Ne ne, nebojte se přátelé pejskaři. Nejde o nic strašného co by skutečně ohrožovalo život nosanův. Zdravíčko mu slouží,nekašle a nemá ani rýmečku.. Šílené to ale je...Vy, kteří znáte jeho příběh anebo jste ho osobně poznali, víte, že Logánek je mamánek a to se vším všudy. Král poserů(pardon za ten výraz) mu nesahá ani po kotníky, ale to co předvedl před pár dny u nás doma, to už je vrchol hanby a studu! Pootevřeným okýnkem do pokojíku vletěla moucha. Žádná obr supr,ale naprosto normální malá moucha. To co se odehrávalo na začátku si dovedu jen představit... když jsem došla z práce domů, trochu s nechutí cože mě tam čeká zase za čurbes, který musím poklidit, mě vítalo jen neskutečné, lahodné ticho. A to už jsem zpozorněla. Víme všichni, že pesánci jsou vítací typy což při větším množství je mnohonásobné...tentokrát se ale nic nedělo. Logan nikde, čivavy nikde...trošku mě píchlo někde mezi žebry leknutím, zda se byt nestal hromadným hrobem čivav z důvodu mé delší nepřítomnosti..nosan už kolikrát vymýšlí co by sežral a nábytek ho už nebaví, tak že by zkusil mrskající se čivavku?....Nene, už jedna přišla a potichu mě odvádí do pokojíčku. Pohled na Logana mě docela vystrašil, protože seděl v rohu postele , stažený ocas, nastražené uši, třepavka a hlavně ty jeho oči...jejda ten výraz naprostého zoufalství a strachu, to by jste museli vidět. První myšlenka, která mi prolétla hlavou, byla ta, že ho něco muselo píchnout. Pořád se otáčel a kontroloval své tělo. Pro můj klid jsem ho začala osahávat a hledat nějakou bolístku, zapíchlou třístu anebo kousanec. Nic jsem nenahmatala. Logan vystrašen lítal kolem mě se staženým ocasem a kontroloval, zda má vše na svém místě. Potom jsem to uslyšela...Logan taky zbystřil...Velmi jemné bzzzzzz bzzzzz... V jednom okně lehce poletovala malá moucha. Jakmile ji nosan zahlédl, jako když do něj střelí, prosvištěl kolem mě a byl v trapu.Nahlas jsem si povzdechla, otevřela dokořán okno a mouchu tyranku jsem vypustila...Zavolala jsem Logana, v domnění, že když mu vysvětlím, že nebezpečí je pryč a v pokoji je opět ticho a žádný pohyb bude klid. Ale nevěřícně na mě koukal a začal šňupákem rejdit po zdech aby vše zkontroloval. Když nic zásadního neobjevil, zaměřil se na podlahu a každý centimetr čmuchal a čmuchal, jestli se nic nepohne.Ufff, oddychla jsem si, když zvedl čenich nahoru a kouknul na mě.Teprve potom jsem začala kontrolovat pokoj i já..Za normálního stavu je tam nataháno několik věcí a to, minimálně tři polena z krbu, roztahané ponožky, které se suší na věšáku anebo roztrhané časopisy, které každý den otrocky zametu, tu méně požitou část opět schovám aby se Logi zabavil další den čtením. A tentokrát nic! Jak jsme dopoledne odešli, tak to přesně zůstalo. A za to může blbej hmyz, který ho dokázal tak vykolejit, zaměstnat jeho mozeček a nemyslet na zlobení, ale jen na to, jak přežít. Hned mě napadadla spásná, i když trochu pokřivená myšlenka, že příště zase otevřu okno, aby tam moucha opět vlétla a svým bzzzučením kontrolovala Logánka, aby nezlobil. No jo, myšlenka sice účelná, ale zvrácená. Přece ze psa neudělám trosku ještě větší než je...Takže to bylo zavrhnuto a šlo se na dvůr vyvenčit. Jenže to bysme nesměli být my z Logánkova aby to proběhlo bez problémů... Logi sice hned zvedl nožičku a pustil se do čůrání, bohužel jeho vykolejená mysl mu to nedovolila dokončit. Bystrá očka nosanova