Cindulína :)

Po dvou měsících jsem si konečně našla čas, abych se podělila o radost, kterou nám ta naše irsko-anglická dvojka dělá :)
Náš devítiletý žíhanec se jmenuje Tauli. Přítel si ho před šesti lety dovezl z Anglie. Objevil ho v jednom útulku na severu, kde na něj zpoza mříže koukal vykulenýma, smutnýma očima.. Jeho minulost není známa, ale jelikož je to lurcher a našli ho toulavého v lese, předpokládám, že sloužil k obvyklým účelům, protože nevěděl, co je to pelíšek, co jsou to hračky a zcela postrádal hygienické návyky... Po překonání nelehkých začátků, kdy se bál všeho (tmy, psů, schodů, lidí,...), se z něj vyklubal úžasný pejsek, který miluje společnost lidí. Doma je to nejklidnější hajánek, ale venku se mění v běhací torpédo...:) Ale přesto, má rád svůj klid, proto byl na nás asi trochu naštvaný, když jsme mu před dvěmi měsíci domu přivedli novou kamarádku:) Cindy...

Její příběh začíná v dog poundu v Droghedě, odkud ji ale moc hodní lidé odvezli do bezpečí...Čekala na své štěstí asi 3 měsíce v dočasné péči na farmě v Kerry, až ji jednoho dne, ještě s dalšími pejsky, naložili do velké dodávky a nabrali směr Česká Republika... Ještě nevěděla, že už ji netrpělivě čekáme s láskyplnou náručí a odpočítáváme každou minutu do transportu.
Dne 15. prosince, tedy pro mě den D, nadešel a já jsem musela jít na půl dne do práce, kde jsem ze sebe nevypotila vůbec nic, jen jsem sledovala telefon, jestli Lucinka napíše další informace, nebo jestli nedejbože nenapíše, že transport se opozdí. Naštěstí vše probíhalo podle plánu a předpokládaný příjezd byl odhadován na 18:00. V půl druhé jsme tedy s přítelem vyjíždeli z Prahy směr Brno, duchem jsem tam však byla už dávno...Cesta uběhla a my se ocitli v prostorách kynologického klubu Zetor, kde už byl zástup lidí, kteří byli stejně netrpěliví, jako my.. Po vyřízení papírování přislo neskutečně dlouhé čekání, čekání a čekání....Až najednou...Bílá dodávka zarachotila na škváře parkoviště..Už jsou tu! Moje netrpělivost se vystupňovala.. Dodávka zastavila před čekajícím houfem, který se mezitím utvořil a začala se vysouvat roleta. Pejsci štěkali, plakali, někteří jen vykuleně koukali a já očima těkala z klece na klec a odhadovala, kde by mohla být ta moje holčička a než jsem ji stačila najít, už vyvolávali její jméno. Šla jsem si pro ni, ruce a nohy rozklepané, v puse vyschlo, v krku knedlík, neschopna slova a v hlavě jediná myšlenka: Pane bože, konečně!! Konečně jsi tady, zlatíčko!!
Po vyvenčení a prohlídce u pana veterináře jsme Cindy naložili do auta (společně s námi ještě cestoval Reilly, kterého jsme vezli do Prahy k dočasné rodince), kam si vyskočila bez pobízení, zavrtala se do deky, položila mi hlavu na klín a jen nejistě pokukovala, kam že to vlastně jedeme...? Cesta probíhala hladce, Reillyho jsme předali a rychle domů... V hlavě mi teď běžela jiná myšlenka..Jak se spolu Tauli a Cindy snesou? Jak na sebe budou reagovat?.. Tak tedy jdeme na seznamování... přítel šel pro Tauliho. Mezitím si Cindy, po chvilce přemlouvání, vyhopla z auta a šli jsme jim naproti. Když se poprvé uviděli, začali oba vrtět ocásky, dvakrát se očuchali a byla ruka v rukávě :) Další překážka, které jsem se obávala, byl výtah, ale ten pro mé překvapení zvládla skvěle. Po příchodu domů a náležitém očuchávání všeho nám zalupená a špinavá skočila rovnou do postele..:))Zkrátka irská dáma s vytříbeným vkusem :)) Celou noc pak prospala ve svém pelíšku..
Další dny jsme měli problém s dominantním postavením, které vůči Taulimu začala projevovat. Vždy, když ležela na pelíšku a Tauli se k ní přiblížil, začala vrčet. Tauli, jako správný gentleman, se asi nechtěl hádat, takže se jen odebral do nejvzdálenějšího kouta a poočku ji sledoval. Celé jsme to přisuzovali stresu ze změny prostředí a únavě po cestě a dopřáli jsme jí tedy klid a prostor. Po pár dnech byla nevraživost ta tam a začínala se z nich stávat nerozlučná dvojka. Venku bez sebe neudělají ani krok a pořád musí mít oba přehled o tom, co ten druhý dělá :)
Co se týče vztahu k lidem, tak je to již od začátku velmi kontaktní a mazlivá hočička. Každý den nám předvádí, jak krásně se umí smát a jak moc je šikovná :)
Nevím co k tomu ještě dodat..Snad jen, že s NÍ je naše rodina teprve úplná...A jak se říká, jeden chrt je půl chrta a teprve dva tvoří celek, harmonii...
Krásný den a zase příště:)
Veronika