Luk

Soni, uf :-), tak jste to zvládli super. Mohli by jste o tom trénování s kočičkami napsat něco více :-), co a jak jste dělali a byli trpěliví. Zase by to pomohlo ostatním, uvidíte jak budete mít čas :-)

Terez a Blacky

Myslím,že výsledek je hlavně o důvěře a dostatku času na pochopení toho,co je pro vzájemné vztahy dobře. Ještě před pár týdny jsem byla smířená s tím,že pro klid a bezpečí všech členů domácnosti budeme prostě ten náhubek potřebovat stále.Pokaždé,když se bude Luk pohybovat po společném prostoru.Sundavala jsem mu košík jen když jsem byla přímo u něj a kocour spal někde opodál.Důvodem pro osvobození čenichu nebyl nácvik asertiního chování ,ale většinou se Luk potřeboval významně věnovat partiím,které si drbe sám. No a jak už se tu pohybujeme společně docela dlouho,tak tu a tam kocour stihl očichat Lukovi tu nohu vyčnívající z křeska,příště zase visící ocas.....nijak neprovokoval,byl docela opatrný,ale ten "kruh bezpečí" se zmenšoval.Luk Nebojsu také sem tam popostrčil hubou v košíku ve snaze očichat tu divnou věc,ale pokaždé výsledný efekt pokazil jazyk,kterým se zcela bez zábran olízl až pod oko. Tak jsem nevěděla,jak by se ta psí řeč těla dala číst,snad:"Něco už jsem pojedl,ale dezertík se tam ještě vejde!"........Čas plynul a reakce na Nebojsu se stávaly čím dál ospalejší a důvod proč má Luka při spánku v křesle tlačit náhubek zbytečnější.Sundavala jsem mu košík vždy,když byl klid a kocour i Luk spali,vždy,když jsem měla situaci pod kontrolou.No, ale ani takoví spáči,jako jsou kočky nebo chrti v nejlepších letech,nespí úplně pořád.Většinou jsem Luka opatřila náhubkem hned jak se zvedl a nebo,když se dal do pohybu kocour,ale po čase mi došlo,že kocour už dávno není středem Lukovo zájmu a košík dávala jen ve chvílích,kdy bych nemohla zakročit.Dnes vím,že náhubek budeme potřebovat už jen na poště a u veterináře,protože tam se prostě nosit má. Blíží se jaro a naše,široko daleko jediná stodola plná sena,opět začíná nepřekonatelně přitahovat těhotné kočky z okolí.........já je vídám........pochybuji,že Luk by žádnou z nich nepotkal.Ráno,než zatopím a nakrmím koníka má po zahradě a dvoře volno,ale buď dává kočkám náskok,než napočítá do deseti a nebo uzavřeli dohodu o vzájemném neútočení.Teď to skoro začíná vypadat,že Luk rezignoval na své lovecké ambice...není to tak,v lese nám přeběhne přes cestu srna-Luk uši jako macešky,krok jak arabský plnokrevník,připraven na závod cesta necesta.........takže-vše OK !

Smekám před Vámi, jak dobře jste se k takovému výsledku probojovali. Pejska na dálku hladím.

Závidíme :-) U nás zatím kočička úhlavní nepřítel.

U nás je už kočička snesitelná, pokud se absolutně vůbec nehýbe - to Zuzka vypadá, že si i chvílema zdřímne, ale jsou to jen takové mimikry, ve skutečnosti je pořád ve střehu, jak se pozná při sebemenším pohybu kočky. To je pak taky úhlavní nepřítel. Takže čas s kočičkami trávíme na vodítku a s košíkem. Nic moc ... ale pořád lepší než drátem do oka. Vzdát to nehodláme, protože ani nemůžeme, v zájmu přežití všech zůčastněných.

Zdravím, četla jsem tu, že jste Vašeho pejska zkoušela zvykat na kočku. Já mám teď v plánu ten samý úkol. Mohla byste se mi prosím ozvat s nějakou radou na email? (kudy.misa@gmail.com). Předem díky moc.