Nový život...
Nástěnný kalendář vznikl ve spolupráci se Základní uměleckou školou Vranovská v Brně. Škola v roce 2024 oslavila již 100 let od svého založení. V současné době nabízí vzdělávání ve 3 oborech - výtvarný, hudební a taneční. Focení probíhalo se svolením paní ředitelky Mgr. Bronislavy Schoříkové na zahradě ZUŠ a děti se zde prezentovaly nejen ve svém uměleckém zaměření, ale i dalších mimoškolních aktivitách a zájmových činnostech. zusvranovska.cz
Fotky vytvořil mladý fotograf Pavel Hermann z Moravského Krumlova. Miluje zvířata, pohyb a dobré lidi. Proto zvířata také často fotí. Jak sám říká: "Zvířata nám mnohdy ukazují, co je v životě opravdu důležité. Často nám na naší cestě dělají společníky spoustu let a zažívají s námi šťastné i smutné chvilky." Sám má pejska, křížence středního vzrůstu Buddyho, který mu je skvělým parťákem. Fotografovi patří náš obrovský dík za čas, energii, trpělivost a preciznost, kterou nafocení kalendáře věnoval. facebook.com/hermiphotofotograf
Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z vašich rodinných archivů. Za vynikající spolupráci na vzniku kalendářů děkujeme grafičkám Pavlíně Tesařové a Leoně Černotové.
Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč.
Cena stolního kalendáře ve formátu A5 je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za dopravné a balné, která je ve výši 90,- Kč.
Kalendáře budeme distribuovat prostřednictvím Zásilkovny. Nepotřebujeme tedy vaši doručovací adresu, stačí si níže vybrat výdejní místo, které máte nejblíž a které vám nejlépe vyhovuje pro vyzvednutí balíčku.
zasilkovna.cz/pobocky
Objednávky s typem kalendáře, počtem požadovaných kusů, vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem
zasílejte na chrtiaukce@seznam.cz.
Objednávat můžete za 3, 2, 1... TEĎ! 🙂
Nový život...
Žily byly jednou dvě chrtice....
Dlouhá léta o sobě neměly ani ponětí a přesto dnes mají mnoho společného.
Jedna je Španělka, z honosně nazvaného společenství Kastilie-La Mancha, z provincie i města jednoho jména - Cuenca. Město je to půvabné, malebné a samotným španělským princem oblíbené, jednu vadu na kráse ale má... Místním chybí něco tam, kde ostatní mají srdce.
Druhá, o chlup mladší a životem méně ztrápená, pochází ze země zelené, studené, ze země Svatého Patrika, tedy z Irska. A jako v případě horkokrevných Španělů, i Irové mají jeden nezanedbatelný deficit...
Jak jste se již dozvěděli z mého předešlého povídání, osudy těchto dvou dam (spíše tedy jedné dámy a jedné slečny) je po neskutečných martyriích zavály na místo zcela jiné, jediné a pro obě společné. S laskavým dovolením čtenáře povyprávím dnes něco o tom, jak to vypadá, když se španělská krev "smísí" s irskou :-)
Benitka, jak už jistě víte, je u nás toho času téměř dva měsíce. Protože s Benitkou to nen jednoduché a její dušička je nemálo pochroumaná, před necelým měsícem jsme za vlastní přijali, jak to říct, "posilu" a "naději" v jednom, naši neposednou Jessie. V dobré víře, že to je přesně to, co Beni potřebuje, jsme jakékoliv obavy a nejistoty odsunuli stranou a směle se pustili do dalš adopce, aniž bychom tušili, jak to vůbec budeme zvládat a jak moc s našimi životy adopce zamává. Pro Jessie jsme si jeli 12.11.2010 v pátek ve večerních hodinách a trošku "na risk" jsme s sebou vzali i Beni. Vzali jsme j i přes to, že jsme moc dobře věděli, že má hrůzu z (cizích) lidí, že změna prostředí pro ni bude spíše zátež a že zkrátka její skvostná hlavinka na takové akce není vůbec připravená. O to větší bylo naše překvapení (nejmilejší ze všech milých), jak to naše ňufka úžasně zvládla. Nechala se hladit, dokonce SAMA vešla do místnosti plné lidí a spokojeně pochrupkávala v pelíšku s čupr Blackym v zádech... "Starou" Beni nechala (aspoň na těch pár hodin) odpočívat doma. Chtěli jsme totiž oběma panenkám "dopřát" být spolu od té nejprvnější vteřiny, zvyknout si na sebe co nejrychleji a šťastně a spokojeně spolu od začátku až na věčné časy "vegetit" :-) To bychom nebyli my (všichni, pejsky nevyjímaje), aby vše poběhlo malinko jinak :-) Benitku náramně zajímali všichni ostatní drahoušci, ať už čerstvě dorazivší nebo místní nebo "doprovodní" (=pejci čekající na nové dušičky s jejich majiteli :-P), více pejsci než fenečky, z nových nejvíce Digby a okatá princezna Sally, z místních bělounký Albi, kterého jistě poznala z časů dřívějších z perrery ;-) O fešákovi Blackouškovi netřeba vůbec hovořit, ten Benitce učaroval natolik, že spolu drahný čas sdíleli jeden zapůjčený pelech :-) Sotva Jessie vyskočila z auta (po úvodním "nachlemtání" se vodou) hned se dopajdala na dvůr a tetelila se na každého okolo stojícího cukrouška (aby nedošlo k mýlce, myslím tím pejsky :-P), jen o jednoho nejevila zájem vůbec žádný... Otázka pro bystrého čtenáře - Kterýpak to asi byl? :-)
