Panna

Pomalu to bude druhý měsíc, co jsme spolu. Říkám si „Teprve druhý měsíc“, protože na život 2leté Galgy je to krátká doba, ale také si říkám „Už druhý měsíc“, protože jsme zvládli z vystrašené a nedůvěřivé holčičky udělat zlobivou cácorku. Možná zázrak, možná láska, možná touha něco změnit…

Když už jsme po čtvrté za den brali do ruky kýbl, vanish a ocet, nemohli jsme jít s Dhulem běhat ani na pořádnou procházku, ale zároveň jsme museli každé 2-3 hodiny venčit, tak nešlo jinak, než Pannenku zapojit na tvrdo do naší smečky.
Za poslední za dva měsíce jsme nevynechali žádné společné chrtí venčení. Využíváme všech příležitostí, aby se dostala do kontaktu s někým neznámým. K večeru, když už není takový provoz, chodíme podél hlavní silnice koukat na auta a na autobusy :-) Pokud počasí dovolí, chodíme běhat do oploceného prostoru a trénujeme přivolání. Tedy spíš se o přivolání snažíme, protože lítání, řádění s Dhulem a kousání ho do zadku je samozřejmě zábavnější. Venku jsme teď v takové mezifázi, jednou jde hezky radostně a podruhé jde nejistě a bojácně. Pokud se za mě začne schovávat, už volám vysokým hlasem a s pamlskem „Nanýý, kde jsíí?“ a zase jdeme hezky. Za to doma je Pannenka jedna vymazlená – rozmazlená. Už netrpíme jen od ranního krmení do večerního, ale hrajeme si, lítáme, zlobíme, ničíme a trénujeme povely. To né, že by k tomu ještě pořád potřebovala paničku, už sama vlítne mezi křeslo a sedačku, kde zaloví v koši s hračkami, vyletí jak střela, cestou zmrzačí jezevčíka, zneškodní hračku a jede další kolo. Takový nepořádek ale nestačí. Polštářky a deka na sedačce přece nemají co dělat a peřiny v posteli upraví podle svého gusta. Na chodbě, na plovoucí podlaze si vyrobí lítací koberec. A zastaví jí až Dhul, který jí dá jasně najevo, že má rád svůj klid. V žádném případě se neválí sama na pelíšku, ale hezky vedle nás na sedačce nebo lépe v posteli. Jakmile někdo zamíří do kuchyně a jen se mihne okolo šuplíku s pamlskami už sedí, leží, prosí, dává pac a pusinku :-)
A tak, večer když uklízím celý byt, Pannence vyprávím, jak jí teta Lucky přivezla a říkala, že je to taková klidná holčička, že ani nepoznáme, že jí tu máme :-)