Blue (Blue Tango), nyní Speedy

Jak začít? Asi upozorněním, že se v tomto článku dočtete jen samou chválu Slíbila jsem, že článek uveřejním už včera večer, ale měli jme nějak napilno - no však sami uvidíte.

Středa 22.6.2011 - příjezd

Cesta z Moravy proběhla celkem dobře, sice jsme cestou chytli bouřku, ale naštěstí se to obešlo bez větších komplikací. Speedy velkou část cesty stál a koukal z okna, je to totiž velký zvědavec Průběžně pil, také jsme mu chladili bříško, pak už naštěstí ale takové vedro nebylo. Když jsme přijeli do Prahy, už bylo zase hezky, tak jsme vyčůrali potok, protože předtím jsme se asi styděli. Tuhánkové hovínko jsme také uklízeli, takže zažívání máme v pořádku.

Doma nás čekal výšlap až do třetího patra po schodech, ale Speedy byl velice šikovný. Poté, co si očmuchal chodbu, tak už si byl jistější a krásně schody vyšel.

Byt jsme si prohlédli nejprve na vodítku a pak přišlo dlouhé oňufávání a koulení očima. Granulky zhltnul jedna radost, naznačoval, že by rád ještě, ale panička měla strach, aby se nám zase moc nepřejedl, tak dostal další porci až ráno.

Dlouho a dlouho se procházel po bytě, všechno ho zajímalo. Cvakal zoubkama, ale nezdál se být vystrašený, spíše vykulený a zvědavý. Pak se uvelebil na chvilku na podlaze (foto), ale nakonec jeden ze svých pelíšků našel a vydržel na něm až do rána.

Čtvrtek 23.6.

V poledne se nám potvrdilo, že Speedy má opravdu velikou chuť k jídlu, takže když panička uvařila svojí první svíčkovou, tak musel být Spíďa ve vedlejší místnosti, protože jinak by jenom Spíďa věděl, jak se to paničce povedlo.

Ráda bych tady shrnula několik věcí, které jsme během dne vypozorovali:

Speedy často vrtí (no, spíše mlátí) ocáskem, má radost, když mu dáváme obojek a jdeme ven, někdy si sám od sebe přijde pro podrbání a vítá nás, když přijdeme. (Zatím jsme ho nechali jen párkrát samotného vždy na několik minut – max. 5 a vše proběhlo v klidu). Také se na nás často zubí, a to doslova - asi takhle:

Ostatní pejsci

Venku na procházkách nosíme raději košík (Speedymu to vůbec nevadí, nepokouší si ho sundat jako jiní psi, je na něj očividně zvyklý), protože jsme ještě neměli možnost očmuchat si přímo malého pejska. V okolí je hodně pejskařů, kteří mají svého pejska navolno.Už se nám stalo, že k nám přiběhl malý oprsklý yorkšír a Speedy jen stál s nastraženýma ouškama a koukal. Potom k nám přiběhlo odrostlé štěně ridgebacka a Speedy se vylekal! Když jsme se potom procházeli okolo rodinných domů, kde mají venku na zahradě hlídací psy, kteří na Speedyho štěkali, tak byl velice vylekaný a chtěl rychle pryč. Tak pokud byl zvyklý pouze na greyhoundy, kteří skoro neštěkají, tak možná nikdy nic takového nezažil.

Schody

Už jsem psala výše, že Speedy je zvládá velice dobře. Ovšem někdy se mu nechce nebo znejistí, zastaví se, a tak panička vytáhne kousek sýra a to potom nastartujem, že jsme nahoře (či dole) za pár vteřin. Ale asi mu to není moc pohodlné chodit po schodech, občas se mu to smekne, když jde rychleji.

Jídlo

Papáme rádi. Panička nám dává jídlo 2x denně.

Ráno - poloviční dávku doporučené denní dávky granulí - namočené ve vodě

Večer - půl hrnku (v syrovém stavu) vařené rýže a ca. 50g sušeného vařeného masa. To mu chutnalo moc.Nastrouhala jsem mu tam i kousek čerstvé mrkve, protože samotnou jí odmítá jíst.

Nechutnají mu ani jablka. Kedlubnu si nakonec vzal, ale nejprve se na ni moc netvářil.