Tři-dva-jedna-konec hlasování a správná odpověď je... B-E-N-I-T-A :-) Ale pozor, (ne)zájem byl jasně znát i ze strany druhé, tedy od Benidla směrem k Jessie :-) Výborně, pro začátek velmi dobré:-) Naložili jsme si obě holky do auta, Beni, jakožto "starousedlík" šla první, Jessie, jakožto nováček a nemotora musela být připostrčena, aby nám do vozu vůbec nastoupila. Cestou domů a dlouho i doma Benidlo předstíralo, že vůbec žádná Jessie u nás není, že se vůbec, ale vůbec nic nezměnilo :-) Jessie až tak netečná nebyla, doma šmejdila, všechno prozkoumávala, všechny oňufávala, ale Benitku dvakrát neřešila. Jediné, co Benitku na celé nově nastálé situaci zaujalo, byl nový pelech, který byl původně pořízen pro Jessie, který však ale Beni shledala měkkčím a pohodlnějším, než byl ten její a využila toho, že Jess se zabydlela v peřinách na sofa a nenápadně, nevtíravě se uložila do něj :-) První dny probíhalo vše v podobném duchu, jediné, kde se věci měly trochu jinak, je procházkování... Tam holky vynaložily veškeré úsilí ( a doteď to dělají) k tomu, aby pokud možno šly bok po boku... doslova spíš bok na boku :-) Mírnou komplikací bylo, jest a bude Jessinky svižné tempo, Beni chodí chodí spořádaně z nožky na nožku, jako pravá dáma nebo, chcete-li, parkurový koník. Jessie naproti tomu pořádá závod s větrem, s tím, kdo ji venčí nebo prostě jen tak pořádá závod, tečka :-). Sjednotit tak krok a jít "bok na boku" je trošku nadlidský (i nadchrtí) výkon. V domácím prostředí Jesska Benitinu existenci registruje především díky faktu, že Beni má stále potíže se sebesycením a tak podle hesla "kdo dřív příjde, ten víc sežere" Jess pořádá i Benitčiny porce :-)
A tak dny plynuly a stejně "rychle", jako se u nás Benitka uvolňuje a zabydluje, tak se i Jessie s Benitkou pomalu na sebe fixují. Jessie Benitku sem tam opusinkuje, často se po ní válí na jejich psím letišti, objímá, strká do ní, očichává a tak dále, Beni, protože je hérečka, dělá, že jí to nechává naprosto chladnou, ale na procházku bez Jessie už nevyjde a když děvčátka připravujeme na venčeníčko a obě jsou již fešně oblečené a nastrojené a čekají jen, až se jejich člověk obuje, v tom si z ničeho nic Benitka odlož svou hlavu plnou starostí ;-)) uloží Jessience na hřbet... a trpělivě čeká :-)
Jak je ta naše Beni dospělejší a moudřejší, s nepochopením a s úžasem často sleduje, jak Jessie trhá plyšové hračky, jak poskakuje za míčkem, jak dovádí a jak se raduje z ničeho. Tohle Beni nejde, možná ani nikdy nepůjde, ale je rozkošné, jak do sebe nechá šťouchat a narážet a packovat, když Jessie v zápalu hry nemotorně rozhazuje tlapama :-) Občas si holky závidí pozornost nás, jejich lidí, ačkoliv se sebevíc snažíme ji dělit rovným dílem, jenže Jessie, ta se tuze ráda tulí a Beni si o lásku říká nenásilně a nenápadky a neumí nás zmydlit packama jako Jess, abychom si ji, laskavě, všímali :-))
Holky spolu mají "odžito" bez pár dnů už skoro měsíc a dá se říct, že už jsou dvojka nerozlučná, že i když jsou každá úplně jiná, tak bez sebe nedají ani ránu :-)
A přesně takhle nějak jsme si to představovali :-)...
Čas a vzájomná podpora tej skvelej dvojky spraví svoje.
Keď sa im toto podarilo za mesiac...tak čo bude ďalej...:)
Máte sa na čo tešiť...už budú iba kvitnúť pred vašimi očami...pevne verím, že Benitka časom všetko pochopí...aj naša Sadie sa otvárala dlhšie...ale prišlo to...verím tomu, že Benitka sa ešte aspoň trochu zmení...keď má takú skvelú učiteľku :)
Posielame pohladenie a pusinku na čumáčiky
i + Sadie
Pevne v to verim taky ac smirena s tim, ze Beni vzdycky bude trosicku jina :) Konec koncu, ma na to narok :))
Moc krásné povídání. Leni, vždyť my jsme přeci taky každý jiný, neopakovatelní, každá živá bytost. Oni jistě také, každá je svá. Moji taky - každý úplně jiní. Ale co mě zaujalo na těch krásných fotkách nejvíce je to, že Jess se klidně rozplácne na Beni, ale i Beni se pěkně na Jessince uvelebí
:) Jess s tim nema nejmensi problem, Benitka si ulozila hlavu na Jessicu teprve minuly tyden :))
Opravdu krasne povidani, ctu to uz potreti, a pokazde me to dojme ... A na tech fotkach je to krasne videt, jak se Jess po Benitce bezostysne vali a ta si to necha trpitelsky libit, a pak jen ta predposledni fotka, kde si Benitka decentne odlozi hlavinku na Jess, proste nadhera.
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)