Mick

Tenhle článek výjimečně nebude o Mickovi, kterému tenhle blog patří, ale o jeho dočasném kamarádu Majorovi (přejmenován na Gary), protože bych ráda pověděla případným zájemcům o nosatého kamaráda o všech Garyho ctnostech i neřestech (ty si budu muset nejspíš vymyslet, protože je vážně zlatý :-)). Takže pěkně od začátku.

Celí netrpěliví jsme postávali a hypnoticky sledovali tu úžasnou bílou dodávku, která vyváží z Irska národní bohatství. Najednou se zvedla „opona“ a my ho viděli, byl hned dole, druhý zprava a zvědavě koukal na obecenstvo, které jeho a ostatní přišlo přivítat. Vystoupil první nosan a další na řadě byl náš Major, teď už Gary. Bála jsem se, že bude vystresovaný a nervózní, ale on nás rychle vyvedl z omylu. Po asi 5 minutovém čůrání začal prozkoumávat okolí, chvíli s čumáčkem u země, ale většinou s čenichem zdviženým k nebi, jako by nasával čerstvý vzduch nové domoviny. Zkrátka kromě asi třech kileček živé váhy mu nic nechybělo ;-) Když jsme přišli k autu, bylo evidentní, že necestuje poprvé. Hned naskočil na zadní sedačky a nonšalantně se uvelebil – asi chtěl udělat dojem. Brzy ho to ale přešlo a vyvalil se na bok jak široký tak dlouhý a celou cestu v klidu proležel. Po příjezdu domů se ještě vyvenčil a šupajdil ke vchodu. Pár schodů k výtahu vyběhl jak nic, ale do té divné mrňavé komůrky se mu moc nechtělo, nakonec přece jenom nastoupil, ale třásl se jak ratlík. Dneska už do výtahu nastupuje bez problémů ;-) Je to šikula. Doma způsobně povečeřel (na rozdíl od Micka, který vždycky chlemtá jak čuník u korýtka), uložili jsme ho do pelíšku, zhasnuli lehli a Gary byl v tu ránu na nohou, chodil, kňoural… Tak jsem ho asi 4x odvedla zpátky do pelechu, ale nakonec jsem mu pelech šoupla k nohám naší postele, Gary si spokojeně lehnul a až do rána jsme o něm nevěděli. Už jsem říkala, že je to zlatíčko? ;-) Další noc ale spal bez problémů na určeném místě. Druhý den po příjezdu proběhl seznámení s naším nepostradatelným členem domácnosti, který byl „na prázdninách“. Mick Garyho očichal s výrazem: „Hm a co jako?“, zato Gary vrtěl ocasem a byl nadšen – ostatně jako z každého psa, ať už malého nebo velkého, proto si myslím, že by společnost dalšího psíka v novém domově velmi ocenil.

Sečteno a podtrženo, „vyfasovali“ jsme do dočásku úžasného nosana, který způsobně chodí na vodítku, hygienu zvládá na jedničku (už se i koupal), miluje ostatní psy, rychle chápe, co po něm člověk chce a je opravdu neskutečně vděčný za každé pohlazení. Občas čekám, že se musí vznést, protože ten jeho ocásek se točí jako vrtule, ať už mě ráno vítá jako bychom se neviděli týden nebo při každé příležitosti, kdy se s ním člověk mazlí. Budeme moc rádi, když najde tu nejúžasnější rodinku, která ho bude opečovávat jako prince. On si to opravdu zaslouží :o)

(Jinak jsme z Frýdku-Místku, takže pokud by měl někdo zájem vidět Garyho naživo, není to problém ;-))