Anička či Annie (Tullyanna)...

Anička mi dělá stále více radosti, prodlužuje se čas, který tráví v mém pokoji a ráda se v něm ukládá na mou postel. Zdá se, že ani tato skutečnost již Sárinku nevyvádí z míry. Včera se Anička pokusila pobýt na posteli společně se Sárinkou, což u ní nevyvolalo právě velké nadšení. Když jsem však po uklidnění situace rozdával pamlsky, obě fenečky je bez náznaku nevraživosti spokojeně přijímaly s nosánky jen pár centimetrů od sebe. Anička sice pár minut poté postel opustila, ale první krok rozhodně nedopadl špatně.

Protože Anička již propadla kouzlu gauče, přestal jsem na noc stěhovat pelíšek do obýváku. K mému milému překvapení to vedlo k tomu, že Anička již noci tohoto týdne strávila většinou v pelíšku v mém pokoji, pouze jednou dala přednost gauči v obývacím pokoji. Uvolňování napětí mezi Sárinkou a Aničkou pomocí pamlsků se, jak se zdá, osvědčilo.

Přestože se ještě fenečky nespřátelily, Sárinka se k Aničce chová nevrle již docela zřídka - v posledních dnech na ni zavrčí sotva více než 3-4x za den, což pokládám za veliký úspěch. Pouze koupelnu si stále střeží sama pro sebe a když do ní včera Anička zvědavě strčila nosánek, Sárinka ji varovala velmi podrážděným hlasem. Anička snadno ustoupila, takže nebylo třeba nikterak zasahovat. Vzhledem k tomu, že koupelna je pro Sárinku oblíbená skrýš, vyděsí-li ji něco v okolí (silvestrovská pyrotechnika aj.), myslím, že bude vhodné jí toto výsostné území neupírat, a jsem proto rád, že Anička tuto skutečnost akceptuje.

S úspěchem též pokračuji ve společných asi dvacetiminutových procházkách Sárinky s Aničkou, ještě nejsou synchronizovány, jak bych si představoval, ale vedou si velmi dobře. Anička se naučila zvolnit v případě potřeby trochu krok a rovněž díky její rostoucí zvědavosti se venku i sama častěji ráda zastaví, aby si očichala nové vůně, čímž své tempo opět poněkud zpomaluje. Obě fenečky dobře reagují na povel k čekání, zastaví-li se jedna z nich, avšak schovají-li se mi za zády, když se něčeho polekají, snadno si ještě velmi nešikovně proplétají vodítka. S Lenkou nemá Anička od začátku prakticky žádný problém, společné procházky však - s výjimkou posledního jen několikaminutového vyběhnutí na noc - nepřicházejí v úvahu vinou Lenčiny špatné pohyblivosti. 

Ve středu díky zvědavému pátrání Anička objevila starou Lenčinu plyšovou hračku, o níž již dávno Lenka nejeví sebemenší zájem. Anička si okamžitě začala hrát, třepala hlavičkou, jako by držela v zubech kořist a na závěr mi ji položila k nohám. Veselé pobíhání po bytě s hračkou v tlamičce se ukázalo být jejím novým způsobem projevování radosti nad mým příchodem domů nebo nad pochvalou. Tu a tam se s ní ráda ukládá do pelíšku.

Anička má ráda společnost, není spokojená v místnosti beze mne či matky, jsme-li oba doma, a velice ráda se mazlí. Teprve tento týden však tuto radost začala projevovat i svým - doposud celkem nečinným - ocáskem.

K malým pejskům (včetně mé nejmenší fenečky Lenky) se chová spíše lhostejně, avšak větší pejsci Aničku velice zajímají a ráda si s nimi vyměňuje přátelské projevy. Je škoda, že prozatím těmto náznakům touhy po větším psím kamarádovi pro Aničku nemohu povolit, ježto mé prostorové možnosti tomu zkrátka nepřejí. Velice se proto těším na další chrtí setkání, kdy její radost ze společnosti chrtích přátel bude moci zazářit.