Tři měsíce společného soužití s Loganem a občas i přežití:-) jsou zdárně za námi. Hlásím, že čivavy jsou bez jediné újmy a to i přesto, že bylo na ně párkrát dupnuto, šlápnuto....ne jenom Logánkem abych se teda přiznala Pochopili velice brzo klučíci, že nosan v blízkosti je bléééé atak se mu zdárně vyhýbají a když si chce chlapeček večer hrát, tak se mu oba dva pošklebují za dveřní zábranou, kterou oni podlezou, ale nosan nee:-)
Jenže on je aritokrat a pochopil, že mu můžou vlézt na hrb. A tak veškerou lásku dává páníčkům. Pravidla jsou jasná. Páníček je na hraní, kousání a skákání. Večer je unaven z práce a tak nedává pozor co Logánek vezme od stolu, nebo že mu kouše botu anebo že trhá časopis. Páníček mu dá ještě mlsek a pochválí ho jak ho pěkně zahřívá na sedačce. Dokonce ho může i štííípnout a páníčkovi to nevadííí. Za to paničku si musí předcházet, ta je důsledná a dbá na čistotu, že se nepapá od stolu, ani nekoušou botičky. Na paničku se skákat nesmí, ani štípat, protože potom hoooodně nadává. Panička je na jemné mazlení a vrkání. A když Logánek nečůra v noci a vydrží až do rána, to je pak velká odměna! Logánek to samozřejmě rychle pochopil a opravdu v noci spinká. Zjistil taky, že panička se musí hlídat, hlavně nikoho cizího nepustit domů. Všechno předem značně ohlásit, aby věděla, že příjde návštěva a byla připravená. Dokonce se panička nemusí rozčilovat, kolik je doma zbytečného jídla a že to nikdo nejí. Logánek spapá všeeecičko a jak rád. Jenom žádné zbytky prosím. Nejlepší je, když pozoruje, jak se v jídle nimrají ty čivavy... To je teda hnus, si říká.. Ale stačilo jim jednou misečky sebrat a dát nosanovi a od té doby vylížou pomalu i glazuru na misce.
Soužití s tímto obříkem má mnohé výhody. Chvíli mi sice trvalo,než jsem na to přišla, ale je to tak. Třeba že máme neustále uklizené stoly, skříně, boty, bundy. Žádné knihy, zbytečné dráty od notebooku, skleničky, sušenky.... svíčky, obrázky i jiné dekorace....na co krásné polštáře na sedačce. Prostě čím míň věcí, tím spokojenější život:-) Naučit se být ve skromnosti s tímto hafanem...Není to jednoduché, ale vyplatí se to. Být pečlivý a každý večer schovat ovladačky, noviny,oblečení, botičky a jiné serepetičky, které jsme potřebovali během dne a naučit se to schovat na místa, které pak druhý den marně hledáme...Je to jen o zvyku. Někteří to zvládají výborně, jako panička a někteří hůře, jako páníček. Ale je to jeho chyba, že neschoval ovladačku a Logánek si s ní pohrál. Hádejte kdo dostane nadáno:-) Správně! Páníček přeci..
A tak ho radši občas pošleme na pivo, aby se odreagoval a politoval se, jaký je vlastně chudáček, že po něm pořád něco chceme a že panička má radši toho klacka nosana, že se s ním mazlí víc a špitá mu večer do ouška...a jemu jen nadává. A my jsem rádi, že se paniček v hospodě vybreptá a zajdeme se na dvůr vyběhat a pohrát....a Logánek jak panička jde s čivkama spát, poslouchá...a jak slyší vrznutí vrat ví, že už se blíží páneček a že po pivu bude uklidněn a vezme ho zase ven:-) A ještě mu dá mlseček, že tak krásně hlídá byteček:-)
Tak my si krásně žijem. Skoro jako z pohádky...máme se všichni mooooc rádi:-)
A o té druhé horší stránce písnem zas jindy.....až nějakou najdu:-))
Zdravíme z Logánkova
.