Benitka

Krásné ráno z Benitkova!

Od našeho posledního povídání uplynul již nějaký ten pátek (a svátek) a hlásíme se zas... a znova... V předchozích příbězích jste se dozvěděli, jak to bylo s Benitkou a jejím trápením, jak to bylo a jak to je s divokou Irkou Jessie a v neposlední řadě i to, jak spolu ty naše holky koexistují. Věnujte mi chvilku času a já Vám povím, co nového u Jessiekovců v Benitkově!

Je právě tolik, kolik je (8:57 am) a naše holky mají hlubokou půlnoc. S drobnými pauzičkami spí už cca desátou hodinu. Jsou unavené, chuděrky se o svátcích taaaak nadřely :-) Ale byly šikovné, u Jessie se to dalo předpokládat, většinu "nových" věcí zvládá bez mrknutí oka s přehledem a  s grácií Jessice vlastní. U Benitky, jak si jistě můžete domyslet, to tak hladce nejde, nicméně naše blonďatá dlouhonožka zpravidla naprosto popře veškerá naše očekávání, kdy s jistotou dopředu "víme", jak Beni bude reagovat a jak se jí to ono bude či nebude líbit. A Beni jakoby to věděla a vždycky, potvůrka, udělá pravý opak :-) Už jednou nás takhle grandiózně překvapila a to tehdá, když jsme si byli pro divošku (rozuměj Jessie) ve Vanovicích - týden jsme si lámali hlavy nad tím, zda je vhodné Beni brát s sebou a vystavovat ji tak enormnímu stresu, když moc dobře víme, jak je na tom, nebo ji raději máme nechat doma v klidu odpočívat a zahřívat pelech. I tak jsme se rozhodli to risknout a Beni vzít s sebou a šikulka nám vyrazila dech - bez kolotočů a úskoků pobývala mezi spoustou neznámých lidí, kamarádila se s ostatními chrťáky, byla zkrátka nad očekávání skvělá (z našeho pohledu, z pohledu ostatních tehdy zúčastněných to pravděpodobně byl jeden z největších přítomných ustrašenečků) :-) I teď nám tedy panenky vyrazily dech tím, jak bravurně zvládly vánoční náležitosti a rozruch a tak všechno... Ale vraťme se o kousek zpět, tak zhruba o půl měsíce až tři týdny... Stala se nevídaná věc - naše miloučká Jessie, skvělá učitelka mimochodem, naučila Beni další chrtí kousek :-) Benitka, po měsíčním obcházení a velikém chtění, se osmělila a jednoho dne si hupsla na sofa (na rozložené sofa, ze kterého se tak stala  chrtí postel). Třikrát hurá, naše Beni je opravdu chrtice :-)) Postel teď tak miluje, že v ní tráví veškerý čas doma, nejlepší to prý je, když má pod sebou dva polštáře a nikdo jiný na posteli není :-) Když tu a tam do peřiny hopne Jessie, ta hodná Benitka ji tam toleruje, jakmile ale Jess obsadí Benidlu polštáře, Béňa si protestně lehne na zem vedle postele a trucuje :-)) Jessie, ta má jiný pelech v lásce. Není to postel, není to ani měkoučký pelíšek hned vedle, je to Benitina zlatá klícka, kdysi "dávno" řešení Benitčiny nemalé separační úzkosti. Ona to ve skutečnosti není klícka, je to veliká klec, takový malý 1+0 byteček, s vyvýšenou podlahou a vysokým stropem :-) Jen poznámka - Jessie tam chodí naprosto dobrovolně, udělala si z toho své "místečko"! Tak se holky pěkně podělily, Jess občas Beni v posteli navštíví, Beni klícku s radostí přenechala Jessice.  Dokonce jsou holky tak šikovné, že si umí stlát a když jim přijde, že pod sebou mají moc uklizeno, ustelou si deky, peřiny a polštáře na pořádnou hromadu a tam se teprve uloží :-)

Pro Benitku bylo zabydlení se opravdu obrovský pokrok, do té chvíle se doma téměř nepohybovala, vždycky po procházce se honem honem zastrčila do pelechu, který jsme uložili mezi křeslo a stěnu, bylo tudíž ohrazeno a Beni se tam cítila dobře a do dalšího venčení nevylezla. Ne že by to teď na posteli bylo nějak zvlášť jiné, ale už neleží schovaná, je všem na očích a tím pádem zranitelnější a zvládá to skvělě. Nebojím se říct, že je to jediné místo, kde se v domě cítí bezpečně a jistě. Tak konečně aspoň něco :-) Dnes je to přesně dva měsíce a dvacet dní k tomu, co je Beni Doma a my se radujeme z toho, že se na nějakém místě cití dobře :-) Budiž to útěcha pro všechny nové "rodiče", kteří si zoufají, že jejich drobek není tak uvolněný a veselý, jak ostatní píší... Vše je o čase a o naší/Vaší svaté trpělivosti :-) 

