Ninuška
(Autor blogu:
ninuska |
Zobrazit přehled článků blogu)
Jak se spolu učíme žít.
Uražená
článek ze dne: 02. 12. 2011
Tak se tak nějak snažíme sžít, ale nastal čas, kdy jsem musela jít na celý den do práce. Ráno vyvenčit, nakrmit, naplnit misku vodou. Nachystala jsem si věci do práce, rozloučila jsem se s Ninuškou a šla jsem. Obešlo se to bez škrabání na dveře (kupodivu), bez fňukání... Do práce chodím na desátou.
Po poledni dorazila dcerka. V bytě čisto, pohodička a tak jsem si v klidu pracovala až do osmi do večera a domů jsem přijela kolem půl deváté.
Klasický rituál, převlíknout, uklidit nějaký ten nákup a pozdravit se s manželem, dětmi a Ninuškou.
Ale co to? Promluvila jsem na ni a ona ještě otočila hlavu, aby se na mě nemusela koukat. Tak jsem ji chvilku nechala, aby se "odrazila" a tak za půl hodinky jsem s ní šla ven, aby mohla v noci v klidu spát a my taky. Musím říct, že to, že se chodí na záchod ven, pochopila opravdu rychle.
No a jak jsem s ní byla venku, tak se mnou zase začala komunikovat.
Včera jsem byla zase doma, takže si mě hlídala jako oko v hlavě, ale dneska nevím co mě čeká, jestli bude vítat nebo bude zase uražená...
Mimochodem, už pár dní vrtíme ocáskem, ale je to asi nezvyk, protože se ho pokaždé lekneme... :-))A největší legraci z toho má panička juniorka, protože to pak jsou docela sprinty, ještěže máme tu velkou zahradu...
Komentáře k článku
(marta, 06. 12. 2011)Vypadá to, že je u Vás vše na dobré cestě. Svým způsobem jsou tyhle začátky moc hezké. Sledovat všechny reakce, přemýšlet, sbližovat se, tvarovat, mít radost z malých krůčků a úspěchů. Hezky se vzpomíná na chvilky, kdy něco bylo poprvé - je to skoro jako mít dítě. Nee,JE to jako mít dítě (že? :-) ). Přejeme mnoho krásných chvil ve společném životě s Ninuškou. Marta, Corri, Fox
Napsat nový komentář