Felisa

Jak jsem se vlastně až k Felise dostala? Kolegyně přinesla do práce leták (od paní ze cvičáku) s názvem chrti v nouzi a stručným textem. To mě nenechalo lhostejnou a hned ten den jsem se dívala na stránky na netu a dozvídala jsem se více informací. Ze začátku jsem si nebyla úplně jistá, ale po shlédnutí reportáže z regionů o chrtech v nouzi bylo pevně rozhodnuto. Sháněla jsem více informací a pročítala jsem blogy lidí , kteří už doma chrtíka mají...Také jsem četla o všech pejscích v sekci domov hledají. Musela jsem brát ohled na to zda pejsek vychází s kočkami, jelikož mám doma dvě.. U Felisy to přímo nebylo, ale u některých vyslověně, že to nelze..Felisa mě zaujala hlavně popisem její povahy:přátelská, milá , přívětivá a mající ráda lidi...To bylo pro mě klíčové, i když vím, že hodní jsou všichni..Kdybych pořád vybírala, tak bych tu byla ještě dnes a hlavně ty myšlenky, že každý z nich si zaslouží domov a milující rodinu mě stejně trápí i teď..Popravdě Felisa mě zaujala hned na první pohled, zalíbila se mi vzhledově i tím co o ní bylo psáno, ale nechci tady křivdit jiným pejskům, vím že pro každého z Vás, kteří už doma takové zlatíčko máte, na něho nedáte dopustit a je pro Vás neúžasnější a to je jen dobře!:-)Nevím zda jste se někdo z Vás s tím setkali, ale hodně lidí mi říkalo, proč si nevezmu pejska tady z útulku, že jich tu máme až až..Toho jsem si plně vědoma, do útulku jsem chodila pomáhat a mám virtuálně jednoho adoptovaného a vím, že jednou si z útulku určitě vyberu..moje odpovědi byli stručného rázu,např. že chrti si tohle rozhodně nezaslouží a že jejich situace v zemích jako je Irsko, Anglie, Španělsko atd. je opravdu vážná a doporučovala jsem všem ať si o tom nejdřív něco přečtou než začnou kritizovat, největší paradox na tom byl, že mi psa z útulku tady vesměs radili lidi, kteří mají pejsky od chovatelů buď s PP nebo bez, ale tak ani ne třetina z útulku ba naopak ti se mnou souhlasili...Že to může být ze začátku těžké jsme s Lucií hodně probíraly, člověk si to pořádně představit neumí, ale myslím, že hodně důležité(snad nejvíc) je mít HODNĚ TRPĚLIVOSTI, zkusit se vžít do toho krásného stvoření, které toho má většinou hodně za sebou a už by těžko snášelo další zklamání...Nechci tady psát jako profesionál k dnešnímu dni mám Felisu teprve třetí den, ale už za tu krátkou chvíli jsem poznala jak moc to jsou citlivé a vnímavé dušičky..Pro Felisu jsme jeli 24.4. 2011 do Prahy-Zličín sraz na parkovišti u u obchodu Ikea, pořád rozrušená jsem se rozhlížela, zda jsme na správném místě, po chvilce přijelo ještě jedno auto a vystoupil mladší pár.Netrvalo dlouho a už jsme radostně všichni vyšli k autu, které přijelo s našimi chrtíky..První šla ven Felisa a k mému překvapení až úžasu na mě skočila a chtěla hladit, to jsem opravdu nečekala, další dvě fenky byly velmi klidné a milé...šli jsme se s fenkami projít a Felisa neustále chtěla někoho vítat:-)pila jen trochu a čůrat nechtěla, není divu, nové prostředí, lidi, pachy..po vyplnění potřebných papírů a odpočinku, jsme mohli vyrazit. V autě byla moc klidná, opřela se o mě a chvilkami i usnula. V Lovosicích jsme zastavili v parku zda nechce vykonat potřebu ,ale ne mnohem zajímavější pro ní bylo, kdyby se mohla vyválet v nalezéném mrtvém ježkovi..ale všimla jsem si toho včas..To už mi bylo jasné, že to asi bude pěkná rošťanda:-)..Doma na nás už čekal přítel, který nemohl jet ze zdrav.důvodů, ale přivítání dopadlo dobře. Feliska bez zábran na přítele skočila a hned ho musela oblízat:-)...Kočky jsem nechala prozatím v místnosti zavřené aby toho na ní nebylo moc...Na zahradě vše řádně očuchala, ale zase bez vykonání potřeby, tak jsme šli domů, tam také nové pachy,ale nakonec v pelíšku usnula...první noc jsem byla u ní a hned jak se probudila , šli jsme ven. Málem bych zapoměla, u schodů byla trochu nejistá, ale po pobízení klidným hlasem šla, jen dveře ji trochu děsili, nesměli se prudce otvírat ani zavírat...Poprvé čůrala až , když byla na zahradě jistější. Druhou potřebu si nechala na další den:-) a opět jen venku, chválila jsem jak nejvíce to šlo a Felisa měla radost. Nervozitu či strach jsem na ní nevypozorovala jen mi první noc často lízala ruce nebo polykala na prázdno. Po každé procházce si ráda lehne do pelíšku, kde má vždy klid na odpočinek či nerušený spánek..Na hračky zatím nereaguje, nejspíš na ně není vůbec zvyklá, ale prý se v ní hravost ještě projeví:-)..S čím máme trošku problém je nasazení košíku, naprosto jej odmítá, takže jí tím moc netrápím vždy jen chvilku a když nemá tendenci ho sundavat, tak dostane pamlsek:-)..Na kočky zatím moc nereaguje, oni si jí nevšímají, ale i tak je jentak o samotě nenechávám. Jediné co ji hodně dráždí jsou ptáci, to se vždy přikrčí a moc nevnímá, když na ní mluvím, proto jsem hrozně ráda za obojek. Mám od martingalu a i když jej pořád kontroluji zda ho má pořádně na krku, tak vím, že krásně drží. Jestli můžu doporučit, tak zvláště u chrtů se opravdu vyplatí investovat do sice pro někoho dražšího, ale velmi kvalitního obojku..Protože,při jejím neočekávaném leknutí, se mi ji nepodařilo hned utišit, tak se dokázala pěkně kroutit.Což  by jentak levně prodejný obojek nemusel zdaleka vydržet a mohla by se snadně vyvléknout a na to nechci ani pomyslet..Jinak  procházky probíhají v klidu..Začíná být jistější a více mi věří. Snad už pomalu chápe, že je již koněčně opravdu doma:-). Ohledně jiných psů už kamarádí s Berným (Bernský salašnický pes)  , kterého se zpočátku bála pro jeho obří velikost:-), dále s Barykem, stejné výšky jako ona a zároveň je naším sousedem a pořád ji provokuje ke hře:-). Zítra se poznáme i s kamarádčinými fenkami, tak jsme na to zvědavé:-)PS:pokračování zítra:-).