Anička či Annie (Tullyanna)...

Dnes má láskyplná Anička oslavila 6. narozeniny - tedy nijak zvlášť neoslavila, zkrátka a dobře si jen užívala vlídné pozornosti doma i na procházkách, tak jako jindy. Dostala novou hračku, ježto má ráda vše, co píská, pohříchu však náporu jejích čelistí, jež s blaženou vervou kousaly, aby pískotu bylo alespoň tolik jako Aniččiny radosti, vydržela hračka odolávat jen pár minut (musím ale zdůraznit, že Anička není ničivá - za 16 měsíců doma nezničila jedinou věc ze zařízení domácnosti - se silou jejího stisku prostě jen výrobci psích hraček nepočítají).

Je velice šikovná a s úspěchem se pozvolna vypořádává i se strachem z kolečkových bruslí, ježto - přestože vždy znejistí - již nikterak nejančí, potkáme-li bruslaře. Na vodítku je úžasná, při procházkách lesem je sice vzrušená z nepřeberného množství vůní, avšak v zásadě velmi spořádaná. Velmi hezky reaguje i na mírné povely a případy nezbytného přísnějšího tónu hlasu bych za celých 16 měsíců možná spočetl na prstech jedné ruky.

Ačkoli má obecně ráda jakékoli pejsky (s výjimkou velikých plemen, a to především samců, jichž se trochu bojí), i ona je trochu takovou tou "chrtí rasistkou", ježto ze setkání s dalšími chrtečky má vždy očividně ještě větší radost než ze setkání s jinými plemeny. Nejnápadněji se to projevilo u našeho kamaráda whippeta Benjamina, který je jediným nekastrovaným psím samečkem, jehož pozornosti Anička nepokládá za obtěžování.

Anička se stala v jistém smyslu celebritou mezi spoluobyvateli, znají ji jménem mnohdy i lidé, jejichž tváře se mi z předchozích setkání nikterak nevybavují, a přináší mi velkou radost sledovat, jak je v okolí oblíbená a jak mile a přátelsky na oslovení jménem reaguje.

Navzdory všem uplynulým měsícům stále nevycházím z údivu nad její jemnou a láskyplnou povahou. Za celých zhruba 25 let, prožitých vždy s nejméně jedním pejskem po boku, jsem snad nepotkal živého tvora, který by mi svými vlastnostmi "seděl" tak dokonale - pravděpodobně jediná věc, na níž se neshodneme, je teplota - Aničce je nejlépe při teplotách kol. 20°C, což je pro mne již za hranicí věčného ledu a sněhu, kdežto při mých oblíbených 28°C je Anička již polomrtvá horkem.

Přeji Ti, Aničko, pevné zdraví, abychom ještě mnohá léta přinášeli radost jeden druhému, a alespoň tolik štěstí, kolik jsem jej nalezl já, když jsem Tě přivedl pod svou střechu.