Ale nemáme jen Beni, tak mrkněme i na to, jak se daří Jessie - Jesska je bezvadná, je to bezproblémová mladá greyka, naše rozpustilé miminko :-) Od prvního dne je tu jako doma, žádné děsy, stresy, hnedle se tu zabydlela, moc jí u nás chutná a na nedostatek lásky si to naše mazlítko rozhodně nemůže stěžovat. Jeden malý problémek tu ale byl, Jessule si náramně libovala v loužičkování :-) Jako největší její pokrok bych tedy vybrala to, že se Jess naučila ovládat svěrače a když je to "nahnuté", přitetelí se a "řekne" si o propustku na zahrádku. Nechci to zakřiknout, ale funguje to stoprocentně ve dne i v noci! Jinak je to ňufka senzační, je děsně mazlivá, vyžaduje spoooustu lásky, člověka objímá, pusinkuje, nadšeně vítá, je prostě sladká :-) Když ale uzná, že má nedostatek lásky, umí si o ní náležitě urputně říct a taky když jí hladíte nevhodně, umí vás poopravit a vyvětlit, jak se to dělá spávně (Jessie miluje hlazení po hlavičce, takže vynaložíte-li velké úsilí k plošnému obsáhnutí celého tělíčka, vyvede vás z omylu a jemným stiskem vaši ruku navede tam, kam patří). Jen pozn.red. - "nedostatek lásky" u nás znamená, že zvířata nejsou ještě hlazením a ňufkáním nasycena:-) Co ještě říct k Jessie? - Miluje hračky a ráda si hraje, miluje jídlo a to úplně všechno, téměř bez výjimek (jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo, bychom tu měli - Jessie nešmakuje syrové masíčko) - lidské, kočičí, Benitčino, zkrátka všechno, jen né psí :-))) V soužití s kočičkama se toho také příliš nezměnilo, díky bohu, někdy si jich nevšimna vůbec, jindy kolemjdoucí číču olízne, jindy na ní vrtí chvostem a ráda by si pohrála :-) Jen sem tam, když kočičáci zlobí (vzájemně se pokouší, syčí na sebe nebo se honí), tak to Jess náramně zajímá a najednou si kocourka všimne a už už za ním běží (běží, ale né po chrtovsku, čili, jen se tak za ním vydá, tempo zhruba "z nožky na nožku"). Venku na zahradě je situace krapet jiná, tam jí kočičáci zaujmou vždycky a vydává se za nimi i nepatrně svižněji ;-) Pravda, jedna věc jí teda vytáčí pořádně - když se náš mourek Fanda vydá pod postel a něco si tam kutá. To holčička nese těžko a tancuje tu na posteli s hlavou zabořenou pod postelí, podupkává a štěká :-) Nepovolujeme pozornost (a pohotovost), nicméně i tak - vemte si, jak obrovské jsme měli štěstí - tři kocouři doma a ani jedno chrtidlo je nerdousí :-) Juch juch jupí jou!

Společný vztah obou děvčátek zůstává taktéž bez zásadních změn - doma nezájem, venku bok na bok a čmuchá jedna-čmuchá druhá, od včerejška synchronizují i čurinkání, jakmile se jedna nachystá, druhá se už už přidává :-) Vzájemný kontakt, který stojí za zmínku, je i ten, co probíhá při přípravě na vycházku - když holky balíme do kabátků a límečků a postrojků, Benitka si na Jessiin hřbet odkládá hlavičku a trpělivě čeká, Jessie zase na oplátku Benitce olizuje karabinu na postrojku :-) Někdy je ale tak urputná, že se Beni nakrkne a na Jessku zavrčí, ať už toho jako ko-neč-ně nechá :-) Doma pak Benitce krapítek s novým místem povyrostlo sebevědomíčko - když Jess hobluje kostičku, Beni na ní zavrčí a někdy i zaštěká, kostičku Jessce sebere a položí si ji vedle sebe :-) Beni totiž kostičky opracovává teprve od včerejška, do té doby jen myšlenka, že Jess kostičku hlodá a Beni ne, ji dokázala pořádně rozčílit (a to VŽDYCKY dostala každá holka kost svoji) :-) Mohlo by se tedy zdát, že role u nás doma jsou jasné, není tomu ale tak, na procházce, kdy se holky mění v uplně jiné chrtice, je to jinak - když holky na vodítku "loví" zajíce, kterého zpravidla první registruje Benitka, tu se Jessie rozčílí, že ho neviděla první a vrčí a štěká na Ben a rafne jí do krku :-) Beňa si to někdy nechá, když je ale příliš rozrušená, není výjimkou, že jí pořádně okřikne a Jessce přistane pohlavek :-)  

http://picasaweb.google.com/barinkova.lenka/ChrtiHolcicky?authkey=Gv1sRgCL3RyrHBjKSbNA#

Nebudu Vás mořit sáhodlouhým vyprávěním a raději si něco nechám na příště, pro dnešek tedy stačí. Před námi je další zajímavá zkušenost, Silvestr, uvidíme, co se u nás bude dít, podle "zkušebních" dělobuchů, co tu už občas nedočkavci odpalujou, to vypadá, že Beni bude statečná a nic zvláštního to s ní dělat nebude, zato Jess, ta má ze střílení a ran mu podobných opravdu hrůzu (že by bylo jasné, odkud pochází její kulovitá jizva na boku???). Vše se ale nějak zvládne a bez předchozích obav a strachu se nám snad podaří holčičky udržet v relativním klidu.

 Loučím se tedy s Vámi, holky stále tvrdě spí, Benitka na zádech, bříško vykulené a nohy za mým krkem, Jessie našponovaná jak strunka hned vedle nás, taktéž na zádech, s hlavou kdesi pod postelí :-))

A málem bych zapomněla - přejeme Vám šťastný nový rok!