Co nového v Logánkově
článek ze dne: 24. 11. 2012
Tááák a už mám chvíli klidu, páníček je v čudu a drahá smečka po večeři odpadla…před tím ale samozřejmě proběhl každovečerní virvál, závody o rekord v běhu mezi obývákem a předsíní a jejich hrátky v podobě, ječení,štípání a mučení se vzájemně….ale když jim to pomůže k dobrému spánku…proč ne?
V říjnu jsme měli dvouleté výročí od příjezdu našeho Logánka mamánka, dnes už teda více tatánka :-) Nějak jsem tomu nevěřila…dva roky…jenom? Pro mě je to celý život, nevzpomínám si, co jsem prožívala před Logánkem, za to si pamatuju vše, co zažíváme s ním.
Všechny ty těžké věci a situace nás popohnali k určitému vývoji, dokonce se nám proplétly strachy a fobie a už přesně víme, kdy je potřeba zabojovat a kdy se raději vzdát..a pak si vzájemně „lížem“ rány. Naučili jsme se absolutní důvěře na obou stranách a musím se přiznat i totální závislosti na Loganovi…jak to má Logánek si můžete domyslet :-)
Nebude z něj nikdy extrovert, ale to ani ze mě…dokonce se mi páníček přiznal, že „normálního“ Logana by už nechtěl…ti dva se pusinkují každé ráno i večer, … páníček neustále vyžaduje jeho pozornost, prohlíží mu zuby, uši, kontroluje nehtíky a počítá nové oděrky, které si to naše chudě udělá v trávě…kontroluje papáníčko, jestli není moc teplé nebo naopak, a s velkou oblibou si ho bere do náruče aby ho měl ještě blíže……ehm, který „normální“ pes by to vydržel? To i naše nejmenší čivava ho s vrčením pošle někam!
Logánka jsme vychovali více méně jako spratka jedináčka, přiznávám. Vytvořili jsme ho tak pro naše sobecké úmysly jako naši „voňavečku“ na mazlení. Překvapivě skvěle zastane funkci ostrahy hlídání naší rodiny a to tak, že k nám už nikdo nechodí :-)) Je zkrátka více hlasitý a „normální“ člověk se bojí. Ale máme pár lidiček, které náš drahouš vítá a dokonce ve školičce se už běžně nechá pohladit, občas je tak vlezlý, že se dožaduje na prudko pamlsku od ostatních, leze jim do kapsiček a to je chvíle, kdy jsme šťastní, protože víme, že zrovna v té chvíli nemá strach…
V létě nám nastala velká změna, z malého bytu na rušném náměstí jsme se konečně přestěhovali do domku uprostřed ničeho…to jste měli slyšet tu velkou ránu jak Loganovi spadl kámen ze srdce…i já jsem odložila některé „uklidňováky“ a venčení smečky jsem konečně zvládala sama v klídečku, protože náš Avatárek ruch maloměsta težce zvládal..a já jsem s ním to jeho břímě samozřejmě nesla též..
Jakmile jsme se trochu zabydleli, a po večerech sledovali hrající se čivavy a smutného nosana, který by se tak rád do jejich hrátek přidal, slíbili jsme si, že mu pořídíme sparing partnera pro dlouhé chvíle, aby zaměstnal ten jeho citlivý mozeček a nevymýšlel zbytečné devastování nábytku, ovladaček, knížek, botů či jiných svršků….podotýkám, že zlobil jen ve chvílích nejtěžších a to, když jsme večer odkráčeli bez něho anebo ho chudáčka vypráskali hrající si čivavy…neměl to zkrátka jednoduché Logánek náš…:-) A pak to přišlo…z ničeho nic se nám včaroval do životů Aslánek afgánek….stačila jedna návštěva a byla jsem jasná…naše smečka se k prckovi chovala také přívětivě a já jsem do toho skočila po hlavě. Nový dům, nový život, tak ať je ta změna pořádná! :-)
A tak jsme si jednoho srpnového večera přivezli chlupatou opičku… ze začátku se před emocemi napěchovaným Loganem schovával pod schody, ale když Aslan zjistil, že nosan je jen velká hromada kostí s dětským mozečkem a že mu opravdu neublíží, stali se partnery. Začala pro nás a čivavy nová doba. A čivavy přežily! První týden to pro tu nejmenší sice nevypadalo nadějně, stále na nového chlupatce vrčela až tak, že se zajíkala a dusila a já už přemýšlela jak nejrychleji ji zbavit utrpení…. zvládli jsme to. Já si tedy pěkně zakusila a prožívala znova to samé co s Loganem…každé dvě hodiny venčení, v noci alespoň jednou, utírání loužiček a ostatního nepořádku, neustálé kontrolování zda máme všechny psy doma a nikdo se neztratil anebo nepřibyl…kde je nově nakousaná sedačka či roh stolu a nedejbože mé nové závěsy….ale překvapil nás princ Aslan, je to velmi distinguovaný nosánek, on nemá zapotřebí zbytečně kousat polštář, ani tahat závěs a už vůbec ho nebere, že občas večer odcházíme…hlavně, že má co jíst a pít a nejlepší pelech je v misce s vodou! Páníčka málem trefil šlak, když Aslánek prohrábl misku s vodou, pěkně si ji vylil na dlažbu, zavrněl, zalehl a usnul…já si libovala, že pes konečně chrní a páníček šílel, funěl, vztekal se a nakonec bědoval, protože nemáme psa ale hrocha. Ale jak jsem psala výše, když to pejskovi pomůže ke spánku..proč ne?:-)
A co na vše Logánek? Až teď vidíme změnu, přece jenom jeho vývoj se dvěma čivavama nebyl zrovna ten nej…chlapeček si teď všechny zaprdnuté emoce vylívá na Aslíkovi a ten, jelikož je velký bohém to klidně zpracovává…jsou to protiklady a vcelku do sebe zapadají…Zatímco Logouš se bojí města, lidí , Aslan to tam divoce miluje a dodává mu tak sebevědomí, bohužel ho malý opičák naučil pěkně se válet v kdejakém, hnusu a nejlépe ho i pozřít…učí se od sebe chlapečci hezké věci a určitě nás čekají další vtipné situace.
Důležité pro mě je, že už můžeme odcházet kdykoliv a vracet se s klidem a bez třesu, protože Logánkův mozeček se zabavil mučením a nadáváním Aslanovi a pro nás zůstalo jen velmi emotivní vítání :-)
A teď už mě omluvte,kluci si mě žádají na večerní mazleníčko.......
Pro ty, kdo mají čas na fotečky:-)
http://helda.rajce.idnes.cz/Aslanek_Fananek_-_maly_afganek/
(Olga, 24. 11. 2012) Zprávy z Logánkova jsou moc prima! Hned když se objeví, jdu po nīch.
Laskavé,vtipné,chytré, empatické,radostné, no a také literární talent.
Přeji paničce i pánīčkovi hodně štêstí, potom ho bude mít i ta jejich smečka.
Pozdravy z Finánková, Olga
Zn." Nenápadně se opičím aspoň v názvu lokality, víc bych totiž nezvládla."