Nový život...
Nový život...
Pokud jste četli naše vyprávění o tom, jak to bylo s Benitkou, můžeme směle pokročit k příběhu jinému, který s tím prvním ale náramně souvisí!
Netrvalo nám dlouho přijít na to, že jediná možnost, jak Benitce, která zřejmě s lidmi sama nikdy nežila a její sladká hlavinka nebyla schopná si na to zvyknout, pomoci. Pořídit jí do party feňulku.
Tak, takhle nějak by to dávalo smysl... Kdyby to tak ovšem bylo :-) Ve skutečnosti to bylo trošičku jinak - Benitka ještě nebyla ani DOMA a nám už to zase nedalo a prohlíželi jsme CHvN a říkali si, že když už "máme" jednu Španělku, bylo by fér dát šanci i chrtidlu z druhého konce Evropy, z Irska. Do oka nám padla Jessie, greyhoundí princezna! 2,5 letá fenečka, která stejně jako její ostatní "kolegové" z nabídky ChvN měla v životě štěstí pomálu. Jessieina anabáze je maličko jiná, než ta Benitčina, Jessie byla v Irsku připravována na svou běžeckou kariéru, byla tedy závoďačka... Jenže! Jak už moc dobře víme, to pejskovi nezaručuje slávu a šťastný život na věky věků, ale jakousi jistotu, že dřív nebo později ho rozhodně nečeká nic pěkného, ba naopak, dřív nebo později mu půjde o život! Dobrá duše Jennifer, "obdoba" španělské Pilar, se objevila na scéně přesně ve chvíli, kdy se naše malá milá Jessie octla, coby nepohodlná, v dog poundu a čekala na injekci. Původně se Jessie nejmenovala Jessie, její dřívější jméno však neznáme. Dog pound podle jejího tetování vystopoval původního majitele. Ale k "velkému" překvapení, takovýto majitel už dávno neexistoval. Slehla se po něm zem... Nicméně Jessie se díky Jennifer blýsklo na lepší časy, Jennifer, kterou sice určitě všichni znáte, ale jen pro připomenutí, je nesmírně hodná mladá paní, která věnuje svou energii a lásku pejskům v podobných situacích, jako byla Jessie, nejen chrtům, zkrátka kde se v okolí irského Kells octne pejsek v nouzi, tam se objeví Jennifer a udělá, co může, poskytne drobkům dočasnou péči než se pro ně najde rodinka napořád. Jessie se spokojeně zabydlela, rozdávala pusinky, dělala Jennifer radost, náramně se lepšila. Ale protože to je malá neposeda, dnes se již vůbec nedivíme tomu, že si to naše nemehlo zlomilo levou zadní... Ano ano, tak, zde je prostor pro připomenutí našeho rodinného "super sized syndromu" - když se do něčeho pustíme, tak je to s pořádným cirkusem okolo, ze zásady nikdy ne hladce :-) Jessie teda již byla "předběžně naše", když tu se objevily komplikace. Ve zoperované nožičce má Jessie kovovou destičku a co čert nechtěl, vyskytla se jí tam infekce! Nevypadalo to vůbec dobře a dokonce se operovalo i s možností, že Jessie budou muset nožičku amputovat. I přes nejlepší péči, kterou Jenni Jessie poskytla, to zkrátka ještě nebyl konec... Long story short, vše dopadlo dobře, Jessie má všechny čtyři pohomadě :-) Pomalu je beruška připravena na cestu DOMŮ!
