Benitka

Benita znamená "blessed", tedy požehnaná... Zároveň ale i prokletá. Jak to bylo s naší Beni a o tom, že "požehnaná" i "prokletá" se jí týká, tak o tom Vám teď něco málo povím!

V nabídce na chrtivnouzi.cz byla akutní. Sluníčková blondýnka z perrery v Cuenca s bílým čumáčkem. Skvostná! To, jak nelehké bylo vydobýt Benitce šance na život v novém domově, to, jak nám to nedalo spát a jak nás to trápilo, to je, moji milí, zcela jiný příběh a tomu se teď věnovat nebudeme :-) 

14.srpen 2010, datum, které jsme se smíšenými pocity a napětím očekávali. Naše Beni měla dorazit do Česka. Jaké to bude? Jaká ONA bude?... A zvládneme to vůbec?! O ledasčem jsme byli poučeni a na spoustu věcí skvěle teoreticky připraveni (prakticky taky, kompletní výbavička na Beni doma čekala už nějaký ten týden). O Benitce jsme toho ale moc nevěděli. Prozradím Vám jednu věc, takovou specialitu naši (takové normální) rodinky - víte, my když se do něčeho pustíme, tak to vždycky stojí za to :-) Máme to všechno takzvaně "super sized"! Ano ano, správně, jak pozorný čtenář jistě tuší, ani adopce neproběhla "hladce" :-) Lucinka volá pár dní/možná snad týden/deset dní před... Benitka nepřijede, v perreře není sama, má v bříšku 8 malých neposedů! Pro běžného psíčkaře radostná zpráva, pro Benitku v perreře velký problém a značná komplikace. Kam s ní, co se štěndy, jak to udělat, aby, pokud možno, všichni vyvázli živí a zdraví?... Benitku se podařilo umístit k veterinářce, tedy mimo perreru a její šance tak nepatrně stouply. Miminka jsou na světě, je jich osm, jsou bílá, některá mají sem tam na těle tmavě hnědý flíček. Krásná jsou, nepochybně, po mamince! :-) Radost ale netrvala dlouho, první čtyři bobánci umřeli :-( Ale to se přece stává i feňulkám tady a kdekoliv jinde, ne vždycky přece všechna štěnda přežijou... Čas plynul, Benitka o zbývající děťátka jistě dobře pečovala a po-ma-ič-ku se blížil jejich přesun do Česka. Když tu v šestém týdnu Benidlo přestalo miminka kojit a malér byl na světě... umřela další čtyři mimča, nebyla ještě očkovaná a dostal je parvovirus, prevít jeden. Beni zůstala úplně sama... Kdesi ve stodole ve Španělsku...

Nové datum 1./2.10.2010? Čekání je nekonečné, Benitčin příběh jsme tu poctivě prožívali s ní. Měla jsem už tou dobou pocit, že je Beni nedílnou součástí našich srdcí (a naší domácnosti) už pěknou řádku let... A přitom jsme tu hromádku neštěstí ještě ani neviděli :-) "Cvičně" jsme jeli poobdivovat chrtí krasavečky a krasavice na setkání do Protivanova a naše těšení se vystupňovalo na míru již téměř nesnesitelnou :-)) Příjezd se tedy (kvůli tomu těšení, to totiž nejlépe dopadají věci, na které se u nás vůbec netěšíme :-)) a naopak) ještě o týden odkládá. Alespoň tedy budeme pro další podobné situace náležitě psychicky odolní :-)

