Blue (Blue Tango), nyní Speedy

Je až k nevíře, kolik lidí nás od té doby, co máme Speedyho, oslovilo na ulici. Stále slýchám to samé - "ten je nádherný, no tak ten je opravdu nádherný!" (od té doby, co jsme přijeli z Prahy domů - "Kristýnko, no konečně ho taky vidím, oni tu o něm všichni básní!") apod. Jsem samozřejmě ráda, ale v duchu si občas říkám, že by bylo vtipné nahrát některé lidi na diktafon a potom jim to pustit, asi by se sami divili, co říkají Tak takový vliv má náš pejsek na lidi :-).

Potěšilo mne, že poměrně dost lidí má o situaci dostihových chrtů v Irsku a Británii ponětí. Jedna paní - skorosousedka - dokonce o adopci vážně uvažuje, už mě vyslýchala

Veterinář

Speedy dostal injekci, protože mu paní veterinářka něco odposlouchala na průduškách. Dva dny musel být v klidu, jinak je v pořádku.

Kočky

by nám Spíďák nejradši ulovil. Když je spatří, tak se postaví do pozoru, můžu mu před čumákem mávat třeba věncem buřtů a prostě nereaguje. Kočičky máme venkovní, takže když je Speedy na zahradě a hrozí, že by nějaká čiči mohla přijít, tak má pro jistotu košík. Naše kočky jsou sice pomalé, ale ne úplně hloupé - rychle pochopily, že mají obývat vyšší místa (střecha, strom), když je  pes na obzoru.

Ostatní pejskové

Stále bojujeme, snažím se být v klidu a mluvit na něj jakoby se nic nedělo když na nás někde štěká pes.

Byli jsme na procházce se dvěma greyhoundy (Tiger a Danny). Když je Speedy spatřil, tak se stalo něco, co nikdo nečekal - vylekal se jako kdyby uviděl jiného velkého psa. Po chvilce obcházení z větší vzdálenosti a následnému přibližování se vzájemně očuchali a pak  šel Speedy už v klidu s nimi, dokonce se o sebe i opírali. Má problém asi s prvním

kontaktem - když pozná, že mu pes nic neudělá, tak se uklidní.

Vyloženě se bojí větších (rozuměj stejně velkých či těžších) psů. O malých upřímně moc nevím, co si myslí. Když nějakého takového vidí, tak zbystří, někdy je nervózní, někdy mi zase přijde, že sám neví, co dělá. Příklad: potkali jsme na procházce mini yorkšírka, který byl také na vodítku s paničkou a Speedy začal vrtět ocáskem, zrychlil, ale zároveň uhýbal bokem do strany a nakonec to završil tím, že začal štěkat. No chudák yorkšírek se celý rozklepal. Možná to byl náznak hry, ale cítila jsem v tom i špetku opatrnosti.

Uvažujeme o cvičáku, bohužel teď nevím, jak na tom budeme s časovým rozvrhem, takže těžko něco teď plánovat na delší dobu.

Napadlo mě, že by možná bylo dobré zajet do útulku a poprosit tamní pečovatel, jestli bychom mohli vyvenčit nějakého nekonfliktního pejska a pěkně pomalu a v klidu ho se Speedym seznámit.

Tak nám držte pěsti a tlapky,

Kristýna a Speedy