se zadívala na zem a hle... něco se tam hnulo!!! Chudák se tak lekl, mohla to být ta nebezpečná moucha přeci, až si z toho počůral nohu a strachy se začal motat kolem mě a pozorovat znova všechny zdi, trávu, chodník...a že se tam toho hýbalo! Na ostatní venčení mu už nezbyl čas, pelášil domů, schody bral po třech. Vlítl do pokoje, načež si uvědomil, že tam vlastně nechtěl a šup za paníčkou. Jenže já měla jiné starosti, potřeba se věnovat domácím pracem, páníček se pomalu vracel taky domů a měl hlad! Takže jsem se zavřela do kuchyně a prosklenýma dveřma jsem po chvílích sledovala, co ten pes dělá...ve víru pracovního nasazení jsem po dvaceti minutách z kuchyně vylezla a Logi nikde. Kouknu do prava, do posledního rohu našeho bytu a vidím nosana jak se zoufalým pohledem sedí přikrčen v koutě u koupelny a roztěkaně sleduje zdi kolem sebe...Tak to už je pořádná schíza, řekla jsem si...tady už se to musí řešit. Vzala jsem jedny přírodní kapičky na zklidnění mysli, už jsem se jednou zmiňovala, že když jsem si Logánka dovezla, užívala jsem je i já, a dala nosanovi lžičku meducínky Vzhledem k tomu, že se nechtěl z kouta hnout a já opravdu potřebovala do koupelny. Odkázala jsem ho do obyváku a moc se ani nerozmýšlel, zalezl do své boudičky a ani nedýchal. Boudičku jsem decentně zakryla a byl klid. Jen sem tam, skrz síťovinu, sledoval pohyb na zdi....potom usl.
V poklidu jsem dovařila, poklidila a libovala si, jaký je to doma klid. Obvyklý ruch psince utichl, já si mohla potom sednout na prázdnou sedačku a čekat na páníčka. Byla jsem spokojená. Logánek se vzbudil s příchodem jeho milááška, vítací obřadl však proběhl v decentnosti a já rychle začala páníčkovi vysvětlovat co se zase u nás odehrálo za drama. Do Logiho s příchodem pána vstoupil odvážný duch a přisedl k nám na sedačku, položil mi packu do klína a hlasitě si odfrkl. Jakoby chtěl to co bylo odehnat a konečně se uklidnit. Jenže to by nemohl být náš páníček, aby si z něj neudělal srandu.No samozřejmě, kouknul na nosana a začal dělat bzzzzzzbzzzz.....bzzzzz...
Když jsem tuto historku vykládala bratrovi, který má velmi distinguovaného francouzského buldočka, který s nimi sedává v kavárnách a jí skoro příborem a kdybyste mu u zadku vystřelili z děla, nehne se mu ani chlup, tak podle něj každý můj pes je dement a že to snad přitahuju.Prvně se smál jak blázen a poté prohlásil, že pokud si ještě budu v budoucnu chtít pořídit dalšího tragéda, ať se jdu radši dobrovolně utratit....Tak já teda nevím...
To, že jedna čivava si o sobě myslí, že je dobrman, to chápu. I v příručkách pro chovatele je to jasně popsaný jev, čivava je psík malý, zato odvážný. K tomu není co dodat...proto každémů říkám, prosím nehladit, ruku už neodděláte. Druhá čivava nám dorostla pouze do 1.50 kg a to jen díky kastraci, protože by nejradši byla neviditelná a kolikrát ji hledáme, musím se přiznat i v šuplíkách...prostě
není. Ale chrt, aristokrat každým coulem, i přesto doma pšouká, krká, sežere každou smradlavinu a to i po sobě, štěká, nadává, okusuje a ještě k tomu je to chronický srab a žárlivec! To už je opravdu doufám vrchol mé karmy! Né nadarmo se říká, že pes je zrcadlo páníčkovy duše. Ano, u nás jsem to já ten hlavní páníček. Nemám ráda cizí lidi, občas si zalezu tak, aby mě nikdo nenašel a bojím se tmy a velkoměsta. Příští mé zvíře bude papoušek, a bude asi hodně křičet a sprostě nadávat!