Kousek Španělska v našich srdcích

Co mám povídat o našich začátcích? Jistě je všichni znáte. Jen je to u nás možná o cosi divočejší, když už máme doma malé (nenechavé) dítko a velkou (rozmazlenou) psenu. :)

Suzitka k nám přicestovala ze Španělska, což vlastně znamená, že u nás zavládla nálada jižních zemí. Je u nás veseleji, všechno je divočejší a hlasitější. Kačenka ji přijala s nadšením vlastím pouze dítěti pejskařů, Suzitka se ukázala jako skvělá tetka a hned z první vysolila Kačulce úžasného hubana. Jenže pak se objevila na scéně Ganéška a bylo vymalováno. Nejprve si Ganéš chtěla očichat Suzu, ta na ni však cenila zuby. Pak se karta obrátila a po dvou hodinách prolézání bytu se Suza teda rozhodla čichnout si k té velké černé zadnici, jenže to už byla Ganéška uražená a cenila zuby ona. Prvních pár dní bylo ve znamení "vždy připraven". Nejednou jsem musela rozhánět psí výměnu názorů, a to by se i Desenský divil, čím vším můžete od sebe dva naštvané psy dostat. :) Pak kolem sebe začaly chodit, jako že nic (asi se jim nelíbilo to kvantum létajících předmětů) a teď už si společně přijdou pro pohlazení, aniž by na sebe vrhaly divoké pohledy.

Venku.... no, zezačátku jsem dostala od Suzy pěkný štípanec, když jsem ji nezachránila před hravou a rozlítanou Ganéškou. Ale teď už Suzitka vesele provokuje (protože ví, že se ke mě schoulí a Ganéška jí pak dá zase pokoj). Jediný problémek je stále v tom, že Suzitka venku pobíhá, čichá, shání informace, ale na ulevení si nemá čas... Takže standartně přijdeme domů a po deseti minutách máme někde hromádku. :D Ale už pochopila, že když už teda musí doma, tak buďto ke dveřím, nebo na balkon, což je více než skvělé znamení. Trpělivost přináší růže ;)

No a zážitky? Tak třeba jeden z posledních, kdy jsem dnes dělala na oběd bramborovou kaši, zazvonila máma, ať seběhnu dolů. Tak jsem si říkala, jojo, musím dát všechny věci na lince daleko od kraje, Suzitka se tam ráda rozhlíží po něčem k snědku... Všechno jsem posunula, doufala jsem, že dostatečně. Nicméně jsem po pěti minutách (nebo snad ani ne) došla domů a v chodbě ležely provokativně Ganéška a Suzitka nad oslintanou a okousanou kostkou másla, na které si společně zvesela pochutnávaly. A pak, že se potfory nesnesou! I z jednoho alobalu krásně jedly! :D

Teď už jen zbývá si přát, aby nebylo toho másla tolik, že bychom museli řešit průjem... A do budoucna zase spoustu krásných chvil s našimi srdíčky!