Logánek

Tak a je to. Máme doma fracka…tak moc jsme si vymazlili toho našeho avatárka, teda hlavně páneček, že nám trošku zfrackovatěl a k tomuto zjištění nám stačil jediný víkend ve společnosti madam Carey, kterou jsme hlídali. Samozřejmě nejen my na Loganově poťouchlém chování neseme vinu, ale i naši dva malí netvoři čivaví….Ti jsou momentálně dost opruzní a tak byli “ odejiti “ na víkend k rodičům, protože Carea zrovna neholduje těmto prckům a při představě celovíkendového hlídání, aby nedošlo k jejich vraždě či sebevraždě, nasáčkovala jsem je radši pryč. A dobře jsem udělala! Takový klid, který se nesl celým bytem jsem dlouho nezažila…žádné capkání drápků po podlaze, nekonečné poskakování, vrčení mezi sebou anebo na Logana, neustále pošťuchování a hlavně otravné štěkání na nově příchozího...to vše najednou nebylo. Náš byteček se na pár dní změnil na klidné místo, kde vládli dva nosani.
Carea mě překvapila , ačkoli mě viděla poprvé, při předání vrtěla ocasem a krásně capkala vedle nohy na vodítku. Problém byly ze začátku schody, a že jich máme...ale zvládli jsme to, díky Loganovi druhý den chodila nahoru i dolů. Asi si s Loganem padli do oka, v klidu se seznámili, lehce zablbli a pak sebou každý buchl na místo. Carea na zem a Logouš na gauč….a jelikož, jak už jsem se zmínila, v bytě byl klid a ticho, měla jsem čas pozorovat chování dvou dlouhonožek a jejich rozdíly…
Logánka máme od jeho pěti měsíců, a že nám dál zabrat chlapec... vy, kteří ho znáte víte:-) Vymazlili jsme si ho pěkně, je to náš klučík s velkým srdcem, ale jen pro pánečky...ti jsou jeho a jenom těm věří. Bez pánečků, venku anebo v cizím prostředí se z něj stává naprostý zoufalec. A nejhorší jsou lidi, těch se bojí nejvíc. Tak to už je a bohužel i bude. Ale...umíme s ním pracovat, víme kdy a kde se cuká, už nám nejančí....zkrátka, víme co sním.
Carea je dáma, která si asi milující rodinky od mala moc neužila....a jde to vidět. Zatímco náš avatárek vyžaduje mazlení má rád naši pozornost, ona ne. Gauč ji nezajímal, měla své místo na zemi na dece, neotravovala, neplakala...ani jednou se nepočůrala... nic nesežrala. Venčení probíhalo naprosto v klidu, zatímco madam vrtěla na každého chvostem, Logouš měl výraz klidnějšího telete, nebyl tak ve stresu a to jenom proto, že měl vedle sebe vyrovnanou dlouhonožku. Dokonce v hospůdce leželi pěkně na zemi, vůbec jim nevadilo, že zavazeli a lidi je museli obcházet.. Potom se vylítali na dvoře, parádně si zaběhali, Carea sice u toho hlasitě nadávala, je to ženská , ale Logan ji vždy utekl a moc sa mu to páčilo:-) Po té vyběhli schody a že v mezipatře leží kočka….no bóže. Párkrát do ní cvrnkla čumákem a byla jí fuk. A kočce taky.
Večer, kdy je u nás čas mazlení to madam nevydržela a přišla se podívat, přece jenom ji zajímalo, co se to odehrává mezi frackem Logánkem a páníčkem atak to šla vyzkoušet taky. Pomalu, ale pomalu vstala...šla ke gauči, zamyslela se, potom opatrně zvedla packu na sedačku….opřela se a opět pomalu, ale pomalu vlezla na ni...chvilku jí trvalo, než se uvolnila, ale potom to šlo...
No a konečně se dostáváme na závěr...největší změna pro nás byla noc...nosánci spali spolu v obyváku, pěkně za zavřenými dveřmi a pánečci spali až do půl osmé do rána...nikdo je v noci nebudil, žádní čivaví smrádci , kteří v noci zase vrčí, chrochtají a kašlou, velmi rádi chlemtají vodu a nejradši po půlnoci a hlasitě, aby to pak vše vydávili či vykašlali...někdy mám pocit, že to už dělají naschvál.A dokončí to neustávajícím cupitáním jejich drápků po plovoucí podlaze..uff. Jak říkám, díky Caree jsme poznali i lepší stránku našeho žití:-)

A už se radši podívejte na FOTKY a posuďte sami:

http://helda.rajce.idnes.cz/Logankov_2012_carea/