9.říjen 2010, tak tedy do třetice... A snad už všeho dobrého! Venku je čerstvo, začíná podzim! O Benitce toho již víme poměrně dost, těšíme se na "pohodové a klidné" zvířátko, těšíme se na tu naši chrtí celebritu :-) 15:00, Vanovice u Radušky - jsme tu (kupodivu) včas, auto s pejsky dorazilo, pejci jsou připraveni "k rozebrání".  Benitka polehává v kleci, ouška smotaná, očka vykulená, sdíčko  až v krku... Nechce vystoupit. Lucky s Mílou ji vytáhli, rychle rychle jsme jí na krček nasoukali obojek a zapli jí na vodítko a šupky dupky na dvůr, aby bylo místo pro další vystupující a jejich rodinky. Jenže Beni nechce, nechce z auta, nechce na dvůr, nechce nic, jen pokud možno zmizet co nejrychleji co nejdál od všeho a od všech. Naše "pohodová a klidná" feňulka je jeden velký uzlíček nervů...  Ustrašeneček... Nechce pít, nechce jíst, není schopná udělat jediný krok. Jen odevdaně stojí, třese se strachy, stresem jí padají chlupy a stojí jako přikovaná (později tomuto důvěrně říkáme "zabejčení").  Tak tohle nebude úplně jednoduché, tohle nebude "gaučák", už teď je jasné, že Beni se bude vymykat všem našim teoretickým (ne)znalostem a přípravám... Tohle bude boj! Naložili jsme si Sluníčkovou do auta, zabalili do kabátku a vydali se na cestu. Celou cestu nezamhouřila očka a i když byla nejspíš strašlivě unavená, neusla ani na vteřinku, pořád všechno hlídá a kontroluje. Co kdyby náhodou... odněkud přišla třeba rána... Další překvapení, tentokrát pro nás spíš milé, bylo setkání s kocourky. Máme doma tři, jeden charakternější než druhý, všichni stejně zhýčkaní a rozmazlení :-) Popravdě, tohle byla jedna z našich největších obav - jak půjde dohromady lovecký galgo a tři kocouří kluci? Takže tři, dva, jedna... Nic!!! Benitka absolutně o kočičáky nejeví zájem... Za to kluci vypadají v tu ránu jako vyfoukaní difuzérem :-)) Nicméně na obezřetnosti neubíráme, nechce se nám tomu totiž přliš věřit! První noc jsme s Benitkou naspaly přesně dvakrát dvacet minut! Benitka valnou část noci trávila postáváním u vchodových dveří a doufáním, že se jí nějak, jakkoliv, podaří uprchnout. Nepodařilo, naštěstí! Pomocí jogurtu na prstu a všech možných tanečku, poskoků, úskoků, jsem Beni "vyšťourala" ze studené předsíně dovnitř do domu. Druhou půlku noci Benitka obíhala po spodním patře kolečka. Sotva zahlédla nějaký stín nebo zaslechla neznámý zvuk, už už startovala a byla k nezastavení! Při pokusu o krmení jsem taky přilíš úspěšná nebyla, z ruky nechtěla, protože nesnesla, aby se k ní někdo přiblížil, z misky žrala tak, že si nacpala pusinu granulema a utíkala do tmy do vedlejšího pokoje svůj "lup" sežvýkat. Do pelíšku se bála "nastoupit" a tak jen postávala a obíhala a tohle dělala téměř až do rána. Druhý den jsme se doma všichni do slova a do písmene vznášeli, protože jakýkoliv rozruch, pohyb, to vše znamenalo jediné - dokolečka dokola. Přiblížit se k Bendě bylo možné jedině tak, že jsme museli sedět/klečet nejlépe zády k ní a ona když se po drahné době osmělila, se přiblížila, ale jakmile se člověk otočil, že jí pohladí, následovalo co? -Důvěrně známé dokolečka dokola :-) A panečku se spánkem, s tím to bylo taky složité. Sluníčková nebyla schopna na chvilku vypnout a zdřímnout si, hlava jí únavou padala, ale Beni se vždy "vzchopila" a nedovolila si polevit pozornost ani na vteřinku. Takhle by se dalo pokračovat hodiny. Nejsmutnější na tom bylo a je, že to nebyla jen záležitost popříjezdových pár dní. Spoustu věcí, i když třeba ne až v takové míře, vídáme dodnes (k dnešnímu datu je u nás Beni bez pěti dnů dva měsíce). Naše chrtice, co byla kdysi nejspíš v pořádné nouzi. 

Na Benitku jsme zvolili novou taktiku - nevšímat si, nehladit, neňufkat, nechat prostě a jen  po našem boku existovat. Těžké, přetěžké to bylo, ale ovoce to neslo, Benitka se oťukávala sama, když měla chuť na pohlazení, tak si pro něj musela přijít a pak ho dostala. Ze všeho nejšťastnější byla ta naše beruška venku. Ale i tam jsme řešili nemalý a vůbec ne vzácně se vyskytující problém - bejčení. Bejčení jest, když se Beni z ničeho nic na procházce zastaví a nejde ani tam, ani zpět a stojí/bejčí. Deset minut. Čtvt hodiny. Půl hodiny. Klidně i hodinu... Obvykle na procházce směrem zpět domů. Takže opět přemlouvání, tanečky, poskoky, poponášení (pamlsky a dobrůtky u nás nefungují, Beni si z ruky nevzala lautr vůbec nic), no a při troše štěstí se Beni odbejčila a ušla 50m. A znova :-) Dnes nám to přijde komické, dva měsíce zpět nám do smíchu rozhodně nebylo! 

Kapitolku "separační úzkost" nebudu příliš rozvádět, ano, i tu jsme měli, nemalou, řešili jsme jí na pohled drasticky - klecí! Vypadá to hrozivě, zní to ještě hůř... Ale do jisté míry to pomohlo, respektive pomohlo to překonat nekonečné čekání do příjezdu naší nové naděje - druhého pejska, greyhoundí feňulky Jessie, která nám tento problém "vyřešila" nadobro.

Šlo to pomalu, šlo to ztuha, ale Benitka každý den udělá drobňoučký pokrok, který je třeba i stěží registovatelný, ale byl a když se takových naskládá víc, z Benitky je po dvou měsících tak tochu jiný pejsek. Zdaleka není vyhráno, Beni spoustu výše popsaného dělá dodnes, ale když je doma, je spokojená a je z ní cítit, že něco málo důvěry už nám svěřila a že si na nás zvykla a sem tam na nás zavrtí ocáskem a předvede nám "happy face"! :-) A za to všechno to stojí!

O tom, jak přijela Jessie a jak si spolu holky rozumí, o tom si povíme zase příště! :-)

http://picasaweb.google.com/barinkova.lenka?authkey=Gv1sRgCI7u4vHxzbnyPw