S Margy k nám přišla tak trochu "jiná" láska...
S Margy k nám přišla tak trochu "jiná" láska...
9. 10. 2010 k nám přišla. Nikdo nevěděl jaká bude, jak si na nás zvykne, jak to zvládneme my i ona. Myslela jsem, že to zvládnu v pohodě, ale když ji vyndavali z auta, přišel nával emocí a já to obrečela. Vyndali uzlíček nervů, nožičku měla zavázanou, prý byla při nakládání trochu nepříčetná a zranila se - to nevadí, je to jen škrábnutí, teď už bude jenom dobře.
Cestu domů prospala, při zastávce nechtěla ven z auta, vzala si jen pár piškotů a trochu vody. Mimochodem piškoty miluje, vždycky mám nějaké v kapse a Margy už ví, kam má strčit čumáček. Domů jsme dorazili už za tmy, ale to nezabránilo našemu zvířecímu osazenstvu, aby se přišli podívat, cože jsme to přivezli a kdo s námi budu ode dneška bydlet. Margy to snášela s klidem, s výrazem - jen se podívejte, to jsem já a ode dneška jsem vaše. Psi byli úžasní, vůbec neútočili. Normálně jsou vůči cizím psům agresivní, ale u Margy asi pochopili. Dokonce to dopadlo tak, že jedna naše ponice chodila tři dny neustále za Meg, sotva se objevila na dvoře, hned se k ní přidala a chodila všude s ní. Doma byl z Meg na nervy jenom kocour, který ten večer odešel ven s výrazem, že na tohle fakt nemá nervy... Dneska už se spokojeně vyhřílu u krbovek a dokonce jí z misky hned vedle Megy. Dalo nám trochu práce vysvětlit, že pelíšek je lepší než tvrdá zem, na kterou si lehla. Za chvíli ale pochopila a od té doby je pelíšek jenom její, zatím tam nikdo jiný nesmí, jenom očuchat, okouknout a zase hezky zmizni, to je moje území. :-)
S jídlem problémy nejsou, trochu jsme se báli jak bude vypadat krmení dravé zvěře, ale probíhá to v klidu. Vždy proběhne kontrola okolních misek, co kdyby měl kocour o trochu lepší suchary. Jen se nesmí nikdo podívat do její misky, když ještě nedojedla, to dá jasně najevo, komu jídlo patří. Chutná jí všechno, pravda, lepší jsou těstoviny s masem nebo rybičky než suchary, ale těma nepohrdne v noci nebo přes den, když na ní přijde hlad.
Venku se chová jako dáma, na vodítku chodí krásně, pěkně u nohy. Miluje když může být na dvoře jen tak puštěná, žádný postroj a vodítko. To pak běhá jak šílená, občas neví co s nohama a skáče jako koza. Všichni zvykli, že teď je tady někdo, kdo se jenom mihle a je zase jinde.
Už jsme ji nechali doma i samotnou, zvládla to skvěle, jenom se přesunula do patra do ložnice a tam jsme ji po návratu našli nataženou v peřinách. Jinak spí jenom v pelíšku, ani na gauč zatím nevlezla, asi ví, že byl pelíšek šitý s láskou - a hlavně z něj má dobrý přehled :-)
Je úžasný, jak skvěle všechno zvládá. Žádný stres, ani nervy, všechno v klidu a v pohodě. Miluju všechna naše zvířaga, nedala bych ani jedno, ale u Margy je to tak trochu "jiné". Je to neuvěřitelný tvoreček. Nikdo není čím si prošla, co všechno zažila, jak se k ní lidé chovali a přesto všechno zahnala to zlé co bylo a je schopná dát nám svou důvěru, lásku, dovolí nám abychom ji mohli milovat, dotýkat se jí, abychom jí ukázali, že svět dovede být i krásný.
Když pak leží v pelíšku, bříško napapané, spokojeně oddychuje, když nás začala vítat při návratu domů nebo když běhá po dvoře, spokojená a šťasná a pak přiběhne, dá mi tu svoji hlavinku do dlaně a nechá se drbat a přitom na mě kouká těma svýma kukadlama, tak si myslím, že začala věřit v lepší zítřky a já vím, že jsem udělali tu nejlepší věc, kterou jsem udělat mohli...
Alenko, děkuji, mám slzy v očích ... ale štěstím :-)
Děkujeme za Vás :-)
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)