Madra / Svipp

Přes všechno dávání fotek na facebook jsem úplně opomněla tyto stránky. Což je trochu škoda, tak jsem si řekla, že bych to měla napravit a zase napsat, jak se Svipp má a co všechno už zvládl....

Svipp je měsíc po měsíci úžasnější, zlobivější, sebevědomější, poslušnější, vyčůranější....prostě si prochází pubertou, takže je to s ním občas boj. Na druhou stranu musím říct, že teprve před pár měsíci, po pár společných táborech v Herolticích, kde jsme museli společně pracovat, jsem si uvědomila, že jsem pronikla do jeho mozku, duše a hlavně srdce. Byl to běh na dlouhou trať a Svippa jsem kolikrát "zatratila" s tím, že prostě nepatří mezi ty nejchytřejší jedince. Ráda ho nazývám tupochrtem, ač to nemyslím zle, tak to k němu do určité chvíle opravdu sedělo :-)). Někdy v létě jsem si začla všímat, že si mně opravdu pořád sám hlídá, chodí za mnou, pozoruje mě, čeká, kdy po něm budu něco chtít, aby to mohl splnit. Poprvé mi oblízl tvář, prostě mě začal opravdu brát jako pána, autoritu, mít mě nevynuceně rád a respektovat mě. Je to pro mně ohromná výhra a i z toho, jak dlouho to trvalo si stojím za názorem, že chrt není v žádném případě pes pro začátečníka, který nikdy neměl psa, nebo neví, jak se k němu chovat.
Svipp si začal hodně dovolovat na raslíka Pontuse, máme i hodně zranění, které mu chrtík způsobil. Malí pejsci se ho bojí, jen se na ně rozeběhne, větší chytá za krk, pod krkem, vláčí s nima ve snaze si opravdu hodně drsně hrát...bohužel to většina psů nechápe a už vůbec ne jejich majitelé...košík nepomůže, Svipp začne psy valchovat pod tlapama, naráží do nich vší silou a hrozně ho to baví.
Tohle nevím jak odnaučit, takže zatím běháme jen se psama, které známe a víme, že jim tento drsný styl her nevadí. Pontus už má vyražené dva zuby, jak se snažil bránit, ale Svipp mu je mohutným nárazem omylem vyrazil. No prostě je to milej gaučák :-)

Co se týče výchovy chrta, kde většina majitelů zastává názor, že je to nereálné, nejsou k tomu předurčeni, stavěni, jsou svoji a nedají se cvičit, vychovat. Co jsem na facebooku vypozorovala, tak hodně lidí najde doma po příchodu z práce rozcupované věci, vyhrabaný koš, nebo psi jim kradou jídlo z kuchyňské linky. Myslím, že to je pouze o lenosti to chrta odnaučit, jde to velmi dobře. Jen to chce je zabavit, věnovat se jim a ne je nechat žít svým životem a ležet jen na gauči, je to škoda hlavně vůči těm psům.
Svipp je poslušnější než Pontus, perfektně reaguje na pozitivní motivaci, pracuje s nadšením, snaží se, strašně ho to baví. Učí se velmi rychle, srovnatelně s teriérem a rozhodně to není o tom, že bych s ním každý den několik hodin cvičila...Agility mu šlo pomaleji, ale teď, když už vím, jak na něj, že to opravdu není tak jednoduché, jako u teriéra, kde stačí motivovat na míček, ale zvládnu se naladit na Svippovo vlnu, hopsá přes překážky jedna báseň. V létě si vyzkoušel záchranařinu, jak vodní, tak v sutinách, naprosto perfektní!!! Zdaleka nebyl mezi posledníma, lidi hledal s nadšením. Aporty z vody po chvilce přemlouvání tahal také. Ve stopování nezůstal zdaleka pozadu, perfektně se soustředil.
Po posledním výcvikovém víkendu mi bylo řečeno jako pochvala, že Svipp pro mně opravdu udělá co mi na očích vidí, snaží se vyhovět mi (což je pro mně opravdu výhra se psem, kde mě každý přesvědčoval, že vycvičit NEJDE), nicméně že neumí sám přemýšlet, že pouze čeká, co mu řeknu, aby udělal, ale samotného ho nic nenapadne. Byla to pro mně výzva, u které jsem si řekla, že jestli to Svipp zvládne, tak veškeré řeči o chrtech jsou lež. Začala jsem dělat s tupounkem shaping, to jest cvičení, kde pes musí sám vymyslet, co po něm páníček chce a pouze ho navádím pochvalami, když mnou vymyšlený cvik udělá, nebo se k němu svým chováním alespoň přiblíží. Začala jsem jednoduchou věcí, ťuknutím čumákem do předmětu. Svipp to pochopil během minuty, začal okamžitě nabízet cviky, ťukat čumákem přesně tam, kam měl. Oproti raslíkovi, který to pochopil až za dva dny, je opravdu šikula. Teď, kdykoliv vidí, že jdeme cvičit, běží nadšeně za mnou a celé cvičení mu mrská ocas :-).
Na to, jak mi všichni tvdrili, že jsou chrti hloupí, jsem se přesvědčila, že to vůbec není pravda. Jen to opravdu není pes jen tak pro někoho, je to složitá povaha, velmi citlivý pes a já jsem ráda, že jsem přišla na to, jak s ním pracovat. Mrzí mě, že není víc lidí, kteří by zkusili s chrtem dělat něco jinýho, než s ním jít na deset minut okolo baráku a nechat ho ležet na gauči. Je to velká škoda, když vidím, jak to Svippa baví a je šťastný. Ale hold je to každého volba a chápu, že na to každý nemá ani energii, ani čas a ani tu správnou povahu a talent. Nicméně alespoň něco málo práce, pozornosti a cvičení, si chrti opravdu zaslouží.
Bude je to bavit, vytvoříte si lepší vztah a Vás bude hřát dobrý pocit, že jste se psem alespoň něco dokázali. Věřte, že není krásnější věc, než když pes s nadšenýma a svítícíma očkama čeká, co budete dál dělat, jestli se přetahovat, cvičit, nebo si hrát venku ;-).

To je asi tak vše, co jsem měla na srdci. Svipp všechny zdraví, vzkazuje, že se má výborně a že se na Vás na všechny těší třeba zas na nějakém srazu a já se k němu s tímto připojuji:-).

(některé fotografie jsou vypůjčené :-) )