Nový život...
Skype: Spojte se s námi
Benitka
(Autor blogu: Yvabenita | Zobrazit přehled článků blogu)Benitce
článek ze dne: 31. 01. 2018
Milá Benitko,
Je to už víc než rok .. neuplyne ale jediný den, aniž bychom na tebe nevzpomínali. Chybíš nám tak moc. Je toho tolik nového, co bych si přála, abys s námi zažívala. Bohužel čas, který nám byl s tebou vyměřen, byl zatraceně krátký.
Moje milá, královno našich srdcí, každou noc tě z okna zdravím tam za Polárkou, kde si snad štastně a spokojeně hovíš s ostatními přáteli z perrery v Cuenca.
Benitko, vzpomínám, když jsi přijela, jak moc to bylo těžké, pro tebe i pro nás, tvůj strach a stav, v jakém jsi byla, byl srdcervoucí. Nečekali jsme to.
Ušli jsme dlouhou cestu, nelehkou, ale společně jsme se dokázali sžít a co víc, bezpodmínečně se milovat a jeden druhého ve smečce ctít. Mnoho jsi nás naučila, nejen o sobě, ale i o nás samotných, objevila ses v našich životech a zamávala jsi s nimi, v tom nejlepším slova smyslu.
Byla jsi, jsi a vždy budeš právoplatným členem naší rodiny, možná proto dodnes tolik bolí, že už s námi nejsi.
Milovala jsi svou smečku. Milovala jsi svůj domov, po dlouhém váhání jsi pochopila, že je bezpečný, že v něm a s námi ti už nic špatného nehrozí.
I přes to, jak dobře jsme se znali, zůstalas nám zahalená tajemstvím, ta zvláštní nevědomost, kým jsi byla předtím a co se vlastně dělo, že sis s sebou (při)nesla tak zásadní šrámy, na těle i, a to především, na tvé vílí duši.
Nikdy mně nepřestane mrzet, jak malý kousek z tvého života jsi byla skutečně šťastná, přála bych ti mnohem víc, kéž by se tak někdy dalo začít znovu. Svůj život bych dala za to, aby tvůj byl lepší.
Zvláštní pouto je to, co mezi námi vzniklo. Ne jako mívá pes se svým pánem. Zdaleka ne. Slovy se to nedá vyjádřit, jakobys byla zakletá.. a bylo tam někde prostě mnohem víc, než jak se to zdálo.
Bylas tak silná a statečná, od první do poslední chvíle. Kdejaký člověk tolik v sobě nemá, kolik ty jsi měla a (s)potřebovala. Kdybys byla ženou, chtěla bych být jako ty.
Náš poslední den nezapomenu, bylas tolik nemocná a slabá, ale bylas úžasná, tušila jsem, že se to blíží, ale nechtěla jsem si to přiznat. Odešlas pokojně a klidně, bděla nad tebou tvá milovaná Máma.
Benitko, dnes je tomu víc než rok a mně se stále koulí po tváři slzy jako hrachy. Pořád to bolí a nikdy nepřestane. Živě tě vidím před očima a cítím poslední dotek, byl jiný než vždycky, bylas už daleko, ale musela jsem, naposledy.
Naše milovaná, spi sladce a opatruj se nám tam, věřím, že už je ti zase krasně. Kéž se zase jednou shledáme.
Navždy tvoje Rodina
P.S. Mám holčičku, malinkatou, často ji o tobě vypravim, má v postýlce svou malou Benitku v pruhovaném svetříku. Takovém, jaký jsem já nosila celé ty roky na procházky s tebou a takový, v jakém jsi odešla na svou dalekou cestu. Jak moc mě mrzí, že jste se minuly...
L
Komentáře k článku
pro Benitku a Yvonku
(anonym, 04. 02. 2018)Milá, milá Yvonko, to ani nejde, aby člověk neměl slzy v očích, když čte tyto řádky. Moc jsem s Tebou a Benitkou celý příběh prožívala. Za sebe, člověka, který je miluje, který už také milované chrty ztratil, za nás všechny od Chrtů v nouzi, kteří ví, kteří znají životy s nimi. Moc moc Ti rozumím. Ani já nemám den, kdy bych si na ty mé nevzpomněla. Obohatili a obohacují nás neskutečně. Zdravíme je tam za Polárkou společně, Yvonko. S úctou Kája /s Wingsíkem, Ladynkou, Coďulkou/..... a Brendíkem a Katy
pro rodinu Benitky
(Olga, 09. 02. 2018)Již dlouho jsem nečetla tak krásný dopis,( ale i všechny předchozí). O veliké lásce, odvaze, soucitu, ušlechtilosti. Zároven však i racionalitě a opravdovosti. O krutém osudu pejska kde jsou vini lidé. Když vidím Benitku se štěnátky v té jímce... Ale našel se člověk který jí pomohl. Kéž by takových lidí bylo víc! Dovolím si napsat, cítím to stejně,holčička a malá Benitka v postýlce... S úctou k Vám, Olga
P.S.Že přijede pejsek, který rád papá, gaučuje a je "v pohodě"? U nás byla realita ale úplně jiná.
Poděkování
(Yva, 11. 02. 2018)Moc vám děkujeme....Kájinko, Ty víš, že vím a já vím, že Ty víš...Tvá láska k těm, kteří dostali novou šanci ve chvílích, kdy už neměli takřka žádnou naději, je veliká, neobvyklá, opravdová, nádherná....Olinko, jediné štěňátko z Benitčiných 8mi narozených nepřežilo, Jedno jsme jí tenkrát chtěli vzít také, naší blonďaté mamince. Nedostali jsme šanci. Děkujeme, ve Vašem psaní je láska a porozumění. Teď s námi žije Henriček a Jessie. A jedna galga teď oslovila naše srdce ( je tolik Benitce podobná ), pokud vše klapne, čeká ji u nás domov....jednou zase o nich všech napíšeme....<3 Mějte se krásně
Pro rodinu Benitky
(Olga, 13. 01. 2019)Dnes ve 13:30 zemřel po zlé nemoci Finn,, Moje veliká láska. O.
Napsat nový komentář
Aktuálně
Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)
