Tak jsme si dneska byli pro Micka. Musím říct, že se Mickovi vůbec nedivím, že se mu z azylu v Boskovicích nechtělo odejít. Jeho dočasná rodinka ("Boskovičáci" - dle Lucky 
) je naprosto skvělá a Mick si musel po příjezdu z Irska připadat jako v ráji Tímto bych jim chtěla moc a moc poděkovat za lásku a péči, kterou Micka zahrnuli 
a samozřejmě i za dárkový balíček, který dostal s sebou a měl z něj opravdu velkou radost 
Co se týče samotné cesty, která trvala zhruba 2 hodiny tak tu zvládl Mick dobře. Do auta se mu sice moc nechtělo a nejdřív jen postával (v kufru), pak jsme mu trochu sklopili zadní sedačku abych na něj dosáhla a už byl spokojený. Když vás někdo hladí, tak se přece jen spinká lépe
Když jsme dojeli, tak očůral každou kopřivu a pak hurá domů. Potkali jsme i kočičku, která se sice radši vzdálila, ale Mick se na ni stejně jen kouknul a nijak nereagoval. Do výtahu se mu moc nechtělo a byl rád, když z něj mohl vystoupit. Doma všechno zkontroloval a když jsme mu rozbalili dáreček od "boskovičáků" a dali mu kartáček na kousání tak ho popadl a už byl v posteli. Odtamtud jsem ho vykázala do patřičných míst - jeho pelíšek- tam jsem mu dala i kartáček, Mick ho popadl a šup s ním zase do postele tohle na mě zkusil asi 3x, ale pak se uvelebil v pelíšku a hryzal a kousal... Pak povečeřel a spokojeně se uvelebil v pelíšku. Takže teď chvíli spinká a chvíli kouká jak datluju do notebooku a už bych toho prý měla nechat, protože ho to ruší 
Takže pokračování příště a až budeme mít fotky, tak je samozřejmě přidáme
A ještě jednou díky Boskovičákům, Mick posílá pusu