Za odměnu dostává kousky sýra a psí pamlsky. Dneska dostal i sardinku a to měl přímo boule za ušima.

Zažívání

Nemůžu říct, že by měl úplně průjem, ale trochu "řidší" to má. Uvidíme za pár dní, jestli se to nějak zlepší.

Gaučink

Gaučink stále ještě neprovozujeme, nějak se mu na postel ani na gauč nechce. Svůj pelíšek (matraci standardní velikosti pro člověka) objevil už ve středu a se válí rád (foto), vydrží tam ležet celou noc. Poslední fotka ukazuje, jak jsem ho dneska dopoledne našla, když jsem mu přišla říct, že se jdeme projít.

Srst

Speedy nemá takovou tu typickou kennelovou srst – není zas tak chlupatý. Nicméně když jsme vzali včera do ruky hřebílko a začali ho vyčesávat, tak jsme zjistili, že má něco jako psí lupy. Tak jsme se rozhodli, že ho večer vykoupeme.

A jak probíhalo koupání?

Speedy se nechal v klidu zvednout do vany. Celou dobu, co jsme ho sprchovali a drbali šamponem (vaječným pro pejsky – voněl jako vaječný koňak), stál klidně, nijak sebou necukal. Jen se opíral o zeď a trochu se mu to klouzalo. Přeci jen jsme ho chtěli vydrhnout pořádně, tak to možná trvalo dlouho, tak se začal tvářit – no, však víte – po psím způsobu.Měla jsem strach, aby z toho nebyl nějak vystrašený nebo posmutnělý.

ALE – když jsem umývala koupelnu, tak slyším přítele z vedlejší místnosti: „Jéé, jé, ježiši! Rychle, pojď sem! On si HRAJE!!“

No a opravdu. Nevím, jestli to bylo tím, že byl šťastný, že jsme ho konečně pustili, jestli se cítil lépe nebo jestli ho to probudilo, ale začal tam skákat, běhat z místa na místo a dokonce ho zaujal i míček s rolničkou. Pocit to byl krásný, to vám tedy povím!

Zaregistrovali jsme čip, během pár dní by to už mělo být online vyhledatelné.

Pátek 24.6.

Dnes ráno se nám stala nepříjemná věc. Doposud čistotný Speedy se nám pokusil vyčůrat se v obýváku do pelechu. Naštěstí jsem byla poblíž a asi vteřinu předtím jsem už měla tušení, že potřebuje, tak jsem mu to zarazila a rychle jsme běželi ven. Ale nejspíš to byla naše chyba, protože včera večer jsme s ním byli naposledy asi ve 21h. Potom jsme ho koupali, tak už jsme s ním nešli, aby nenastydl. Ráno (asi v 7h) to už tedy asi nemohl vydržet (opravdu dost pije) a neumí si ještě říct, že chce ven. Chybami se člověk učí, tak už víme, že příště s ním půjdeme buď ještě později večer, což už nebude problém, když ho nebudeme koupat nebo hold vstaneme dřív. Ale na druhou stranu ho musím pochválit, protože když jsem ho okřikla, tak toho opravdu nechal.

Potom, co jsme se vrátili, tak jsem důkladněji uklízela těch pár kapek, kterým jsem nezabránila a Speedy přišel, a začal se v tom krkem otírat a dokonce to i olizovat! Nebyl k zastavení, tak alespoň v tom olizování jsem mu bránila, olizoval totiž i to, co už jsem přestříkala dezinfekcí! Asi se mu nelíbilo, že mu ničím jeho smroudek.

Občas se otírá i o futra dveří nebo o svůj pelíšek. Také si někdy drbe ouška a otírá tlamu. Příští týden se chystáme k veterináři, tak mu řekneme, ať ho zkontroluje a uvidíme z jakého důvodu to dělá.

Také mu docela smrdí z pusy – máme zubní pastu, která se nanáší bez kartáčku, tak mu to dneska zkusíme vyčistit.

Zdravíme všechny ostatní nosánky v nových domovech a jejich páníčky a přejeme jim hodně zdaru při seznamování s novým životem a hlavně hodně štěstí.

Pac, Speedy a jeho páníčci