (některá chrtí plemena jsou k tomu náchylnější více, jiná méně), rozhodí se jim metabolismus a pokud se rychle nezasáhne a psovi nepomůže (je nutné podat co nejrychleji elektrolyty), pes dokonce může do dvou dnů zemřít na selhání ledvin
5) myslivci, automobily...

To co jsem právě napsala, nepíši proto, že bych kohokoli chtěla strašit, ale jako vysvětlení, proč proti pouštění navolno v neoploceném prostoru tak důrazně varujeme.

Vím asi s jakými pocity jsi ten můj příspěvek četla a vím,že chceš doufat v to,že jsou ti TVÍ KLUCI a HOLKY v bezpečí. Ke svým prohřeškům- byť jsme z toho vyšli bez šrámů- se přiznávám jen pro to,aby ostatní podobným zkušenostem nešli naproti.Všechna ta rizika o kterých zde píšeš beru vážně a je moc dobře,že jsi je znova popsala. Lucko,dík!    Soňa

Taky mnohokrát děkuji za Tvůj příspěvek, Luci, díky za všechny naše pejsky a jejich rodinky, které je milují. Jen v jedné zásadní větě se s Tebou rozcházím! Cituji: "To co jsem právě napsala, nepíši proto, že bych chtěla kohokoliv strašit......."  Já bych si tak moc přála, abys jen strašila! Bohužel, to jsou opodstatněné a ryze pravdivé, z reálné skutečnosti vycházející  věty.  Dnes odpoledne jsem byla s mými na procházce, loudali jsme se po travnatém pásu, z jedné strany soudní budova, z druhé strany budova banky, snad ani ne 10 metrů před námi vystřelil zajíc a mizel mezi paneláky. Udržela jsem je, měla jsem velký problém, bylo to naprosto nečekané. A obrovský problém bylo několik následujících minut, než jsem pejsky přivedla "k sobě", kdy mě začali znova vnímat.  Za chvíli šli v klidu, bez hekání, dýchání, opět se loudali, zase beránci. V okamžiku, kdy uviděli toho zajíce, bych absolutně neměla žádnou šanci. Opravdu jsou schopni  v tomto momentě přivolání????? Nejsou, v žádném případě. Proto nepřipouštím slovo "strašit". A ještě si dovolím, Luci, malé doplnění k Tvému úvodnímu odstavci tohoto příspěvku.  Samozřejmě kontrola, zda jsou vrata či branka DOBŘE zavřená, než půjde pejsek na zahradu, rovněž ale dveře od bytu. Leckdy zavřené dveře, branka, vrata ....nestačí. Zvláště u těch našich obříků. Pro ně opravdu není problém packou plácnout na kliku /někoho vidí, slyší, chtějí přivítat/    a ...... Bydlím s pejsky ve dvoupokojovém bytě, pohybují se volně po bytě, chodí přes průchozí koupelnu do předsíně ke vchodovým dveřím......za nimi je chodba a východ z domu.....Mám ty hlavní vchodové dveře stále zamčeny. Možná někdo řekne, že zveličuji, přeháním. Já bych si ale moc a moc přála, aby moje řádky byly vnímány jako něco opodstatněného a podnětného. Kvůli nim. Nejsou to dnes zrovna veselé příspěvky, podle mne není důvod. Kája

I přes to všechno co je tu napsáno jsem přesvědčena, že má význam psa učit jak povelům tak přivolání. Nemyslím si že to co se zde popisuje je jenom záležitostí greyů. Úplně stejně se chovají ohaři i můj ridgeback. Když už  přepne do režimu lovím, je už na přivolání většinou pozdě  .Reakce psovoda musí být rychlá a bez zaváhání. A co se týče přivolání tak jen technická poznámka, to že vám pes přijde na zavolání na cvičáku nebo na zahradě, to NENÍ přivolání. O úspěšné, přivolání můžeme mluvit až tehdy  odvoláte li psa např .od jiného psa při hře, z jiné smečky, od lidí kteří mu třebas zrovna nabízejí pamlsek , od letícího ptáka ..............není to vůbec jednoduché.A přidám ještě něco trošku úsměvného se zamykáním . Já naopk musím zamykat dveře na zahradu , ale trošku jinak než je psáno v předchozím příspěvku. Zamykám zevnitř  po té co smečku vypustím na zahradu. Berry jako jediná umí otvírat a je tak chytrá že nejdřív otevře klukům a až projdou otevře si sobě a už je mám zase všechny za zadkem :-)

Bohužel, nám se stala jiná nepříjemnost. Mohou za ni obě strany, myslím tím lidi, né Dannyho. Někdo u nás zazvonil, a jelikož máme chodbu zamknutou, tak dcera vyšla i se psy. Dohadovala se s chlápkem, že ho dovnitř nepustí a v tom pootevřel soused dveře. On je dost zvědavý. Jenže, představte si, nevšiml si, že kolem něj prošustil danny a vlezl jim do bytu. Je to zvláštní, nevšimnout si tak velkého psa. Jenže....Dany našel chlupaté morče a skousl. Soused neměl morče moc v lásce, asi to udělal schválně, kdo ví. Manželka se morčeti věnovala s láskou....Holka byla zděšená a soused políčil událost asi dost barvitě manželce. ta se s námi nebaví. Měly jsme pěkný sousedský vztah, pomáhaly jsme si, byly jsme kamarádky. Je mi to hrozně líto. Jsem ale rozhodnuta sousedku zastavit a říci jí naši verzi, snad mě vyslechne.