Co se mezitím dělo doma? Je tak nějak polovina října a my bojujeme s Benitčinou nedůvěrou, strachem a vzpomínkami na Španělsko a... (TEĎ teprve se sem hodí ta věta, kterou jsme náš příběh začali) netrvalo nám dlouho přijít na to, že jediná možnost, jak Benitce, která zřejmě s lidmi sama nikdy nežila a její sladká hlavinka nebyla schopná si na to zvyknout, pomoci. Pořídit jí do party feňulku. Měsíc do příjezdu Jessie se zdál jako nekonečný, vkládali jsme do ní (možná až příliš) velké naděje. Tak konečně se přiblížil pátek 12.11.2010 a Jessie už byla nedaleko. Stejně jako před měsícem jsme vyrazili k Radušce, kde mělo předání proběhnout, tentokrát ale v pozdně odpoledních hodinách. Opět jsme (opět kupodivu) přijeli včas, ale pesani zatím nikde. A ne zatím, ještě dlouho nikde :-) Znáte to, napětí stoupá... zima taky stoupá a tma padá na Vanovice... a konečně někdy okolo desáté večerní se otevřela vrata... A je to tadyyy :-)
Tentokrát je naše chrtidlo na řadě jako jedno z prvních, Jessie poskakuje v klícce, žádný uzlíček nervů, malý černý čertík, co chvilinku nepostojí a hned se hrne k misce s vodou :-) Už podle těchto nejprvnějších informací nám i vám bylo a je jasné, že Jessie je pravý opak Benity. Trošku se nám ulevilo, při představě, že nám přijede druhý takový ustrašeneček, nám žaludek dělal psí kusy ;-) Naložili jsme si fešandu do auta, s Benitkou, která byla ve Vanovicích s námi, si holky nijak zvlášť do oka nepadly, spíš tedy o sebe ani nezavadily :-)) Cesta byla dlouhá, holky naštěstí hodné, my jsme začínali znova pociťovat tu starou známou obavu - jak se Jessie, divoška greyka, snese s kocouřima klukama?! Nadějě, že to klapne jako s Benitkou, která se opravdu o kluky nezajímá, maximálně se zajímá jen o jejich misky s jídlem :-), byla mizivá... Vnitřnosti sevřené, Jessie poctivě přivázaná a jdeme to zjistit. Je to tu, první kocour... Ptáte se, co udělala Jessie? -Nic, mrkla na něj, zavrtěla chvostem a hrnula se na sofa :-)) Nerozumíme opravdu ničemu, ale kámen ze srdce nám spadl pořádný :-) Uvidíme, jestli jí to vydrží... První věc, co Jesska doma udělala, byl grandiózní skok na sofa na hromadu peřin :-) S Benitkou jsou holky opravdu jak černá a bílá... nebo čert a anděl? :-) Tady by můj příběh o tom, jak to bylo s naší Jessie, mohl skončit, protože problémy se zabydlováním v tomto případě nebyly žádné, Jessie je tu jako doma a dokonce to vypadá, jak kdyby tu byla odjakživa a Benitku jsme si přivezli teprve včera :-)
Jessienka je mazlinka mazlivá, rozdává pusinky, objímá tlapkama, neustále se dožaduje kontaktu, žere s obrovskou chutí (i kocouří i Benitčiny porce), je to malý divous a chvilinku nevydrží v klidu :-) Ale i ona má nějaké ty "památky" na nepěknou minulost, jizvy po těle, na boku "díru" snad od broku, nožičku pajdavou a někdy bolavou, na dušičce šrámů o poznání míň, než Beni, ale nějaké tam přece jsou (špatně snáší rány podobné výstřelům)... Ale jinak je to sladký cukřík, co si rád hraje a juchá a má radost ze života! Konečně i MY tak můžeme psát optimistické příspěvky a poznatky :-))
Třikrát hurá a o tom, jak se holky spolu mají rády, o tom zase příště!
Pac a pusu, holky z Benitkova/Jessienkova
Moji milí Benitko-Jessinkovic, jsem moc ráda, že Vaše krásné povídání už je také v blogu Vašich pejsků. Před chvíli jsem, Yvonko, psala něco k povídání Klárky k Delgiškovi, taky o tom, že příběhy Benitky a Delgátka jsou dosti podobné. Jsem moc a moc ráda, že tam někde se rozhodlo o tom, že budou spolu právě tyto dvě feňulky Benitka a Jessinka. Tam někde.....přesněji ve Vašich srdcích. Věřím, že to opravdu bude pomáhat Benince více a více, že časem bude její hlavička jasnější a to zlé se bude postupně vytrácet. Moc a moc Ti Yvonko fandím /samozřejmě i rodince/, máte nádherné holky a bude více a více těch krásných okamžiků, kdy uvidíte, jak se mění před očima. Pusinu feňulkám. Kája s ....vlastně taky trošku oheň a voda L+W, nebo přesněji ohňovoda a vodooheň
Děkujeme moc :)..Kájinko, Tobě za všechno pěkné, cos nám za tu dosavadní dobu našeho soužití s dlouhonožkama už napsala..Terez, Ty víš, že není těžké tyhle bytosti milovat, těžké je v nich číst. Benitka, to je hodně smutná kniha, ale zdá se, že navzdory tomu ten příběh může mít dobrý konec.A když je z té knížky někdy člověku těžko, pak stačí zalistovat v knížce s názvem Jess, to se člověk může s úlevou zasmát :))..a obě dohromady pak vytváří rovnovážný stav..
Rovnovazny stav... to je presne to ono :-)!!! Koncem tydne snad jeste prihodim, jak ty nase dve chrtice (kdysi v nouzi) existuji spolu navzajem :-) Stay tuned a za pochvaly uctive dekujeme:-)!
Krasavice na první pohled. A je na ní vidět, že si užívá velmi přátelského prostředí. Opravdu nádhera koukat na tyto fotky.
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)