Anička či Annie (Tullyanna)...

Je to neuvěřitelné, ježto mám pocit, jako bych si pro svou chrtečku jel teprve včera, ale už je to více než měsíc od chvíle, kdy jsem její něžnou hlavičku poprvé pohladil. A ohlédnu-li se zpět, jsem překvapen, kolik jsme toho již spolu zvládli.

Mezi Aničkou a Sárinkou již zmizelo téměř všechno napětí, fenečky se v mém pokoji bez nevraživosti snášejí, třebaže mou postel sdílejí ještě zřídka. Přesto si již dokázaly najít místečka tak, aby si na ní pohověly společně se mnou - tedy fenečky si hověly a spojenými silami mě úspěšně utlačovaly.

Sárinčina snášenlivost již dosáhla té míry, že se neobtěžuje reagovat ani tehdy, když po krmení Anička vylizuje i její misku. Jen v koupelně o Aniččinu společnost nadále nestojí, avšak obsadí-li postel, má Anička koupelnu volnou.

Po návratu ke 2 krmením denně okamžitě zmizela Aniččina potřeba dělat doma loužičky, takže je jisté, že jejich výskyt byl způsoben trojím krmením za den a Anička svou pověst čistotné fenečky potvrdila. Velmi mne proto překvapilo, když si nedávno ulevila ve svém pelíšku (!), nakonec ale vyšlo najevo, že jej matka vymývala s použitím šamponu, takže chrtečka zkrátka potřebovala jen vrátit svému pelíšku vlastní vůni.

Anička se již téměř úplně zbavila lupů - nacházím je už jen ojediněle - a její kožíšek nabývá stále výraznějšího lesku. Hřebelcování kožíšku podstupuje většinou docela ráda, někdy ovšem dospívá k závěru, že ležení je mnohepříjemnější a jen neochotně mě nechá pročesávání dokončit.

Při jedné z nedávných procházek nás najednou obklopili 4 azawaci, z jejichž společnosti měla Anička neskrývanou radost a já sám jsem byl překvapen jejich vstřícně přátelským chováním. Aničce ovšem neunikla taštička s pamlsky, již panička azawaků nesla, a začala okamžitě loudit - a kdo by jejím krásným očičkám odolal, že...

Anička začíná pozvolna projevovat přátelský zájem i o malé pejsky a rovněž stále častěji ochotně přijímá pohlazení od lidí, jež potkáváme a s nimiž chvíli pohovořím. Velmi přátelská je i vůči malým dětem, nechovají-li se příliš hlučně. Davy lidí ji však stále poněkud lekají, pravděpodobně je to i důvod, proč stále nepřišla příliš na chuť cestování městskou dopravou, přestože se v jejích prostředcích chová klidně a spořádaně.

Při nedávných bouřkách byla Anička velice vyděšená, první bouřlivou noc z větší části prochodila, až ji nakonec strávila v koupelně, kterou zrovna neobývala Sárinka. Ta se bouřek též bojí a ráda se skrývá, dává však přednost posteli, pokud na ní ležím. Je-li koupelna obsazena Sárinkou, lehá si Anička za bouřky ke vchodovým dveřím do bytu. Noci jinak namnoze tráví ve svém pelíšku v mém pokoji či na gauči v obývacím pokoji, zcela podle své chuti.

S Aniččiným postupným osmělováním se vynořují i její lovecké instinkty vůči zajícům a toulavým kočkám, kupodivu snadno však reaguje na mé odvádění pozornosti, nezkouší se vytrhnout ani vyvléci z postroje. Jen jednou se jí podařil skok do vysoké trávy, ale držel jsem ji pevně, takže vyhlédnutá kořist (šlo o ježka), vyvázla zcela bez úhony.

Anička mi připravila i jednu poněkud horkou chvíli, bylo to v pondělí 16. května, právě měsíc od příchodu domů. Když jsem byl v zaměstnání, stála uprostřed obýváku a napadla Lenku, jež se právě proplétala pod jejíma nohama. Vzhledem k příkrému rozporu tohoto chování s dosavadními bezproblémovými vztahy k Lence a malým pejskům obecně jsem předpokládal nějakou neobvyklou stressující okolnost, avšak nemohl se ničeho dopátrat... Nakonec si matka vzpomněla, že měla v tu dobu připraveny k vynesení odpadky, jež obsahovaly i drůbeží kosti. Konflikt mezi tímto lákadlem a poslušností zkrátka Aniččinu hlavičku příliš stressoval a vyústil ve zmíněnou nehodu. Naštěstí Lence nikterak neublížila a naopak Lenka, třebaže se ještě třásla a necítila se dobře, když jsem se chystal po návratu z práce k venčení, se velmi na procházku s Aničkou těšila. Nyní je již Lenka zcela v pořádku a obě holky spolu vycházejí dobře jako předtím - dokonce spolu ochotně "hospodařily" (tedy vytahovaly odpadky z koše - malé Lence nepochybně přišla vhod Aniččina velikost umožňující se k "pokladům" v koši dostat ). Věřím, že matka bude v manipulaci s příliš lákavým odpadem z kuchyně příště opatrnější - je přece jen nutno vzít v úvahu, že ohromná fysická převaha Aničky nad Lenkou by mohla mít zlé následky i při pouhém varovném stisknutí. I když se jednalo o velmi nevítanou událost, šlo o reakci, již je v chování pejsků možno u podobných podnětů čekat, takže nemůže rohodně svědčit v Aniččin neprospěch.

Navzdory poslednímu odstavci je zřejmé, že k radostem prožívaným se staršími fenečkami přistoupilo ještě dlouhonohé chrtí štěstí, za něž jsem nesmírně vděčen. Též Lenka a Sárinka (ta zejména, vždyť měla můj pokoj 8 let prakticky sama pro sebe) si zaslouží mnohou chválu za to, jak Aničku do své smečky přijaly. Jistě se o pár střípků tohoto štěstí, jež mě v podobě všech mých feneček obklopuje, brzy opět podělím.