Všechno možné

Jak asi víte, občas se vypravím do Irska, pošťouchnout, řešit či pomoci vyřešit věci, s kterými na dálku možné hýbat není.
A tak si říkám, že malý reportík by byl fajn, i když předesílám, že povídání to bude spíše nesouvislé, vám, milí Přátelé, díky za to, že si ty souvislosti najdete.

Navštívila jsem naše zachráněné pejsky, které máme tu a onde po Irsku u hodných lidí, kteří se o ně starají do doby, než zahrčí motor takové té velké bílé dodávky a rozjedou se na cestu domů. Snažím se toto dělat pravidelně dle možností - je dobré mít informace o nosanech k adopci z první ruky. Jak víte, snažíme se, aby pejsek a daná rodinka jeden druhému vyhovovali - jen tak se můžeme na konci příběhu usmát s vědomím, že vše dobře dopadlo. Mám pro vás spoustu fotografií, postupně je přidáváme na web.

Hlavou mi proudí spousta jmen... momentálně nejvíc asi Teddy a Max, Kirby, Aretha, Niel... Chilli, Loki. Co mají společného? Možná víte, že letos (nejdříve v únoru a potom v průběhu srpna a září) jsme z jednoho ošklivého místa postupně vytáhli 30 greyhoundů. Větší část už se spokojeně povaluje na gaučících v ČR a jinde, několik jsme poslali do dobrých rukou k přátelům v UK, 5 jich postupně našlo domov v Irsku ("hlavou proti zdi" občas nese boule, občas ovoce ), jednoho jsme nezachránili, protože byl nemocný tak, že pomoci už se nedalo ( ne, neznáte ho, my mu říkali "Benny"...).
A poslední skupinku (zde máte konkrétní jména těchto sedmi statečných: Teddy, Max, Aretha, Kirby, Loki, Niel, Chilli) máme ve své péči v Irsku aktuálně, postupně se jejich profily objevují na webu a my věříme, že najdeme laskavé a hodné rodinky. Tím ošklivým místem tentokrát nemám namysli nějaký dog pound, ale jeden kennel poblíž Dublinu, jehož obrázky mne straší i ve snu. Vážně.
Až na pár výjimek (tuším, že byly tři) pejsci vytaženi z tohoto (omluvte mne) chlívku by se dali popsat v podstatě přes kopírák: vyjukaní, nejistí a několik jedinců vyloženě vystresovaných - např. Chilli, když jsme si ho přebírali, močil po sobě a cvakal kolem sebe jako divoká kočka - po pouhých 14 dnech u našeho dočasného taťky J. je mnohem, mnohem JINÝ ...! CO asi musel zažívat předtím? nebo Aretha, která na sebe nedala sáhnout, kdyby mohla, doslova by se vypařila, tak moc se bála kontaktu - ano, i ona je po týdnu laskavé péče JINÁ... (ale čeho se tak bojí?), odrbaní, s odřeninami tu a onde, plní blech, páchnoucí, mnozí se zažívacími problémy, dva z nich opravdu vážně nemocní. Hmm... Každý hrnek jednou přeteče - a ač se věci snažíme řešit diplomaticky (bouchání do stolu zde opravdu nefunguje) - občas už to prostě nejde a nechce jít. A tak jsme na majitele tohoto kennelu podali oficiální stížnost k rukám Irské dostihové federace s žádostí o prošetření stávajících podmínek v daném kennelu s přihlédnutím k welfare standardům, které jistě i jim leží na srdci, jak jsme podotkli... dále jsme vyjádřili přesvědčení, že jim zcela jistě také jde o odstranění zrna od plev (dobří x špatní majitelé a chovatelé), a že veřejnost očekává, že jako oficiální (nejvyšší a nejpomazanější) organizace zaujmou správný postoj k těmto excesům. Inu, zkrátím to. Na místo byl vyslán steward, který v místě neshledal žádné závady. Chjo... Nám byl přislíben malý finanční příspěvek na veterinární péči o tuto sedmičku. (Pokryje sedm očkování a sedm mikročipů.) Děkujeme, je to historicky vůbec poprvé, co se něco takového událo... ale VY víte, že náš cíl byl jiný... Sami vidíte, kolik práce nás ještě v Irsku čeká a o kolik mil bude ještě nutné věci posunout než... protože pokud "chlívek" a psi ve stavu popsaném výše stále ještě splňují standardy - pak asi souhlasíte, že NĚCO je špatně.
A takové epizody a epizodky řešíme průběžně pořád. Občas jsme opravdu na pokraji sil, fyzických i mentálních.

Nesmíme to ale vzdát, že?

Za naši irskou frakci Great Hounds in Need jsme se v sobotu 29.9. jako jedna z členských organizací zúčastnili 2. výročního zasedání Greyhound Rescue Association of Ireland. Situace s asociací je vlastně obrazem celkového dění kolem záchrany greyhoundů v Irsku. V Irsku existuje několik skupin a také jednotlivci, milovníci zvířat, kteří mají snahu s tou neradostnou situací něco dělat. Snahy jsou prozatím bohužel mnohdy rozdrobené a tedy nejsou účinné tak, jak by být mohly. Mnohdy také dochází k situacím typu: "Něco by se mělo udělat, ale kudy to toho..."

A tak asociace, která je ve svých začátcích, se snaží tyto snahy a síly poněkud sjednotit. Snažíme se být nápomocni naší trochou do mlýna. Na příští období mně byly svěřeny nějaké úkoly, zatím se o nich nebudu rozepisovat - uvidíme, jak se podaří s věcmi poprat. Potom případně poreferuji, doufám, že bude o čem
Pozitivní je, že asociace jako taková vznikla, začíná se - i když nesměle - mít k světu. Každý začátek je těžký, o tom něco víme.

Pokud sledujete náš anglický facebook, mohli jste si všimnout, a pokud ne, tak vám to říkáme teď - naše irská organizace získala tzv. charity number, tímto jsme nyní už i v Irsku tak nejvíc oficiální, jak to jen jde. A k čemu to bude dobré. Po některých cestách (třeba dog poundy, třeba instituce apod., občas kupodivu ale i k lidem samotným) se lépe chodí s "papírkem" v ruce, ano, svět je občas divný - s papírkem či bez, za spoustou té práce stojí pořád stejná hrstka lidí. Nyní tedy máme papírek a budeme s ním mávat na všechny možné strany...

Také v Irsku chystáme nějaké další věcičky - ale o tom zase někdy jindy, přeci to všechno nevykvákám najednou.
Přiznávám, že jsem toho v hlavě měla více, ale když koukám na hodiny, je už zase jedna po půlnoci a dnešní den bude opět dlouhý.

Takže tímto tento report-nereport končím.

Děkujeme všem přátelům a fanouškům za vaši podporu a přízeň, věřte, že občas kromě odhodlání je to právě TO ONO, o co se můžeme opřít v těžkých dnech.
Hezký den, za Chrty v nouzi Lucie aka Lucky

Související články:

Na druhém břehu nuda není

Anti Dog Pound

Čísla