Když jsem ho poprvé viděla, trochu jsem se zalekla jeho velikostí:-)Na to, že měl 5 měsíců se mi zdál obrovský, ale nejspíš to bylo tím, že jsem zvyklá na čivavy:-) Koukal na nás po dlouhé cestě trochu vystrašeně a plaše,jako ťulda.... stejně jako já:-)Tohle zvíře si dovezu domů.. jak se bude chovat v autě? A co na něj řeknou čivavky...?. Zvládnem to? A tak jsme to naše obr štěstí vzali do náruče, naložili do auta a zdárně jsme vyjeli...obavy byli naprosto zbytečné...o Loganovi jsme ani nevěděli..v autě se cítí naprosto OK. Fajn...tak jedna překážka je zdárně za námi:-) V autě se mu tááák líbilo, že jsme ho nakonec museli domů odnést...chození považuje doteď za zcela zbytečné.
Mé drahé čivavy ho vzali domů s takovou samozřejmostí, že mi i slza málem ukápla. Matýsek na něj ze začátku jen zavrčel, protože je velký šefik, a to bylo vše....pak už jen vítání a čmucháníí jéééje. Jen to první čůraní se nám venku nepovedlo...to až doma v kuchyni.Logan po té absolvoval koupel...a že se vyplatila:-). Děkuji všem výrobcům za odblešovací šampóny. Proběhlo papání a další seznamování a to hlavně s gaučem, protože to je ta nejdůležitější věc v Loganově krátkém životě. Gauč je místo, bezpečí a milááášek. Tedˇ, po 14 dnech udělal velký pokrok...nepotřebuje v noci ke gauči i paničku...zvládne spát sám. Jupíí. Podařilo se nám udělat další krok, a to je venčení venku, protože je velký posera náš Logánek, hlavně se bojí lidiček, autíček a ostatního denního ruchu. Ale postupně pracujem a pracujem a já věříííím, že bude jako normální pes:-) a bude se ven doslova těšit.
Každý den pro mě je naprosto jiný...pro mě, zvyklou na stereotyp je to teď velmi živé...dny utíkají a já si příjdu, že jen venčím, krmím, venčím, utírám louže...žádné čivaví ložičky, ale obr louže, občas zajdu do práce:-) a zase venčím, aby se pán unavil, proběhl...zatím to nechápe. Proč by měl sakra chodit ven, když má gauč, teploučko, hračky..vždyť vyčůrat i další obr potřeby může udělat na podlaze ne? Tak o co té páničce jde? Takže po poli panička klopýtá a snaží se sama a Logánek jen následuje..někdy se vyčůrá a někdy zase ne. Nechá si to na doma až panička odejde do práce a za trest, že je tam sám se polůláá a další poklady zanechá.
Táákže , když Logan vidí, jak se oblékám a beru postroj, dokáže neuvěřitelným způsobem udělat šíleně smutný kukuč a zahrabat se jako pštros do gauče pod polštáře tak, aby byl neviditelný. Blázínek, chvíli ho prosím,přemlovám pamlskama a vším možným, pak nadávám, vyhrožuji a nakonec kapituluji a 17 kg odnesu do půli schodiště, protože i schody jsou taková malá překážka. Naštěstí jedná z mála a brzo bude určitě poslední.
Ale když je jeden den super a nepočůrá se doma, ale hezky poslušně venku, dostane piškotek a paničce to udělá ohromnou radost a je moooc ráda, že má tak šikovného klučíka:-)
Takže všem, kteří mají doma volný gauč, flexibilní práci, žádné koberce a trpělivého partnera vřele doporučuji vzít si jakéhokoliv chrta do adopce! Zdravíme všechny!